3 VSOL 1011/2014-A-18
KSOS 14 INS 8970/2014 3 VSOL 1011/2014-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ing. Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Pustkovec, Pustkovecká 32/30, PSČ 708 00, identifikační číslo: 60773936, zastoupeného Ing. Bc. René Skýpalou, LL.M., Přerov, Jaselská 1971/1, PSČ 750 02, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 09.07.2014, č.j. KSOS 14 INS 8970/2014-A-12,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a IV. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, potvrdil usnesení vydané justiční čekatelkou JUDr. Veronikou Zahelovou ze dne 25.06.2014, č.j. KSOS 14 INS 8970/2014-A-8 (výrok I.), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok II.), zjistil úpadek dlužníka Ing. Tomáše anonymizovano (výrok III.), prohlásil na majetek dlužníka Ing. Tomáše anonymizovano konkurs (výrok IV.), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Schillera (výrok V.), rozhodl, že k-ve výroku blíže označeným-exekučním příkazům vydaným soudním exekutorem Mgr. Petrem Jarošem, Exekutorský úřad Chrudim, se sídlem Škroupova 150, 537 01 Chrudim k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u-rovněž blíže označených-peněžních ústavů se nepřihlíží (výrok VI.), uvedl, že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku nastávají účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu (výrok VII.), vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek, nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a uložil dlužníku ve stanovené lhůtě sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků stanoveným způsobem (výroky VIII.-XII.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 01.04.2014, bylo zahájeno insolvenční řízení, přičemž dlužník spolu s insolvenčním návrhem podal návrh na povolení oddlužení s navrhovaným způsobem plněním splátkového kalendáře. Podle údajů v návrhu, dlužník aktivně podnikal v oblasti pronájmu osobních vozidel a likvidace pojistných událostí, z tohoto podnikání mu vznikla většina závazků. Podle doloženého seznamu závazků činí souhrnná výše všech závazků dlužníka 1.188.901 Kč, z toho závazky, které nepochází z podnikatelské činnosti, činí 62.703 Kč, tedy podnikatelské závazky tvoří cca 95 % všech závazků dlužníka. Soud prvního stupně dále uvedl, že usnesením ze dne 25.06.2014, č.j. KSOS 14 INS 8970/2014-A-8, učiněným justiční čekatelkou JUDr. Veronikou Zahelovou, byl dlužník vyzván, aby doložil souhlas věřitelů, jejichž pohledávky pochází z podnikání dlužníka, s povolením oddlužení. Proti uvedenému usnesení podal dlužník námitky, z jejichž obsahu však nevyplývá, že by alespoň osvědčil, že s oddlužením ti věřitelé, o jejichž pohledávky jde, souhlasili, proto soud prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. usnesení, vydané justiční čekatelkou, potvrdil. Soud prvního stupně dovodil, že nedoložil-li dlužník přes výzvu soudu souhlasy věřitelů pohledávek z podnikání s jeho oddlužením, není osvědčena podmínka stanovená § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Většina závazků (cca 95 % z celkové výše závazků) pochází z podnikatelské činnosti dlužníka, dlužník souhlasy věřitelů, vůči nimž má takové závazky, nedoložil, takže řešení úpadku dlužníka oddlužením nepřichází v úvahu. Soud prvního stupně proto návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítl podle ustanovení § 393 odst. 3 insolvenčního zákona a podle § 148 odst. 1 insolvenčního zákona spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu, jako jediném přípustném způsobu řešení úpadku, když návrh na povolení oddlužení byl podle § 393 odst. 3 IZ odmítnut a dlužník schválený reorganizační plán ve lhůtě stanovené v ustanovení § 316 odst. 5 insolvenčního zákona nepředložil.

Proti výrokům II. a IV. usnesení podal dlužník odvolání. Odvolatel odkázal na argumentaci uvedenou v jeho námitce zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č.j. KSOS 14 INS 8970/2014-A-9 s tím, že v ní (mimo jiné) poukázal i na odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 1 VSOL 297/2014-A-9 ke sp. zn. KSOS 39 INS 3145/2014, z něhož citoval, že podle ustanovení § 397 odst. 1 ve znění účinném od 01.01.2014, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí . V této souvislosti dodal, že na základě provedené rešerše z insolvenčního rejstříku a dostupné judikatury, je mu známo, že soudní praxe i jiných krajských soudů přistupuje ve většině případů k povolení oddlužení i podnikatelům, kteří mají dluhy z podnikání, aniž by předčasně požadovali po dlužnících, aby si už při podání insolvenčního návrhu nebo návrhu na povolení oddlužení opatřili souhlas jejich věřitelů s pohledávkami z podnikání, přičemž v daných případech je tento souhlas vyžadován po těch věřitelích do přezkumného jednání a první schůze věřitelů, neboť rovněž sami věřitelé mají představu až po přihlášení pohledávek věřiteli, kolik věřitelů se vlastně přihlásilo a s jakým finančním objemem pohledávek, aby mohli zvážit, zda by bylo pro ně ekonomicky efektivní souhlas dlužníku s jeho oddlužením nepovolit, neboť v praxi se v drtivé většině jedná o dlužníky, kteří mají zanedbatelný majetek ke zpeněžení v poměru k výši jejich závazků, a věřitelé si mnohdy sami uvědomí, že v konkursu nebo exekuci by jejich reálná šance být alespoň přiměřeně uspokojen se svými pohledávkami byla skutečně mizivá. Odvolatel má za to, že v projednávané věci insolvenční soud trval svým odmítnutím návrhu na povolení oddlužení formalisticky na naplnění dikce zákona, aniž by bylo hledáno jiné účinnější řešení jak pro dlužníka, tak zejména pro jeho věřitele, přičemž ono účinné řešení současný insolvenční zákon dle názoru odvolatele nabízí, resp. hledání účinného řešení neklade zákonné překážky. V příloze podání ze dne 14.10.2014, označeného jako doplnění odvolání, doložil odvolatel celkem deset jeho žádostí o vyjádření k oddlužení splátkovým kalendářem ze dne 14.10.2014, adresovaných jeho věřitelům.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výrocích II. a IV., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu prvního stupně dne 01.04.2014, domáhá zjištění hrozícího úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 07 návrhu uvedl, že podnikal v oblasti pronájmu osobních vozidel a likvidace pojistných událostí, přičemž za tuto dobu mu nebyla vrácena dvě auta, resp. jedno auto bylo zavlečeno na Ukrajinu a na jeho vrácení musel vynaložit 100.000 Kč, druhé auto zpět nezískal, přesto za něj dosud platí úvěr, kdy k 31.3.2014 zbývá doplatit 86.800 Kč. Další finanční ztráty utrpěl jednak proto, že mu několika zákazníky nebyly zaplaceny faktury, a také pro krácení pojistných plnění ze strany komerčních pojišťoven, s nimiž dlužník nepočítal. Pro uvedené finanční ztráty se začal opožďovat se splátkami úvěrů aut , která používal k podnikání, za což byl penalizován, zástupci společností mu postupně začali zabavovat vozidla, následovalo vyúčtování, které jej zavazovalo k jednorázovému doplácení rozdílu mezi zůstatkem úvěrů a hodnotou vozidel. Vzniklou situaci přestal finančně zvládat. K podnikání navíc avaloval směnky k získání úvěru, které mu nebyly doplaceny. Celkové závazky odhaduje na částku 650.000 Kč, některé závazky pocházejí z podnikatelské činnosti, a některé z nich jsou zajištěné. Ve vztahu ke svým poměrům uvedl, že je ženatý, s manželkou má zúžené společné jmění manželů, vyživovací povinnost k dětem nemá, svůj majetek odhaduje na částku 150.000 Kč, má pohledávky za svými dlužníky a nemá žádné zaměstnance. Jeho průměrný čistý měsíční příjem u zaměstnavatele CAUTUM s.r.o. za období od listopadu 2013 do ledna 2014 činí 15.003 Kč, od 1.7.2013 je zaměstnán, do té doby hlavně podnikal. Z příjmů, který za každý měsíc obdrží, bude schopen uhradit více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů i s přihlédnutím k odměně a k náhradě hotových výdajů insolvenčního správce. V připojeném seznamu závazků ze dne 16.04.2014 dlužník označil jedenáct svých nezajištěných věřitelů, vůči nimž má 25 závazků v celkové výši 1.188.901 Kč, vůči třinácti věřitelům má 22 závazků z podnikání. Podle údajů, uvedených ve výpisu z živnostenského rejstříku ze dne 01.04.2014 je Ing. Tomáš Červinka evidován jako podnikatel, místem podnikání Pustovecká 32/30, 708 00 Ostrava-Pustkovec, vznik první živnosti byl ke dni 18.04.1994, dále podniká v oboru zprostředkování obchodu a služeb, pronájem a půjčování věcí movitých, oprávnění vzniklo ke dni 12.01.2006. Podle obsahu spisu soud prvního stupně nejprve usnesením ze dne 05.05.2014, č.j. KSOS 14 INS 8970/2014-A-6 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že doloží písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky, a aby doplnil očekávané příjmy dlužníka v následujících 5 letech označenými doklady (neboť z návrhu a příloh soud zjistil, že hodnota plnění, které při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrží nezajištění věřitelé, nedosáhne zákonem požadovaných 30 % jejich nezajištěných pohledávek, nýbrž jen cca 20 %). V podání, doručeném soudu prvního stupně dne 12.05.2014, dlužník uvedl, že od svého zaměstnavatele pobírá zvýšenou mzdu ve výši 23.150 Kč hrubého, to je 18.008 Kč čistého, a své tvrzení doložil tzv. mzdovým ujednáním k pracovní smlouvě ze dne 01.07.2013, uzavřeným dne 01.04.2014. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 25.06.2014, č.j. KSOS 14 INS 8970/2014-A-8 s odkazem na ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že doloží souhlas věřitelů, jejichž pohledávky pochází z podnikání dlužníka, s povolením oddlužení dlužníka. Ve své námitce ze dne 01.07.2014 proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25.06.2014, č.j. KSOS 14 INS 8970/2014-A-8 dlužník uvedl, že uznává, že většina jeho věřitelů jsou věřitelé s pohledávkami v souvislosti s jeho podnikáním a že si je vědom, že podle novely insolvenčního zákona, účinné ke dni 01.01.2014, mají tito věřitelé možnost vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas s jeho oddlužením, domnívá se však, že někteří z těchto věřitelů svoji pohledávku do insolvenčního řízení s ohledem na stáří svých pohledávek ani nepřihlásí, proto se k nim nebude přihlížet, a není tak zřejmé, jaká bude finální hodnota přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení, které z nich budou uznány či účinně popřeny dlužníkem nebo insolvenčním správcem, samotnými věřiteli nebo soudem. Podle názoru dlužníka je před uplynutím měsíční lhůty pro přihlášení pohledávek věřiteli po rozhodnutí o úpadku předčasné uvažovat a vyzývat k doložení souhlasu věřitelů, jejichž pohledávky pochází z jeho podnikání, s povolením svého oddlužení. V této souvislosti odkázal na odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 297/2014-A-9, sp. zn. KSOS 39 INS 3145/2014 s tím, že pokud insolvenční soud má pochybnosti, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud by měl oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané právě k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na tom nic nemění skutečnost, v jakém poměru je celková hodnota jeho závazků z podnikání k ostatním závazkům mimo podnikání. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 389 IZ, platí, že návrh na povolení oddlužení může podat dlužník, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Podle ustanovení § 390 odst. 1, věta první, IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí účastníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně je třeba uvést, že-jak ze shora citovaného ustanovení § 389 IZ vyplývá-dlužníka-fyzickou osobu nelze vylučovat z oddlužení jenom proto, že má dluhy z podnikání. Dluhy z podnikání, a to bez ohledu na výši konkrétních dlužníkových závazků z podnikání v porovnání s celkovou výší všech jeho závazků, nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, pokud věřitelé, o jejichž pohledávky jde, s tím souhlasí. Potřebný souhlas věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ přitom není vyjmenován mezi doklady k návrhu na povolení oddlužení (srov. § 392 IZ), takže skutečnost, že souhlas věřitelů s oddlužením nebyl (ani přes výzvu soudu prvního stupně) připojen k návrhu, nemůže být důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ.

Nicméně bez ohledu na shora uvedené je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné. Není pochybnosti o tom, že dlužník má vůči 13 nezajištěným věřitelům 22 závazků z podnikatelské činnosti v celkové výši 1.126.198 Kč, přičemž ačkoliv má závazky z podnikání, v návrhu současně netvrdí ani neosvědčuje žádné skutečnosti podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, z nichž by vyplývalo, že dluhy z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením. Netvrdí totiž ani neosvědčuje, že má souhlasy všech nezajištěných věřitelů, majících vůči němu pohledávky z podnikatelské činnosti, s řešením jeho úpadku formou oddlužení, v tomto směru pouze dne 15.10.2014 doručil odvolacímu soudu celkem 10 jeho žádostí o vyjádření k oddlužení splátkovým kalendářem adresovaných věřitelům, z nichž však nevyplývá, že by tito věřitelé souhlas také skutečně udělili.

Odvolací soud tak uzavírá, že dlužník neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení podle § 389 odst. 2 písm. a) IZ.

Za tohoto stavu je tak nutno návrh dlužník na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ odmítnout a podle ustanovení § 396 IZ prohlásit na majetek dlužníka konkurs.

Pokud odvolatel odkazoval na dřívější rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 297/2014-A-9, KSOS 39 INS 3145/2014, názor odvolatele, že soud prvního stupně měl postupovat podle § 397 odst. 1 IZ, neobstojí. Tento postup se uplatní pouze tehdy, jsou-li pochybnosti o tom, zda je dlužník skutečně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, tedy zda splňuje uvedená zákonná kritéria. V tomto směru však žádné pochybnosti nevyvstaly, když odvolatel souhlas věřitelů s pohledávkami vzešlými z podnikání dlužníka s řešením jeho úpadku oddlužením ani netvrdí. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.10.2014, č.j. KSBR 45 INS 13208/2014, 3 VSOL 715/2014-A-15, a ze dne 19.8.2014, č.j. KSBR 33 INS 12010/2014, 2 VSOL 627/2014-A-13, ze kterých již vyplývá odlišný právní názor odvolacího soudu jako v tomto rozhodnutí.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výrocích II. a IV., jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání počíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. listopad 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu