3 VSOL 1007/2013-A-12
KSBR 45 INS 24932/2013 3 VSOL 1007/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Niny Krytinářové, nar. 18.11.1983, bytem v Bystřici nad Pernštejnem, Višňová 876, PSČ 593 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.10.2013, č.j. KSBR 45 INS 24932/2013-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od nabytí právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let. Dlužnice pobírá pouze dávky mateřské a sociální podpory ve výši 14.000 Kč za měsíc a má vyživovací povinnost vůči svým 2 dětem a její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují částku 952.766,35 Kč. V případě dlužnice by mohla být měsíčně strhávána částka 3.268 Kč, což za 5 let dělá 196.080 Kč, přičemž od této částky je nutné odečíst ještě odměnu a náhradu hotových výdajů správce za 5 let ve výši 65.340 Kč s DPH. Dlužnice by tak nedosáhla na zákonnou minimální 30% hranici uspokojení svých nezajištěných věřitelů. Dlužnice ve svém návrhu uvedla, že si obstarala mimořádný příjem formou smlouvy o poskytnutí finančního příspěvku z prostředků občanského sdružení ze dne 02.09.2013. Z této smlouvy vyplývá, že poskytovatel se zavázal dlužnici poskytnout částku ve výši 200.000 Kč, která jí bude vyplácena měsíčně ve výši 3.333 Kč, nejdéle však 60 měsíců. Z ustanovení smlouvy vyplývá, že se jedná o příspěvek vratný, jehož splatnost nastane dnem skončení insolvenčního řízení. Soud vyhodnotil tuto smlouvu dle jejího obsahu a dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu o půjčce. Takto získané prostředky nelze považovat v intencích insolvenčního zákona za mimořádný příjem dlužnice, ale za vznik dalšího závazku dlužnice. U dlužnice nepřichází do úvahy oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, protože má pouze věci, jejichž hodnotu odhadla na částku 17.350 Kč. Návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl s největší pravděpodobností zamítnut a jediným možným způsobem řešení jejího úpadku by byl konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, je třeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, když účelem zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Soud stanovil výši zálohy částkou 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, ve kterém uvádí, že soud prvního stupně nesprávně provedl výklad smlouvy, kterou uzavřela s občanským sdružením a které se jí zavázalo poskytnout finanční prostředky pro účely plnění splátkového kalendáře. Tvrdí, že účelem je poskytnutí půjčky v částce 200.000 Kč, která bude deponována na účet insolvenčního správce, buď jednorázově, nebo ve splátkách. Má za to, že z prosté logiky věci a selským rozumem je tak dán stav, kdy sice přijme půjčku v částce 200.000 Kč, ale o její splatnosti se bude jednat až po skončení insolvenčního řízení a je tedy pochopitelné, že Sdružení za čistotu práva se se svou pohledávkou nemůže přihlásit do insolvenčního řízení a přijatá půjčka nemůže mít a ani nemá vliv na výši jejich závazků splatných k datu podání návrhu, ale stane se splatnou nejdříve po právní moci usnesení o skončení insolvenčního řízení. Navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jí bude stanovena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno návrhem dlužnice, která u soudu prvního stupně podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhá oddlužení plněním splátkového kalendáře a skutkově tvrdí, že je svobodnou matkou 2 nezletilých dcer, nyní na mateřské dovolené. Její veškeré příjmy jsou tvořeny příspěvkem na mateřské dovolené a výživným hrazeným bývalým partnerem a otcem starší z nezletilých dcer ve výši 1.250 Kč. Tvrdí, že má celkem 9 závazků, všechny závazky jsou nejméně 3 měsíce po splatnosti, všechny závazky jsou nezajištěné, 1 ze závazků je vykonatelný, avšak na základě rozhodčího nálezu, který je neplatný. Celková výše všech jejích závazků, tak jak jsou uplatňovány věřiteli, je 952.766,35 Kč, z toho je 152.362 Kč vykonatelných. Protože měsíční splátky na všechny její závazky představují částku 21.861 Kč a celkové příjmy dosahují včetně výživného celkem cca 15.250 Kč, je nepochybné, že není schopna nejméně od ledna roku 2013 dostát svým závazkům. Protože by nesplnila zákonnou podmínku uhrazení alespoň 30% nezajištěných závazků, obrátila na neziskovou organizaci Sdružení za čistotu práva, se sídlem v Kuřimi s žádostí o finanční podporu, její žádost byla schválena a byla uzavřena smlouva o poskytnutí finanční pomoci, podle které jí byla přiznána finanční pomoc v částce 200.000 Kč po dobu insolvenčního řízení v případě schválení oddlužení a stanovení splátkového kalendáře. Spolu s tímto příjmem by byla schopna uspokojit v průběhu 5let své nezajištěné věřitele v rozsahu minimálně 30 % výše jejích pohledávek.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že dlužnice nemá dostatečný příjem na to, aby mohla v průběhu 5let trvání oddlužení uspokojit své věřitele v minimálním rozsahu 30 % výše jejich pohledávek. Sama dlužnice uvádí, že má (a v průběhu dalších let očekává) příjem ve výši 14.000 Kč měsíčně, sestávající z dávek rodičovského příspěvku a sociální podpory. S ohledem na výši nezajištěných závazků dlužnice 952.766,35 Kč by dlužnice za 5 let po odečtení nároků insolvenčního správce byla schopna uspokojit své věřitele v rozsahu toliko 14,91 %, resp. 13,72 %, byl-li by správce plátcem daně s přidané hodnoty. Dlužnice sice předložila Smlouvu o poskytování finančního příspěvku z prostředků občanského sdružení , avšak i podle názoru odvolacího soudu nelze k této smlouvě přihlížet, když se nejedná o mimořádný příjem, ale o další závazek dlužnice. Judikatura soudů se ustálila v závěru, že jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu (srovnej ustanovení § 392 odst. 3 IZ ve znění účinném od 01.01.2014).

Dlužnicí předložená Smlouva o poskytnutí finančního příspěvku z prostředků občanského sdružení podle svého obsahu není smlouvou darovací, a ani se nejedná o smlouvu o důchodu; svým obsahem se jedná o smlouvu o půjčce (což ostatně dlužnice připouští i v podaném odvolání), když poskytnutý finanční příspěvek pro účely splátek v oddlužení je koncipován jako vratný jehož splatnost vyvstane dnem skončení insolvenčního řízení na majetek příjemce . I když o splatnosti poskytnuté půjčky by se jednalo až po skončení insolvenčního řízení, je nepochybné, že přijetím finančních prostředků by dlužnici vznikl závazek poskytnuté finanční prostředky vrátit. Účelem oddlužení však není to, aby dlužníkům v důsledku umožnění splnění splátkového kalendáře vznikaly další závazky. Tím by celé oddlužení ztratilo smysl, neboť dlužníci by se dostávali do stejné situace, v jaké byli před tím, než jim bylo povoleno oddlužení.

Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že návrh dlužnice na povolení oddlužení by byl zamítnut, protože dlužnice nemá dostatečné příjmy na plnění oddlužení splátkovým kalendářem; s ohledem na majetek dlužnice, který je nepatrné hodnoty odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že u dlužnice nepřichází do úvahy ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Jediným možným způsobem řešení jejího úpadku by tak byl konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje pohotovými finančními prostředky, soud prvního stupně správně rozhodl o povinnosti dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, když účelem zálohy je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Odvolací soud souhlasí s výší této zálohy částkou 50.000 Kč, když při konkursu v případě zpeněžování majetku činí minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč, přičemž k této částce nutno dále i přičíst náhradu hotových výdajů.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř., potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však též doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 12. prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu