3 VSOL 1000/2013-P4-10
KSBR 27 INS 27105/2012 3 VSOL 1000/2013-P4-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudkyň JUDr. Věry Vyhlídalové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bystřici pod Hostýnem, Masarykovo náměstí 137, o přihlášce pohledávky věřitele č. 4 Bc. Marka anonymizovano , nar. 18.9.1990, bytem v Bystřici pod Hostýnem, F. Ondrůška 1535, PSČ 768 61, o odvolání věřitele č. 4 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 27105/2012-P4-2,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl přihlášku pohledávky věřitele Bc. Marka anonymizovano ve výši 77.000 Kč (výrok I.) a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí uvedl, že dne 16.5.2013 pod č.j. KSBR 27 INS 27105/2012-A-12 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Antonína anonymizovano a současně mu bylo povoleno oddlužení. Tímto usnesením byli věřitelé vyzváni, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 16.5.2013. Odvolatel přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení ve výši 77.000 Kč v podání, které bylo doručeno insolvenčnímu soudu 15.7.2013 a bylo podáno na poště k přepravě dne 13.7.2013. Soud uzavřel, že věřitel podal přihlášku prostřednictvím České pošty s.p. dne 13.7.2013, tedy po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek. Proto insolvenční soud postupoval tak, že přihlášku pohledávky odmítl, neboť se jedná o přihlášku, ke které se z důvodu opožděnosti nepřihlíží, a současně byl věřitel uvědomen o ukončení své účasti v rozsahu přihlášky č. 4 v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 4 včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud prvního stupně nepostupoval správně a dostatečně nepřihlédl ke všem nastalým skutečnostem. Tvrdí, že zástupcem dlužníka advokátem Mgr. Ing. Milanem Horákem byl vyzván ke schůzce se svým otcem-dlužníkem za účelem mimosoudního vyrovnání dlužného výživného. Na této schůzce byla vylíčena sociální a finanční situace dlužníka, na základě čehož pak uzavřeli s dlužníkem dohodu o zrušení výživného a prominutí a narovnání dluhu a dohodu o splátkovém kalendáři. Závazky dlužníka z titulu dlužného výživného ve výši 77.000 Kč k věřiteli Bc. Marku Dudovi a 107.000 Kč k věřitelce Mgr. Petře Dudové byly změněny na formu půjček. Namítá, že nebyli informováni o tom, že každý věřitel musí své pohledávky dodatečně přihlásit k příslušnému insolvenčnímu soudu. Domnívá se, že jim byly zcela vědomě a záměrně předloženy klamavé informace, což je podle jeho názoru v rozporu s advokátním etickým kodexem. Argumentuje tím, že jako platný věřitel nemohl včas přihlásit svou pohledávku ve stanovené lhůtě, jelikož o této nastalé situaci vůbec nevěděl; o rozhodnutí o úpadku dlužníka a výzvě věřitelům k přihlášení pohledávek se dozvěděl náhodou až dne 12.7.2013, přičemž svou pohledávku ve výši 77.000 Kč neprodleně přihlásil do insolvenčního řízení prostřednictvím České pošty dne 13.7.2013. Poukazuje na to, že insolvenční soud při rozhodování o schvalování oddlužení posuzoval jejich přihlášky pohledávek v tom směru, zda jde o běžné přihlášky pohledávky nebo zda jde o nárok přednostní na výživném, kterého se dle předběžného názoru soudu nelze vzdát. Tvrdí, že soud rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodnutím ze dne 23.7.2013, avšak v tomto rozhodnutí zcela opomíjí věřitele Bc. Marka Dudu a věřitelku Mgr. Petru Dudovou. Dále popisuje za jakých okolností se dlužník rozváděl s bývalou manželkou paní Evou Dudovou, popírá, že by dlužník přenechal svým dětem veškerý svůj majetek, jak uvedl insolvenčnímu soudu do protokolu z přezkumného jednání. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jeho přihláška pohledávky ve výši 77.000 Kč nebude odmítnuta, a v případě, že by odvolací soud shledal, že závazku z titulu dlužného výživného se nelze vzdát, pak navrhuje, aby odvolací soud vyhodnotil přihlášenou pohledávku jako nárok přednostní-na dlužném výživném, který má charakter pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a který se, není-li stanoveno jinak, uspokojuje v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

Odvolatel ke svému odvolání předložil dohodu o zrušení výživného pro zletilé dítě a o prominutí a narovnání dluhu, která byla uzavřena mezi dlužníkem Antonínem Dudou a věřitelkou č. 1 Petrou Dudovou a věřitelem č. 2 Markem Dudou dne 19.10.2012, a současně předložil téhož dne uzavřenou dohodu o uznání dluhu a o splátkovém kalendáři uzavřenou mezi stejnými účastníky, ve které dlužník Antonín Duda uznal, že dluží věřitelům částky 77.000 Kč a 107.000 Kč, a dluh se zavázal zaplatit tak, že každému věřiteli bude platit 500 Kč měsíčně vždy do 25. dne v měsíci k rukám věřitelů nebo každému věřiteli v rámci režimu návrhu na oddlužení, který podá k příslušnému soudu, zaplatí nejméně 30 % jejich dluhu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele důvodné není.

V projednávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno k návrhu dlužníka Antonína anonymizovano u Krajského soudu v Brně insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení 1.10.2012. Dne 16.5.2013 pod č.j. KSBR 27 INS 27105/2012-A-12, které bylo dne 16.5.2013 zveřejněno v insolvenčním rejstříku, soud zjistil úpadek dlužníka Antonína anonymizovano , dlužníku povolil oddlužení, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřího Mazánka a ve výroku IV. vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s tím, že k přihláškám podaným později insolvenční soud nebude přihlížet a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení nebudou uspokojovat. Dne 15.7.2013 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávky věřitele Bc. Marka anonymizovano , který přihlásil pohledávku v celkové výši 77.000 Kč, jako důvod vzniku uvedl uznání dluhu ze dne 19.10.2012 formou půjčky za nedoplatek na výživném ve výši 77.000 Kč . Podle přiložené obálky byla přihláška pohledávky dána na poště dne 13.7.2013. Třicetidenní lhůta k podání přihlášek pohledávek začala věřitelům běžet dne 17.5.2013 a její poslední, třicátý den, připadl na sobotu 15.6.2013, respektive na pondělí 17.6.2013.

Podle ustanovení § 136 odst. 2, písm. d) IZ, rozhodnutí o úpadku musí obsahovat výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeškání. Podle ustanovení § 136 odst. 4 IZ, je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.

Podle ustanovení § 173 odst. 1 věty první a druhé IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že věřitel podal svou přihlášku pohledávky opožděně. Lhůta k podání přihlášky pohledávky je v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 o.s.ř. lhůtou, k jejímuž zachování postačí, je-li přihláška pohledávky posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu.

V přezkoumávané věci soud prvního stupně správně zjistil, že usnesení o úpadku obsahující výzvu k přihlášení pohledávek bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 16.5.2013. Od tohoto data začala plynout třicetidenní lhůta k přihlášení pohledávek, jejíž poslední den připadl na sobotu 15.6.2013, respektive pondělí 17.6.2013 jako nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). V tento den by bylo proto třeba nejpozději podat přihlášku pohledávky na poště, popřípadě přímo u insolvenčního soudu tak, aby mohla být považována za včasnou, tak jak správně uzavřel soud prvního stupně. Odvolatel však podal přihlášku pohledávky na poště až dne 13.7.2013, tedy po uplynutí třicetidenní lhůty stanovené pro přihlašování pohledávek.

Námitka odvolatele, že o zahájeném insolvenčním řízení a o tom, že musí přihlásit svou pohledávku, vůbec nevěděl, když tato informace mu byla zamlčena, nelze považovat za důvodnou. Odvolatel, stejně tak jako všichni ostatní věřitelé dlužníka, byli o zahájení insolvenčního řízení a o rozhodnutí o úpadku vyrozuměni v souladu s ustanovením § 71 a násl. IZ vyvěšením příslušných listin (vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku) na úřední desce insolvenčního soudu a jejich současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 3 IZ) coby veřejně přístupnému informačnímu systému veřejné správy (§ 419 odst. 1 a 2 IZ). Tímto způsobem byla všem věřitelům dlužníka také doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek obsažená v rozhodnutí o úpadku. Insolvenční zákon v daných souvislostech jiný způsob vyrozumívání věřitelů nepředpokládá a insolvenčnímu soudu neukládá (srovnej závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.20008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2009). Bylo tedy věcí odvolatele, nadto za situace, když věděl, že dlužník se chystá zahájit insolvenční řízení, aby sledoval insolvenční rejstřík a včas uplatnil svou přihlášku pohledávky. Jde plně k tíži věřitele, že svou přihlášku pohledávky nepodal včas s tím, že v této souvislosti nutno také zdůraznit, že podle ustanovení § 83 IZ v insolvenčním řízení prominutí zmeškání lhůty není přípustné.

Není důvodná ani odvolací námitka věřitele, že jeho přihláška pohledávky by měla být posouzena jako přednostní, když se jedná o dlužné výživné, které má charakter pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, jež se uspokojují v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Věřitel předložil v odvolacím řízení dohodu o zrušení výživného pro zletilé dítě a o prominutí a narovnání dluhu, ze které vyplývá, že věřitel se s dlužníkem coby svým otcem dohodl na zrušení jeho vyživovací povinnosti, současně mu prominul dluh z titulu dlužného a běžného výživného a současně se s dlužníkem dohodl na tom, že dlužné výživné ve výši 77.000 Kč se počínaje dnem podpisu dohody považuje za půjčku dlužníka od věřitele, kterou pak dlužník uznal a zavázal se ji zaplatit ve splátkovém kalendáři. Z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by se věřitel nemohl vzdát svého práva na dlužné výživné a že by nemohl dlužné výživné dlužníku prominout. Není také vyloučeno, aby se věřitel a dlužník dohodli na tom, že dlužné výživné bude nahrazeno závazkem z titulu poskytnuté půjčky. Pokud se takto účastníci dobrovolně dohodli, nutno vycházet z uzavřené dohody (ze které ostatně věřitel vycházel i ve své přihlášce pohledávky) a pohledávku věřitele považovat za pohledávku z titulu půjčky, pro kterou platí obecná třicetidenní přihlašovací lhůta.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřiteli a věřitelskému orgánu se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 12. prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Radka Panáčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu