3 VSOL 1001/2012-A-9
KSOS 22 INS 26590/2012 3 VSOL 1001/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Dubina, Jana Škody 192/9, PSČ 700 30, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.11.2012, č.j. KSOS 22 INS 26590/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že z výpisu z rejstříku trestů ze dne 16.10.2012 zjistil, že dlužník byl rozhodnutím, které nabylo právní moci 3.7.2010 odsouzen pro trestný čin majetkové povahy (zatajení věci), a proto s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a), § 395 odst. 3 písm. a), písm. b) IZ uzavřel, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, což je důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Úpadek dlužníka lze za této situace řešit jedině konkursem a je tedy odůvodněno uložení zálohy, neboť dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby a vybavení domácnosti v ceně 3.800 Kč a nedisponuje jiným majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce, když záloha je potřebná ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny insolvenčního správce (která činí dle vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč) a jeho hotových nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, neboť se po celou dobu snažil splácet úvěry, což se mu zpočátku dařilo, v poslední době se však dostal do finanční tísně a tuto řešil nesprávným způsobem, tj. převzetím nových závazků z úvěrů. Dlužník připustil, že byl v roce 2010 pravomocně odsouzen pro trestný čin majetkové povahy, žádal však, aby mu soud přesto oddlužení povolil s tím, že se chce vypořádat s dluhy, a to přesto, že je upoután na invalidní vozík.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) a aniž nařizoval ve věci jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně 26.10.2012 se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že má 6 věřitelů s 11 závazky, které není schopen řádně a včas hradit, a proto zastavil podstatnou část svých plateb. K návrhu dlužník připojil seznam závazků s prohlášením, že je správný a úplný, opatřený podpisem, v němž uvedl 6 věřitelů s 11 závazky, splatnost všech závazků nastala nejpozději v říjnu 2012. K návrhu dlužník dále připojil výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, z něhož se podává, že dlužník byl 22.10.2009 pod sp.zn. 74 T 225/2009 odsouzen Okresním soudem v Ostravě pro trestný čin dle § 254 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody podmíněně v délce 6 měsíců se zkušební dobou do 3.7.2013.

Z aktualizovaného výpisu z evidence rejstříku trestů dlužníka ze dne 14.2.2013 se podává, že dlužník má nadále evidováno ve výpisu z rejstříku trestů shora uvedené odsouzení pro trestný čin zatajení věci dle § 254 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odst. 3 uvedeného zákonného ustanovení platí, že na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Esenciální podmínkou povolení řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 IZ je jednak dosažení uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně ve výši 30 % těchto pohledávek, ledaže věřitelé souhlasí s nižším plněním (§ 395 odst. 1 písm. b) IZ) a jednak poctivost záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a) IZ).

Ustanovení § 395 odst. 3 IZ vypočítává příkladmo okolnosti, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení. Jedná se mimo jiné o situaci, kdy ohledně dlužníka podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že lze důvodně předpokládat, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, neboť podle výpisu z rejstříku trestů ze dne 14.2. 2013 ohledně dlužníka v roce 2009 a 2010 proběhlo trestní řízení, které skončilo jeho pravomocným odsouzením pro trestný čin zatajení věci dle § 254 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., tedy pro trestný čin majetkové povahy.

Odvolací soud se zabýval otázkou, jaké účinky má pro dlužníka z hlediska aplikace ustanovení § § 395 odst. 3 písm. b) IZ rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1.1.2013, č. 1/2013 Sb., které se zatím nepromítlo ve výpisu z rejstříku trestu, a dospěl k závěru, že žádné. Zákonné ustanovení § 395 odst. 3 písm. b) IZ totiž váže nepoctivost záměru dlužníka sledovaného návrhem na povolení oddlužení na skutečnost, zda dlužník má ve výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení evidováno probíhající trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové povahy a nepočítá s tím, že účinky amnestie bude řešit sám insolvenční soud a předjímat změny ve výpisu z rejstříku trestu.

Za tohoto stavu, kdy se jeví nanejvýš pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je proto požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy. Kromě již výše uvedeného účelu totiž slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í :Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení

V Olomouci dne 27. února 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu