3 VSOL 1004/2012-A-28
KSBR 32 INS 22643/2012 3 VSOL 1004/2012-A-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka B.L. Trans & spedition s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Kyjově, Jungmannova 214/31, PSČ 697 01, IČ: 28285832, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.11.2012 č.j. KSBR 32 INS 22643/2012-A-23

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužníku se ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí nebo v hotovosti na pokladně insolvenčního soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužníkův návrh je důvodný a dlužník je v úpadku. Dlužník má více peněžitých závazků u více věřitelů po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a tyto své závazky není schopen plnit. Dlužník již nemá žádných zaměstnanců, pravděpodobně nelze ani očekávat pokračování v podnikatelské činnosti, protože dlužník je společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, je v likvidaci a jako způsob řešení svého úpadku navrhuje konkurs. Z listin, které předložil dlužník vyplývá, že dlužník nedisponuje žádnou peněžní hotovostí, má však majetek-automobily, které dle odhadu likvidátora lze zpeněžit, a to za částku 100.000 Kč. Dále soud zjistil, že u Raiffeisenbank a.s. je veden účet ve prospěch dlužníka se zůstatkem ke dni 1.10.2012 ve výši 1.277,19 EUR. Dlužník nesplňuje zákonné podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, protože ze seznamu majetku a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka bude pravděpodobně postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, čímž není naplněna podmínka ustanovení § 144 odst. 1, písm. d) IZ. Pro řízení po zjištění úpadku, který bude řešen v případě dlužníka konkursem, je nezbytné zajistit finanční prostředky, z nichž by byly náklady řízení hrazeny, a proto soud postupuje tak, že dlužníku ukládá složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, když účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pokud je není možno zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce činí při konkursu bez hotových výdajů a bez DPH 45.000 Kč; pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát. Stav dlužníkova majetku a důvody této situace nejsou rozhodné pro uložení zaplacení zálohy. Dlužník je povinen řešit svoji situaci odpovědně již ve stádiu, kdy má dostatek prostředků alespoň na náklady insolvenčního řízení, a neučiní-li tak, nelze mu přiznat výhodnější postavení a složení zálohy nevyžadovat.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že na jeho majetek jsou vedeny exekuce. Z toho důvodu není likvidátorka oprávněna disponovat s majetkem dlužníka, tedy ani vybrat peníze z bankovního účtu ani prodat vozidla, nemůže tedy získat peněžní prostředky na úhradu zálohy na náklady konkursu. V pokladně dlužníka žádné peněžní prostředky zjištěny nebyly. Namítá, že likvidátorka nemůže hradit zálohu na náklady konkursu z vlastních peněz a nemá ani možnost získat peněžní prostředky zpeněžením majetku dlužníka. Argumentuje tím, že pokud by soud trval na záloze na náklady konkursu, byla by likvidátorka v postavení, kdy je na jedné straně povinna podat insolvenční návrh, protože dlužník je v úpadku a na druhé straně není schopna uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Tvrdí, že likvidátorka by tak fakticky nemohla vykonávat řádně svou funkci, jak byla ustanovena soudem a jak jí ukládá zákon. Navrhuje proto, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 50.000 Kč se dlužníku neukládá .

Současně s podaným odvoláním podal dlužník žádost o osvobození od soudního poplatku, kterou odůvodnil shodně jako podané odvolání.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není.

V přezkoumávané věci podal dlužník jménem likvidátorky insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Dlužník v insolvenčním návrhu tvrdí, že byl zapsán do obchodního rejstříku dne 6.5.2008 s předmětem podnikání-pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, společníkem od počátku byl Ladislav Bůček, který vlastní 100 % obchodní podíl, základní kapitál byl 200.000 Kč a jednatelem byl Ladislav Bůček. Na obchodní podíl společníka byla nařízena exekuce v roce 2009. Dne 28.2.2012 vydal Krajský soud v Brně usnesení č.j. 50Cm 426/2011-11, kterým rozhodl o zrušení dlužníka s likvidací a ustanovil likvidátorem Mgr. Darinu Šlampovou, insolvenční správkyni. Likvidátorka provedla ve věci běžné úkony, tedy zejména prověření majetku dlužníka a zjištění případných závazků dlužníka a na základě výsledků svého šetření zjistila, že dlužník má nejméně dvacet sedm věřitelů, přičemž jeho majetek je v hodnotě podstatně nižší, než je výše jeho závazků. Tvrdí, že dlužník má ve vlastnictví vozidla, které lze zpeněžit do částky 100.000 Kč. Dlužník je v úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak i ve formě předlužení, má minimálně dvacet sedm věřitelů, všechny pohledávky po splatnosti déle než tři měsíce a tyto pohledávky není schopen plnit. Hodnota zjištěných aktiv je cca 100.000 Kč a hodnota pasiv je minimálně 1.785.000 Kč. Ze seznamu závazků, který dlužník opatřil prohlášením, že se jedná o seznam úplný a správný vyplývá, že dlužník je evidován jako vlastník vozidel-Peugeot 406, RZ 7B6 6383, první zaevidování: 2000, Renault Magnum, RZ 7B6 633, první zaevidování: 2001 a Renault Magnum, RZ 8B1 1196, první zaevidování: 2002. Dlužník tvrdí, že dle odhadu likvidátorky je možné zpeněžit vozidla ve vlastnictví dlužníka v částce do 100.000 Kč, pořizovací hodnota vozidel není známa. Dlužník prohlašuje, že není známo, že by měl nějaké pohledávky. Z vlastního šetření insolvenčního soudu, a to ze zprávy Raiffeisenbank a.s. vyplývá, že dlužník je majitelem běžného účtu č. 5454371001, který byl otevřen 3.6.2010 a ke dni 1.10.2012 je zde zůstatek 0,00 CZK a k témuž dni je pak na tomto účtu zůstatek ve výši 1.277,19 EUR s tím, že na tomto účtu je blokace finančních prostředků.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ustanovení § 144 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

K žádosti dlužníka o osvobození od soudního poplatku nutno uvést, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, (jde o zcela jiný institut odlišného účelu a k tomu odpovídajícího vlastního právního režimu), a proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít.

Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že na základě údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, a to jak ve formě platební neschopnosti, tak také ve formě předlužení. Odvolací soud rovněž tak souhlasí se soudem prvního stupně, že dlužník nesplňuje zákonné předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku, protože ze seznamu majetku a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že dlužník má určitý majetek, který by mohl postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, čímž není naplněna podmínka ustanovení § 144 odst. 1, písm. d) IZ. Soud prvního stupně také správně uzavřel, že u dlužníka, který je v likvidaci, nepřichází do úvahy jako způsob řešení jeho úpadku reorganizace a ani oddlužení.

Za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, když prostředky na úhradu těchto nákladů nelze zajistit jinak, neboť z insolvenčního návrhu, respektive seznamu majetku sice vyplývá, že dlužník je vlastníkem tří osobních automobilů, v této fázi řízení však nelze předjímat za jakou částku by mohla být tato vozidla zpeněžena. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce (a to konkrétně k ustanovení § 144 IZ) výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně, je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal, a proto rovněž dlužník, jehož jménem podává insolvenční návrh likvidátor (byť ustanovený rozhodnutím soudu), musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, když účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku, poté na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, popřípadě nedohledal a nezpeněžil majetek v potřebném rozsahu, pak při nezaplacení zálohy veškeré náklady insolvenčního řízení ponese stát, a to přesto, že by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Tím by celé insolvenční řízení ztratilo smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupu podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1, písm. d/, § 312 odst. 3 IZ). Pokud dlužník tvrdí, že svým návrhem plní zákonnou povinnost dle ustanovení § 98 IZ podat insolvenční návrh, je třeba zdůraznit, že ustanovení § 98 IZ je založeno především na tom, že takový insolvenční návrh má být podán včas, tedy v době, kdy měl dlužník takový majetek, který bylo možné použít k hrazení nákladů řízení a alespoň k poměrnému uspokojení jeho věřitelů. Protože však likvidátor podal návrh až v době, kdy již není schopen zálohu zaplatit, bylo by další pokračování insolvenčního řízení zjevným zneužitím postupu dle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka.

Pokud jde o výši zálohy, dospěl odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, k závěru, že v této konkrétní věci lze za přiměřenou výši považovat částku 25.000 Kč. Nutno vzít do úvahy, že dle šetření insolvenčního soudu má dlužník účet, na kterém ke dni 1.10.2012 je zůstatek finančních prostředků 1.277,19 EUR. Byť dle tvrzení dlužníka, tento účet je v současné době zablokován pro účely exekuce, po případném prohlášení konkursu, by insolvenční správce tyto finanční prostředky měl k dispozici. S ohledem na to, že podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při řešení dlužníkova úpadku konkursem představuje minimální odměna insolvenčního správce částku 45.000 Kč, ke které nutno ještě též připočíst hotové výdaje insolvenčního správce, dospěl odvolací soud k závěru, že za přiměřenou výši v této přezkoumávané věci možno považovat částku 25.000 Kč, která by měla být dostačující pro počáteční hrazení nákladů insolvenčního řízení, jakož i pro záruku úhrady nákladů insolvenčního řízení, pokud by se nepodařilo zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené usnesení změnil (ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř.) tak, že dlužníku uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu