3 VSOL 1010/2012-A-10
KSBR 32 INS 25999/2012 3 VSOL 1010/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Uherské Hradiště, Louky 474, PSČ 686 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.11.2012, č.j. KSBR 32 INS 25999/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se svým návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu dlužnice vyplývá, že má vyživovací povinnost ke 3 osobám, má průměrný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti 12.093 Kč a příjem z daru ve výši 6.000 Kč, její nezajištěné závazky činí 544.021 Kč, přičemž při zohlednění všech závazků, které jsou součástí SJM (tedy i závazků, k jejichž plnění se zavázal jen manžel dlužnice), se jedná o částku 701.903 Kč. Dlužnice tak nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť lze důvodně předpokládat, že při zohlednění pouze příjmu dlužnice, kterého dosáhne vlastní aktivní činností, by nezajištění věřitelé obdrželi nižší hodnotu plnění než 30 % jejich pohledávek, přičemž nelze připustit, aby převážná část prostředků pocházela od třetích osob či od manžela dlužnice.

Soud prvního stupně se ve smyslu ustanovení § 112 o.s.ř. zabýval i požadavkem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízení jejího manžela a k tomu uzavřel, že vzhledem ke skutečnosti, že každý z manželů se zavázal k plnění rozdílných závazků, nehodí se tato řízení ke spojení, ač tyto závazky spadají do společného jmění manželů. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.9.2007, sp.zn. 31 Odo 677/2005 a ze dne 26.1.2003, sp.zn. 20 Cdo 238/2003. V případě, že by bylo oddlužení řešeno plněním splátkového kalendáře, znamenalo by to, že příjem dlužníka bude postihován výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy podle ustanovení § 276 a násl. občanského soudního řádu. Do společného jmění manželů náleží majetek nabytý jedním z nich za dobu trvání manželství. Mzdový či platový nárok manžela dlužníka je výhradním nárokem oprávněného. Výkonem rozhodnutí nelze postihnout mzdu manžela v případě, že tato je poukázána na účet manžela dlužníka vedený peněžním ústavem, pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, součástí společného manželů není, do společného jmění manželů mohou patřit pouze peněžní prostředky z účtu již vybrané. V případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře za situace, kdy sice veškeré závazky dlužnice a jejího manžela spadají do společného jmění manželů, ale k jejich plnění (případně k plnění alespoň některých z nich) se zavázal pouze druhý manžel, nelze připustit výkon rozhodnutí postihující mzdu manžela dlužníka v rozsahu závazků, k jejichž plnění se tento nezavázal. Dlužníkova pohledávka za zaměstnavatelem tak do společného jmění manželů nenáleží. Postup podle ustanovení § 112 o.s.ř. se proto stává neúčelným. Další skutečností, kterou je nutno se při úvahách o vhodnosti postupu podle ustanovení § 112 o.s.ř. v insolvenčním řízení zabývat, je samotný předmět a účel úpravy insolvenčního zákona. Při posuzování úpadku je nutno chápat dlužníka jako osobu, nikoliv jako společenství osob, neboť tyto, ač manželé, nejsou v rámci a pro účely oddlužení nijak propojeny či svázány a není je možno chápat dohromady jako dlužníka-jedince. Za situace, kdy by byli manželé považováni pro účely oddlužení za jeden subjekt (jednoho dlužníka ), příjmy manželů by bylo nutno chápat jako příjem jednotlivce, a proto by bylo třeba určit jen jednu základní nezabavitelnou částku. Navíc za situace, kdy by soud přistoupil ke spojení řízení manželů, kteří oba usilují o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, došlo by tak ke kombinaci způsobů řešení úpadku oddlužením, tedy ke kombinaci řešení úpadku plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty (vyplacený příjem manžela dlužnice). Plnění splátkového kalendáře prostřednictvím příjmu ze závislé činnosti je realizováno přímo zaměstnavatelem (prostřednictvím insolvenčního správce) před vyplacením mzdy, tedy ve chvíli, kdy se jedná pouze o nárok pracovníka (dlužníka), který není součástí společného jmění manželů. K tomu poukázal na ustanovení § 282 o.s.ř. s tím, že není možno realizovat oddlužení plněním splátkového kalendáře prostřednictvím výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy manžela, neboť by byl postižen nárok manžela, který součástí společného jmění manželů není a manžel dlužníka podpisem na návrhu na povolení oddlužení nedává souhlas s použitím svých příjmů. Navíc za situace, kdy lze z příjmu dlužnice pro účely oddlužení strhávat pouze minimální částku, by se dlužnice na oddlužení podílela pouze minimálně, nelze připustit spojení řízení s insolvenčním řízením jejího manžela, když dlužnice by byla pouze pasivním příjemcem výhod, jež oddlužení přináší. Soud prvního stupně se nad rámec věci zabýval výší plnění, které by v případě schválení oddlužení a spojení řízení s manželem dlužnice obdrželi věřitelé. Odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.2011, sp.zn. 3 VSPH 813/2011 a uvedl, že žádá-li dlužnice o řešení svého úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře, je možná úhrada jejích závazků, které spadají do společného jmění manželů, ale k nimiž se zavázala pouze ona, pouze srážkami z jejího vlastního příjmu i v případě spojení řízení, a to v rozsahu, jaký odpovídá jejím možnostem, z čehož vyplývá, že z příjmu dlužnice by na úhradu těchto závazků byla uhrazena pouze nepatrná část. Spojení řízení obou dlužníků tedy soud prvního stupně považuje za neproveditelné. S ohledem na nutnost hradit náklady řízení po případném zjištění úpadku soud prvního stupně považoval dle ustanovení § 108 IZ za nezbytné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že žádá o spojení tohoto řízení s insolvenčním řízením manžela a o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Poukázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.12.2009, sp. zn. 1 VSPH 669/2009, které řeší otázku spojení insolvenčních řízení manželů, s tím, že dle názoru Vrchního soudu v Praze podpis manžela na formuláři pro povolení oddlužení je kvalifikovaným projevem souhlasu, aby veškerý majetek tvořící společné jmění manželů byl použit pro potřeby oddlužení druhého z manželů, tedy i k zapravení nejen společných, ale i výlučných dluhů každého z manželů, tedy i závazků ve smyslu § 143 odst. 1, písm. b) občanského zákoníku. To samozřejmě za předpokladu, že společné jmění manželů nebylo zúženo nebo nezaniklo, případně některé závazky nevznikly před vznikem SJM (tedy před uzavřením manželství). Z rozhodnutí vyplývá, že spojení řízení obou manželů je optimálním, přičemž ve spojených řízeních se platí pouze jediná odměna insolvenčního správce a pohledávky věřitelů se zařazují do seznamu přihlášených pohledávek pouze jednou a nikoliv duplicitně.

K odvolání dlužnice připojila prohlášení manželů, v němž dlužnice a její manžel Pavel Husek prohlásili, že se zavazují k vzájemnému plnění při výkonu rozhodnutí postihujícím mzdu nerozdílně u obou manželů v rozsahu všech jejich závazků, a to jak závazků ze SJM, tak i závazků mimo SJM, s tím, aby tyto příjmy byly použity pro oddlužení splátkovým kalendářem při sloučeném insolvenčním řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu se podává, že dlužnice podala 23.10.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice uvedla, že má 6 nezajištěných věřitelů se závazky v celkové výši 544.021 Kč, pohledávky věřitelů jsou po splatnosti déle než 30 dnů a tyto není schopna s ohledem na svůj příjem 11.820 Kč plnit, neboť výše měsíčních splátek činí 11.650 Kč. V návrhu popsala 6 peněžitých závazků vůči 6 věřitelům, splatnost závazků nastala nejpozději v červnu 2012. V bodu 09 návrhu uvedla, že je vedeno insolvenční řízení rovněž ve věci jejího manžela a že závazky obou manželů vůči nezajištěným věřitelům činí 701.903 Kč a tyto závazky vznikly za trvání společného jmění manželů a spadající do SJM, neboť společné jmění manželů nebylo zúženo. Poukazovala na to, že manželé navzájem souhlasí s oddlužením druhého manžela. Návrh dlužnice podepsal její manžel Pavel Husek s tím, že souhlasí s povolením oddlužení. K návrhu dlužnice připojila podání ze dne 10.10.2012, jímž žádala společně s manželem o sloučení obou samostatně vedených insolvenčních řízení a o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že manželé chtějí vyřešit majetkovou situaci zadlužené domácnosti. K návrhu dlužnice připojila seznam závazků, v němž prohlásila, že všechny dluhy vznikly za trvání manželství a že seznam je správný a úplný a tento opatřila svým podpisem. K návrhu dále připojila seznam majetku a seznam zaměstnanců s prohlášením o jejich správnosti a úplnosti opatřený podpisem. V seznamu majetku uvedla pouze vlastnictví movitých věcí a mzdu.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. KSBR 32 INS 26000/2012 se podává, že pod touto spisovou značkou je vedeno insolvenční řízení ve věci manžela dlužnice Pavla Huska, insolvenční řízení bylo zahájeno dne 23.10.2012 na základě insolvenčního návrhu manžela dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Manžel dlužnice v návrhu prohlásil, že je vedeno insolvenční řízení ve věci obou manželů, že jejich závazky vznikly za trvání společného jmění manželů a jde o závazky společné spadající do SJM a shodně s dlužnicí tvrdil celkovou výši těchto závazků vůči nezajištěným věřitelům 701.903 Kč. V návrhu popsal celkem 7 závazků vůči 6 věřitelům, 2 závazky uvedl shodně s dlužnicí. Insolvenční návrh podepsala dlužnice s tím, že s povolením oddlužení manžela souhlasí. K návrhu manžel dlužnice připojil seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž prohlásil, že všechny dluhy vznikly za doby trvání manželství. K návrhu dále připojil seznam majetku s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedl shodný majetek, jako dlužnice ve svém seznamu majetku.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva) s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ).

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout nedostatek finančních prostředků, a rovněž poskytnout mu záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty.

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (§ 143 odst. 1 občanského zákoníku), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud vychází, i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve společném jmění manželů, který patří do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se co do vymezení postižitelných příjmů dlužníka (jeho manžela) a určení rozsahu, v jakém budou pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů použity, postupuje podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.

Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávají na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zajištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu 5 let, (ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle ustanovení § 406 IZ plné úhrady jejich pohledávek s příslušenstvím).

Podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak svědčí-li výsledky insolvenčního řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění manželů, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, tj. dle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich (společný) úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Má-li jít o oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma dlužníkům (manželům) jediný společný splátkový kalendář.

Z výše uvedeného plyne, že při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši.

V přezkoumávané věci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jak dlužnice, tak její manžel, přičemž z jejich insolvenčních návrhů vyplývá, že veškeré jejich závazky spadají do společného jmění manželů a že spojení svých insolvenčních řízení navrhovali. Přitom je nerozhodná skutečnost, že některé závazky byly sjednány jen jedním z manželů. Oba dlužníci-manželé totiž výslovně uvedli, že všechny jejich závazky spadají do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1 písm. b/ občanského zákoníku), v seznamech majetku uvedli stejný majetek, a proto je splněna podmínka, že dlužníci mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením. Je proto namístě, aby se tohoto domáhali oba společně, tedy oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kdy po spojení jejich insolvenčních řízení bude společně projednán a posouzen jejich úpadek i navržené (společné) oddlužení, při kterém budou oba dlužníci-manželé podrobeni jeho režimu a dojde-li k řádnému splnění všech jejich povinností podle schváleného způsobu oddlužení (jinak výjimečně za okolností stanovených v § 415 IZ), mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (§ 414 a § 416 IZ). Účinek přiznaného osvobození spočívá v tom, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu sice nezaniká, po přiznaném osvobození ji však věřitel nemůže po dlužníku úspěšně vymáhat, tj. v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat, neboť má povahu pouhé naturální obligace. Takovéhoto výsledku (společného osvobození od zbytku dluhu) nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužení domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude v režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může totiž dosáhnout osvobození od zbytku dluhu jen tento manžel-dlužník.

Lze sice přisvědčit soudu prvního stupně, že mzdový nárok manžela povinného v rámci výkonu rozhodnutí součástí společného jmění manželů není, naproti tomu vyplacená mzda nebo plat je již součástí společného jmění manželů. Instituty exekuce (výkonu rozhodnutí) v insolvenčním řízení však aplikovat nelze, neboť insolvenční úprava nahrazuje úpravu exekuční (výkonu rozhodnutí). Právní konstrukce oddlužení plněním splátkového kalendáře je založena na povinnosti dlužníka platit nezajištěným věřitelům ze všech svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku v rozsahu stanoveném zákonem. Příjmy, které takto dlužník získá, jsou nepochybně též finanční prostředky, které se stanou součástí společného jmění manželů jako vyplacená mzda či plat dlužníkova manžela. Tato povinnost dlužníka se týká získaných příjmů, je-li jeho pravidelným příjem mzda (plat), což je obvyklé, zákon dlužníku ukládá, jak má zacházet s vyplacenými částkami, které odpovídají jeho nároku vůči zaměstnavateli, nikoli s nárokem na plat či mzdu. Oddlužení, které by bylo řešeno bez příjmu dlužníkova manžela, které jako vyplacená mzda či plat náleží do společného jmění manželů, by nutně věřitele poškozovalo. Lze proto uzavřít, že jak při oddlužení, tak při konkursu, je úpadek řešen za účasti celé majetkové podstaty dlužníka, tedy i majetkových hodnot, které jsou ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Nelze připustit, aby majetek ve společném jmění manželů, který by byl k dispozici jednotlivému věřiteli k vymožení peněžité pohledávky jen vůči dlužníku, by nebyl k dispozici všem věřitelům při uspořádání majetkových vztahů k dlužníku cestou oddlužení. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení vyjádřenou v ustanovení § 5 písm. a) IZ, kdyby ten majetek, který typicky dlužník pořídil za finanční prostředky získané půjčkou či úvěrem, nemohl být zdrojem úhrady pohledávek financujících věřitelů. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře lze proto dospět k závěru, že by zákonu odporovalo, ze stejných důvodů, když by dlužník mohl dosáhnout osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů jen na základě odevzdávání svých příjmů , ačkoliv plněním z vyplacených příjmů dlužníkova manžela by věřitelé dosáhli vyšší míru uspokojení svých pohledávek. Přitom nelze pustit ze zřetele, že ani v případném pozdějším individuálním výkonu rozhodnutí nebo exekuci proti manželu povinného by věřitel nemohl dosáhnout uspokojení zbývající části své pohledávky. Je proto nepřípustné, aby stranou oddlužení zůstaly příjmy dlužníkova manžela, které jsou součástí společného jmění manželů. Ostatně nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jen jeden z manželů, který podává návrh na povolení oddlužení, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci insolvenční návrh. Vždy se řeší stejná otázka, tedy za jakých podmínek bude majetek ve společném jmění manželů užit pro účely oddlužení. Z tohoto důvodu je správně vykládána povinnost dlužníkova manžela podepsat návrh na povolení oddlužení a výslovně uvést, že s oddlužením souhlasí, přičemž jeho podpis musí být úředně ověřen. Zákonné účinky podpisu a souhlasu dlužníkova manžela jsou zřejmé; dlužník tím dává souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek ve společném jmění manželů jeho a dlužníka, včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny. Lhostejno přitom, zda půjde o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře. Z tohoto důvodu není argumentace soudu prvního stupně správná.

S ohledem na shora uvedené je závěr insolvenčního soudu o nesplnění podmínek pro spojení insolvenčního řízení manželů (dlužnice a jejího manžela) dle ustanovení § 112 odst.1 o.s.ř., jakož i závěr o potřebě uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení též druhému manželovi (dlužnici) předčasný. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené rozhodnutí změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat možností spojení insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela, a přitom vezme v úvahu, že manželu dlužnice již bylo povoleno oddlužení. Teprve poté případně znovu posoudí, zda je potřeba uložit povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 26. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu