3 VSOL 1009/2013-A-19
KSBR 32 INS 15748/2013 3 VSOL 1009/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Vyhlídalové a soudců JUDr. Radky Panáčkové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , Prostějov, nám. T.G. Masaryka 130/14, PSČ 796 01, identifikační číslo: 658 37 860, o insolvenčním návrhu věřitele Radovana anonymizovano , anonymizovano , Prostějov, Žeranovská 3801/23, PSČ 796 01, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2013, č.j. KSBR 32 INS 15748/2013-A-14,

tak to:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Krajský soud v Brně usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, uložil věřiteli, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na blíže označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. S ohledem na okolnosti případu, kdy lze předpokládat, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, je jediným možným způsobem, jak postavit najisto že budou v takovém případě náklady insolvenčního řízení hrazeny nikoliv státem, složení zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenčním navrhovatelem. Soud proto uložil insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Podle zjištění soudu prvního stupně sice dlužník vlastní podíl v rozsahu id. 1/8 nemovitostí, zapsaných na LV č. 5232 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, ve vztahu k tomuto majetku však nelze zvažovat, kdy a zda vůbec bude tento majetek zpeněžen a jaký bude výtěžek zpeněžení.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel odvolání. Namítal, že je mu známo, že dlužník pracuje a má příjem minimálně 25.000,-Kč měsíčně, z čehož plyne, že velice brzy po prohlášení konkursu bude v majetkové podstatě dostatek peněžních prostředků. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenčnímu navrhovateli ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel-věřitel Radovan Martinek se insolvenčním návrhem ze dne 28. 5. 2013, došlým soudu dne 4.6.2013, domáhá zjištění úpadku dlužníka Lubomíra anonymizovano a prohlášení konkursu na jeho majetek. Tvrdí, že má vůči dlužníkovi pohledávku ze smlouvy o půjčce, uzavřené dne 11. 12. 2010. Tato pohledávka, která činí 42.458,74 Kč, se stala splatnou dne 11. 12. 2011. V návrhu insolvenční navrhovatel označil další věřitele dlužníka-Raiffeisen bank a.s. se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2, IČ 49240901, který má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku na základě elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Prostějově dne 27. 2. 2012, č.j. 5 EC 460/2011-24, splatnou od roku 2011, věřitele Intrum Justitia, s.r.o. se sídlem Praha 9, Prosecká 851/64, IČ 250 83 236, který má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku na základě rozsudku vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 15. 7. 2011, č.j. 15 C

43/2011-25, jež je splatná od roku 2011, CETELEM ČR, a.s. se sídlem Praha 5, Karla Engliše 5/3208, IČ 250 85 689, který má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku na základě rozhodnutí vydaného JUDr. Markem Ivičičem dne 6. 5. 2011, č.j. 44694/11, splatnou od roku 2011 a věřitele Komerční banka a.s. se sídlem Praha 1, Na Příkopě 969/33, IČ 453 17 054, který má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku na základě rozsudku vydaného Okresním soudem v Prostějově ze dne 11. 4. 2012, č.j. 7 EC 509/2011-71, splatnou od roku 2011. Tyto skutečnosti osvědčují, že jsou splněny všechny zákonem požadované podmínky dle § 3 odst. 1 IZ pro rozhodnutí o úpadku dlužníka, neboť je zřejmé, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužník byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2013 č.j. KSBR 32 INS 15748/2013-A-6 vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele, aby v téže lhůtě předložil seznam svého majetku, včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů a seznam svých zaměstnanců (s tím, že předložené seznamy podepíše a výslovně o nich prohlásí, že jsou správné a úplné), a dále, aby sdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dlužník na výzvu soudu prvního stupně nereagoval. K výzvě soudu podáním, došlým soudu 18. 6. 2013, insolvenčním navrhovatelem označený další věřitel dlužníka Intrum Justitua, s.r.o. sdělil, že má za dlužníkem splatnou a dosud nezaplacenou pohledávku ve výši jistiny 159.843,-Kč, tato pohledávka byla splatná dne 28. 10. 2009, a dále pohledávku z titulu nákladů na právní zastoupení ve výši 48.856,-Kč splatnou dne 4. 10. 2011. Podáním, došlým soudu dne 25. 6. 2013 pak sdělil další označený věřitel Komerční banka, a.s., že má vůči dlužníkovi pohledávku ze smlouvy a úvěru uzavřené dne 29. 3. 2007 celkem ve výši 258.130,50 Kč, ze smlouvy a úvěru uzavřené dne 18. 11. 2008 celkem ve výši 61.163,42 Kč a ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 9. 4. 2002 celkem ve výši 133.858,83 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2007 je pohledávka vykonatelná na základě rozhodnutí soudu ze dne 11. 4. 2012, č.j. 7 EC 509/2011-71, jež nabylo právní moci dne 2. 6. 2012, pohledávka celkem ve výši 61.163,42 Kč je vykonatelná na základě rozsudku ve dne 17. 7. 2012, č.j. 5 EC 512/2011-106, který nabyl právní moci dne 12. 2. 2013 a pohledávka ve výši 133.858,83 Kč je pohledávka vykonatelná na základě elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 1. 2002 a č.j. 8 EC 506/2011-49, který nabyl právní moci dne 7. 3. 2012.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávní nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je-jak správně vyložil soud prvního stupně-umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce. Pokud průběžně vznikající náklady nebudou moci být pokryty z majetkové podstaty, je nutno ještě před rozhodnutím o insolvenčním návrhu trvat na složení zálohy. Může se tak stát nejen tehdy, nemá-li dlužník hodnotnější majetek, ale i v případě, kdy sice majetkem disponuje, nemá však dostatek pohotových finančních prostředků k úhradě prvotních nákladů, které insolvenčnímu správci zpravidla po ustanovení do funkce vznikají. Záloha je i formou záruky úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Institut zálohy má bránit tomu, aby náklady insolvenčního řízení byly přenášeny na stát (§ 38 odst. 2 IZ). Při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu přitom soud nezvažuje majetkové poměry insolvenčního navrhovatele, nýbrž pouze to, zda je záloha v konkrétní věci nezbytná. Zkoumat potřebu složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutno na základě zjištění o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty dlužníka; to soud činí zpravidla z obsahu insolvenčního návrhu, jeho příloh a dalšího obsahu spisu. V případě věřitelského návrhu je pak určující především dlužníkem k výzvě soudu předkládaný seznam majetku.

V přezkoumávané věci z obsahu spisu nevyplývá, že by dlužník disponoval majetkem, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Jediným majetkem dlužníka, který se soudu prvního stupně podařilo zjistit, je podíl v rozsahu id. 1/8 nemovitostí, zapsaných na LV č. 5232 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, údaje o reálné zpeněžitelnosti tohoto majetku však z obsahu spisu nevyplývají.

Výhrada odvolatele, že záloha na náklady insolvenčního řízení byla stanovena v nepřiměřené výši, důvodná není.

Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem totiž činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Insolvenčnímu správci kromě toho náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 citované vyhlášky). S ohledem na absenci pohotových finančních prostředků dlužníka proto soud prvního stupně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení správně.

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a věřiteli se však také doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra Vyhlídalová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu