3 VSOL 1016/2016-A-15
KSBR 31 INS 8518/2016 3 VSOL 1016/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Věry Vyhlídalové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Dobrovského 32, PSČ: 796 01, identifikační číslo osoby: 86875078, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.6.2016, č.j. KSBR 31 INS 8518/2016-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud zastavil insolvenční řízení. Na odůvodnění uvedl, že svým usnesením ze dne 14.4.2016, č.j. KSBR 31 INS 8518/2016-A-6, které nabylo právní moci dne 7.5.2016, vyzval dlužníka (správně uložil dlužníkovi), aby v určené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a současně jej poučil, že pokud nebude záloha na náklady insolvenčního řízení zaplacena, může soud zastavit insolvenční řízení. Dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě nezaplatil.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal dlužník odvolání. Vyslovil přesvědčení, že ze svých příjmů je schopen uhradit v plné výši závazky, které vedly k podání insolvenčního návrhu, a tvrdil, že opakovaně kontaktoval všechny své věřitele a většina buď souhlasí s oddlužením, nebo nechají vše na rozhodnutí isir.justi ce.cz soudu , jak mu bylo sděleno věřitelem VZP . Dále tvrdil, že v současnosti má dopředu zajištěnu práci po dobu více než 24 měsíců a všechny své věřitele plně uspokojí, přičemž jen v rámci exekučních řízení za uplynulé dva roky uhradil částku převyšující 400.000 Kč, aniž by se výše jeho dluhů snížila.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Odvolací soud odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně o dosavadním průběhu insolvenčního řízení dlužníka, uvedená v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, zejména na jeho zjištění o tom, že usnesení o uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nabylo právní moci dne 7.5.2016.

V insolvenčním návrhu dlužník tvrdil, že do stavu úpadku se dostal v důsledku druhotné platební neschopnosti v roce 2015. Dne 20.4.2016 doručil insolvenčnímu soudu kopie pěti zálohových faktur, vystavených v období od 23.2.2016 do 23.3.2016, kterými doplnil insolvenční návrh. Z nich vyplývá, že dlužník měl jako dodavatel v blíže neurčeném termínu převzít v hotovosti částku celkem 520.000 Kč od odběratelů PLUVIA s.r.o., identifikační číslo osoby 04658272 a POWER s.r.o. identifikační číslo osoby 26270081. Tato částka představuje zálohy, které jsou účelově určeny na materiál, dopravu a recyklaci (případně na materiál a práce) dle smluv o dílo, označených jako dlážděné plochy Tylova ulice, Prostějov a odstavné plochy Tylova . Z potvrzení účtárny soudu prvního stupně ze dne 1.6.2016 vyplývá, že dlužník ke dni 31.5.2016 zálohu na náklady insolvenčního řízen neuhradil.

V situaci, kdy byla dlužníku pravomocně uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodující především to, zda dlužník jako insolvenční navrhovatel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, či nikoliv. Lhůta ke splnění uložené zálohové povinnosti uplynula dlužníku v úterý dne 10.5.2016, aniž by dlužník v této lhůtě či později svou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení splnil. Je-li pravomocně rozhodnuto o uložení povinnosti zaplatit zálohu, nutno vycházet z toho, že záloha ve stanovené výši je potřebná ke krytí nákladů insolvenčního řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

To, že dlužník ještě před vydáním usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení doložil kopie zálohových faktur, podle kterých měl převzít od dvou svých odběratelů zálohové platby v částce celkem 520.000 Kč na nasmlouvané práce, nelze hodnotit jako skutečnosti, pro kterou by bylo nadbytečné trvat na uhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť ze zálohových faktur plyne, že částky, které měly být dlužníkem převzaty, byly účelově určené na materiál, dopravu, recyklaci a práce dle smluv o dílo. Navíc k vystavení předložených faktur došlo ještě před tím, než soud dne 14.4.2016 rozhodl o uložení zálohové povinnosti, kterou dlužník doposud nesplnil. Nelze tudíž uzavřít, že na straně dlužníka došlo po vydání usnesení o zálohové povinnosti k takové změně majetkových poměrů, pro které není třeba trvat na jejím splnění (srov. závěr, formulovaný v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2013 sen. zn. 29 NSČR 39/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013 a je rovněž dostupné na stránkách www.nsoud.cz).

Z obsahu předloženého spisu neplyne, že i když důvody pro uložení zálohy nepominuly, jsou v této věci dány důvody, pro které je řešení úpadku dlužníka obecně žádoucí.

Dle odvolacího soudu nevyšla v odvolacím řízení najevo žádná okolnost, která by odůvodňovala jiný postup, než je zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy dle ustanovení § 108 odst. 3 IZ. Tvrzení uvedená dlužníkem v odvolání o jeho schopnosti uhradit svým věřitelům závazky v plné výši, ani o stanovisku věřitelů jeho dluhů z podnikání k oddlužení, nejsou z hlediska správnosti napadeného usnesení právně významná, stejně jako jeho tvrzení o částce, splacené na dluhy v rámci exekučních řízení.

Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradil, je napadené usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 25. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu