3 Tz 7/2015
Datum rozhodnutí: 14.10.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5,6 tr. ř., § 147 odst. 1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 45 odst. 2 tr. ř.



3 Tz 7/2015 -30 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání dne 14. října 2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch podezřelého Ing. V. M. , proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 5 KZT 471/2014, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto :

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 5 KZT 471/2014, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 45 odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve prospěch podezřelého Ing. V. M.


Odůvodnění:

Policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, územní odbor Přerov, oddělení hospodářské kriminality SKPV v Přerově vedl pod č. j. KRPM-139461-33/TČ-2013-140881 prověřování podle § 158 odst. 3 tr. ř. ve věci podezření z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, případně též přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit Ing. V. M. při výkonu funkce s. o. H. M. v souvislosti s přesunem trafostanice a způsobit tak jmenované o. škodu ve výši 92.428,- Kč.

Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 1 ZN 4237/2014, byl podle § 45 odst. 2 tr. ř. o. H. M., ustanoven jako opatrovník pro výkon práv poškozeného Krajský úřad Olomouckého kraje se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a.

Ředitel Krajského úřadu Olomouckého kraje JUDr. Mag. iur. M. M., Ph.D., MBA, podal proti usnesení o ustanovení opatrovníkem stížnost a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci usnesením ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 5 KZT 471/2014, rozhodla tak, že: podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost podaná u Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, dne 23. 6. 2014 JUDr. Mag. iur. M. M., Ph.D., MBA, ředitelem Krajského úřadu Olomouckého kraje, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově č. j. 1 ZN 4237/2014-6 ze dne 13. 6. 2014, jímž byl podle § 45 odst. 2 tr. řádu ustanoven o. H. M. jako poškozené pro potřeby vedeného trestního řízení opatrovníkem Krajský úřad Olomouckého kraje, zamítá, neboť není důvodná .

Proti citovanému usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch podezřelého Ing. V. M. Podle jejího názoru napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona v neprospěch podezřelého v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 45 odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Stěžovatelka ve svém mimořádném opravném prostředku především poukázala na skutečnost, že z hlediska formálního je usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově nezákonné již proto, že opatrovník byl přibrán podle ustanovení § 45 odst. 2 tr. ř., které to však neumožňuje. Bylo totiž rozhodováno podle § 45 odst. 2 tr. ř., nikoli však per analogiam. Pod pořadovým číslem 2/2009 bylo vydáno výkladové stanovisko tehdejší nejvyšší státní zástupkyně, podle něhož vyvstane-li v přípravném řízení možnost střetu zájmů u právnické osoby vystupující v postavení poškozeného, přichází v úvahu, aby státní zástupce ustanovil poškozené právnické osobě opatrovníka postupem podle § 45 odst. 2 tr. ř. per analogiam; vždy však se souhlasem osoby, která se má stát opatrovníkem. Podle tohoto stanoviska chybí konkrétní úprava pro případy ustanovení opatrovníka právnické osobě. To platí i v současné době. Stanovisko přihlédlo k novele občanského soudního řádu, v níž podle § 29 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), bylo stanoveno, že opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, je-li tu nebezpečí z prodlení. Použití analogie podmiňuje to, že hrozí nebezpečí z prodlení.

Z usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově vyplývá, že s. o. H. M. byl podezřelý ze způsobení škody ve výši 92.428,- Kč, a to v souvislosti s přesunem trafostanice. Rada o. H. M. svými usneseními z 11. 9. 2012 a 1. 10. 2012 ex post odsouhlasila postup s. a proplacení nákladů na přesun trafostanice a na vzniklou situaci nereagoval ani kontrolní výbor zastupitelstva o. a ani finanční výbor zastupitelstva o., ač konstatovaly pochybení s., neboť ke stavební akci - přeložení transformátoru došlo na základě objednávky s. bez schválení rady o. V důsledku toho, že rada ani zastupitelstvo nepovažovaly za důvodné zjednání nápravy, vznikla kolize mezi zájmy poškozené o. a orgány o., a proto bylo třeba, aby zájmy poškozené hájil opatrovník.

Podle názoru stěžovatelky nebyl usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci z hlediska formálního odstraněn nedostatek usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově spočívající v tom, že ustanovení opatrovníka bylo opřeno o § 45 odst. 2 tr. ř., a nikoli o § 45 odst. 2 tr. ř. per analogiam. Rovněž neměla být zamítána stížnost ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje JUDr. Mag. iur. M. M. Ph.D., MBA, nýbrž Krajského úřadu Olomouckého kraje, který byl ustanoven opatrovníkem. Konečně rovněž z hlediska formálního mělo být stížnosti Krajského úřadu Olomouckého kraje vyhověno již jen proto, že ustanovený opatrovník nesouhlasil se svým ustanovením.

S odkazem na ustanovení § 45 odst. 2 tr. ř. stěžovatelka dále uvedla, že z napadených usnesení nevyplývá, jaké nebezpečí z prodlení hrozí, zda může opatrovník, přibraný postupem podle § 45 odst. 2 tr. ř. per analogiam, jednat v rozporu s vůlí právnické osoby a zda lze za opatrovníka přibírat orgány obcí či krajů, ale zejména, zda ustanovením Krajského úřadu Olomouckého kraje opatrovníkem o. H. M. došlo k nezákonnému zásahu do samostatné působnosti o. V tomto případě se jedná o aplikaci Ústavy České republiky, zákona o obcích a zákona o krajích.

Zákon o obcích vymezil, co náleží do samostatné působnosti obce, kdo a jak vytváří vůli obce a za jakých podmínek a jak může krajský úřad zasahovat do samostatné působnosti obce. Při rozhodování o ustanovení opatrovníka v případech, v nichž jde o samostatnou působnost obce, je třeba respektovat zákonnou úpravu a nelze ustanovovat opatrovníkem krajské úřady ani kraje, které výkonem funkce opatrovníka nemohou zasahovat do samostatné působnosti obce. Obec a její orgány, bez ohledu na ustanoveného opatrovníka, mohou totiž vytvářet svou vůli a rozhodovat. Pokud by měl opatrovník - krajský úřad v trestním řízení vytvářet vůli obce jinak než jak její orgány, tak by v trestním řádu muselo být obsaženo ustanovení, že k tomu je opatrovník oprávněn.

Podle názoru ministryně spravedlnosti došlo postupem Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci při rozhodování v předmětné trestní věci, k porušení zákona v neprospěch podezřelého Ing. V. M., a to zejména v ustanovení § 45 odst. 2 tr. ř., tzn. v ustanovení upravujícím ustanovování opatrovníka, a dále v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. upravujících přezkumnou činnost nadřízeného orgánu při rozhodování o stížnosti v trestním řízení.

S odkazem na shora uvedené ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil namítané porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch podezřelého, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. aby přikázal Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě - pobočce v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednalo a rozhodlo.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Jak bylo zjištěno ze spisového materiálu Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, územní odbor Přerov, oddělení hospodářské kriminality SKPV v Přerově vedlo pod č. j. KRPM-139461-33/TČ- 2013-140881 prověřování podle § 158 odst. 3 tr. ř. ve věci podezření z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, případně též přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit Ing. V. M. tím, že: jako s. o. H. M. porušil podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a v době od 11. 7. 2012 do 16. 8. 2012 realizoval v o. H. M. přemístění trafostanice v celkové hodnotě 92.428,- Kč, kdy tato částka byla hrazena z prostředků o., bez toho, že by financování této položky z těchto prostředků bylo příslušným orgánem odsouhlaseno, čímž měl způsobit jmenované o. škodu ve výši 92.428,- Kč .

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově usnesením ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 1 ZN 4237/2014, podle § 45 odst. 2 tr. ř. ustanovil poškozené o. H. M. pro výkon práv poškozeného opatrovníka, a to Krajský úřad Olomouckého kraje.

Proti usnesení o ustanovení opatrovníka podal Krajský úřad Olomouckého kraje, prostřednictvím ředitele, řádně a včas stížnost. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci usnesením ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 5 KZT 471/2014, rozhodla tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítla stížnost JUDr. Mag. iur. M. M., Ph.D., MBA.

Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 1 ZK 202/2014, byla věc Ing. V. M. podle § 179c odst. 2 písm. i) tr. ř. odložena.

Podle § 45 odst. 1 tr. ř. je-li poškozená osoba zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo je-li její způsobilost k právním úkonům omezena, vykonává její práva podle tohoto zákona její zákonný zástupce.

Podle § 45 odst. 2 tr. ř. v případech, v nichž zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu práv poškozenému opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.

Nejvyšší soud se ztotožnil s námitkou stěžovatelky, že již z hlediska formálního je usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově nezákonné, neboť opatrovník byl přibrán podle ustanovení § 45 odst. 2 tr. ř., které toto neumožňuje a bylo nutno použít analogii, což ostatně vyplývá i z výkladového stanoviska č. 2/2009 nejvyšší státní zástupkyně, podle něhož: vyvstane-li v přípravném řízení možnost střetu zájmů u právnické osoby vystupující v postavení poškozeného, přichází v úvahu, aby státní zástupce ustanovil poškozené právnické osobě opatrovníka postupem podle § 45 odst. 2 tr. ř. per analogiam ; vždy však se souhlasem osoby, která se má stát opatrovníkem . Použití analogie podmiňuje tím, že hrozí nebezpečí z prodlení. Jedná se ovšem o stanovisko ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k otázce postupu státního zástupce při ustanovování opatrovníka poškozenému, který je právnickou osobou [obcem či krajem], v přípravném řízení a případy ustanovení opatrovníka právnické osobě neřeší.

Usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 5 KZT 471/2014, toto pochybení odstraněno nebylo. Jak bylo poukázáno i ve stížnosti pro porušení zákona, neměla být zamítána stížnost ředitele Krajského úřadu Olomouckého kraje JUDr. Mag. iur. M. M. Ph.D., MBA, nýbrž Krajského úřadu Olomouckého kraje, který byl ustanoven opatrovníkem.

Z usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově vyplývá, že s. o. H. M. byl podezřelý ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku, případně též přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit v souvislosti s přesunem trafostanice v době od 11. 7. 2012 do 16. 8. 2012 a způsobit o. škodu ve výši 92.428,- Kč. Z provedeného šetření mělo vyplynout, že Rada o. H. M. svými usneseními ze dne 11. 9. 2012 a 1. 10. 2012, tzn. po přesunu trafostanice, odsouhlasila postup s. a proplacení nákladů na přesun trafostanice. Na vzniklou situaci zastupitelstvo o. nereagovalo, což vyplývá ze zápisů z jednání konaných ve dnech 10. 9. 2012, 3. 12. 2012, 3. 4. 2013, 20. 5. 2013 a 2. 9. 2013, a nereagoval ani kontrolní výbor zastupitelstva o. a ani finanční výbor zastupitelstva o., ač konstatovaly pochybení s.

Z odůvodnění usnesení Rady o. H. M. vyplývá, že ke stavební akci - přeložení transformátoru - došlo na základě objednávky s. bez schválení rady o. Dílo z části zhotovila společnost SIGNALBAU, a. s., (v ceně 61.152,- Kč) a část obec (v ceně 31.276,- Kč). V důsledku toho, že rada ani zastupitelstvo, byť konstatovaly pochybení s., nepovažovaly za důvodné zjednání nápravy, vznikla kolize mezi zájmy poškozené o. a orgány o., a proto je třeba, aby zájmy poškozené hájil opatrovník. Nejvhodnějším opatrovníkem se má jevit krajský úřad, neboť se jedná o subjekt odborně způsobilý, který podle § 67 zák. č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o krajích ), vykonává přenesenou působnost a poskytuje metodickou pomoc obcím. Z rozsahu pravomoci krajských úřadů má vyplývat, že do samostatné působnosti obcí mohou zasahovat jen způsobem stanoveným zákonem.

Krajský úřad napadl usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově stížností, v níž tvrdil, že jako jeden z orgánů Olomouckého kraje nemůže být opatrovníkem, když nemá právní subjektivitu, a proto není způsobilý právně jednat. Výkon funkce opatrovníka by byl výkonem samostatné působnosti (třeba poznamenat, že funkce opatrovníka se vykonává v přenesené působnosti, ale pokud by opatrovník namísto obce uplatňoval náhradu škody a rozhodoval v majetkoprávních otázkách, konal by v samostatné působnosti obce) a kraje nejsou způsobilé poskytovat odbornou pomoc při výkonu samostatné působnosti obce. Jedná se o dva samostatné subjekty, které při výkonu samostatné působnosti mohou být v konkurenčním vztahu. Krajský úřad je ve správním řízení odvolacím orgánem proti rozhodnutím obcí, která mohou být vydána i v samostatné působnosti obce, a i proto hrozí kolize zájmů.

Podle § 63 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ), opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení.

Podle § 165 odst. 2 občanského zákoníku soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.

Podle § 486 občanského zákoníku soud jmenuje opatrovníka právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti, nebo aby mohla být hájena její práva. Opatrovníkem právnické osoby může soud jmenovat jen osobu, která splňuje podmínky stanovené pro způsobilost být členem statutárního orgánu.

Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, je-li tu nebezpečí z prodlení. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení opatrovníkem soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem jen, jestliže s tím souhlasí.

Podle § 5 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích ), je obec samostatně spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce (obdobně to platí o městu a městysu).

Podle § 7 zákona o obcích obec spravuje své záležitosti samostatně. Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat jen, vyžaduje-li si to ochrana zákona a jen způsobem, který stanoví zákon. Rozsah samostatné působnosti může být omezen jen zákonem.

S námitkou stěžovatelky, že opatrovníka lze přibrat pouze s jeho souhlasem, se Nejvyšší soud ztotožnil, když nelze přehlédnout, že jde o jeden ze základních principů opatrovnictví (jen v případech stanovených právními předpisy není třeba souhlasu opatrovníka). Obdobně se k tomu kloní již výše zmíněné výkladové stanovisko č. 2/2009 nejvyšší státní zástupkyně. Ostatně o tom, že opatrovníkem může být ustanovena jen osoba se svým souhlasem, opakovaně judikoval Ústavní soud České republiky (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 204/2000). Také konkretizace nebezpečí z prodlení v napadených usneseních chybí, přitom nebezpečí z prodlení reálně hrozí v případě, kdy obec neuplatní jako poškozená nárok na náhradu škody v rámci trestního řízení a vzniknou tak náklady spojené s domáháním se náhrady v civilním řízení, jakož i riziko promlčení nároku. Nebezpečí z prodlení tak nelze dovodit jen z toho, že s. o. je podezřelý z trestné činnosti a rada obce dodatečně schválila jeho postup a další orgány obce jsou nečinné. Jedná se přitom o zákonnou podmínku pro aplikaci § 145 odst. 2 tr. ř., a to i per analogiam. Nelze přitom přehlédnout, že usnesení o ustanovení opatrovníka bylo vydáno ve stadiu prověřování.

Podle § 1 zákona o obcích je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů.

Podle § 2 odst. 1 zákona o obcích je obec veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

Podle § 99 zákona o obcích je rada obce výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti a ze své činnosti odpovídá zastupitelstvu obce. Radu obce tvoří starosta, místostarosta a další členové rady volení z řad členů zastupitelstva obce.

Podle § 103 zákona o obcích starosta zastupuje obec navenek.

Podle § 1 odst. 3 zákona o krajích je kraj samostatně spravován zastupitelstvem kraje; dalšími orgány kraje jsou rada kraje, hejtman kraje a krajský úřad.

Podle § 67 odst. 1 písm. a) zákona o krajích přezkoumává krajský úřad rozhodnutí vydaná orgány obce v řízení podle zvláštních zákonů a podle písm. c) poskytuje obcím odbornou pomoc.

K námitce, že střet zájmů mezi poškozenou obcí a orgány obce není v napadených usneseních dostatečně podložen, lze uvést následující. V dané trestní věci byl stíhanou osobou s. a je nepochybné, že zájem s. je v daném trestním řízení odlišný od zájmů poškozené obce. Nelze totiž přehlédnout, že podle § 38 odst. 6 zákona o obcích musí obec včas uplatňovat právo na náhradu škody, přitom dosavadní postup orgánů obce v tomto trestním řízení nenasvědčoval tomu, že této své povinnosti dostojí. To, že předmětná stavební akce spadá do samostatné působnosti obce (stejně jako uplatňování náhrady škody), nemůže mít z hlediska střetu zájmů žádný význam. Podle § 103 zákona o obcích starosta zastupuje obec navenek. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by obec v dané věci ke svému zastupování ad hoc zmocnila někoho jiného. Jelikož jiná osoba kromě starosty generální zmocnění zastupovat obec nemá je jediným zástupcem obce právě starosta. Na tom nic nemůže měnit ani skutečnost, že zástupčí oprávnění starosty nelze vykládat jako zástupčí oprávnění statutárního orgánu, protože starosta nemůže sám činit žádné závazné projevy vůle. Ty může činit jen zastupitelstvo nebo rada, starosta tuto vůli pouze projevuje navenek. Nelze ale vyloučit, aby obec pověřila zastupováním někoho v dané trestní věci nezaujatého. Navíc nelze přehlédnout, že za opatrovníka není možno přibírat orgány obcí či krajů, neboť jejich orgány nemají právní způsobilost a nemohou samostatně jednat.

Naopak námitce stěžovatelky, že při ustanovení opatrovníka došlo k nezákonnému zásahu do samotné působnosti obce, Nejvyšší soud nepřisvědčil. Uplatňování náhrady škody sice bezesporu spadá do samostatné působnosti obce, ale ustanovení § 38 odst. 6 zákona o obcích, podle kterého je obec povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení, nedává obci na výběr, jakým způsobem postupovat. V projednávaném případě bude opatrovník nahrazovat vůli obce v záležitosti, v níž zákon předem stanovuje přesný postup. Neustanovení opatrovníka by vedlo k absurdním závěrům, kdy by zákon o obcích nutil trestně stíhané osoby proti sobě za obec uplatňovat náhradu škody, a to i v hypotetickém případě, kdy by byli trestně stíháni všichni členové orgánů obce. Obecně se stát musí zdržet zásahů do záležitostí soukromých osob, ale za určitých okolností je přípustné zasahovat do soukromé sféry osob a nahrazovat jejich vůli. Je nepochybné, že obec je veřejnoprávní korporací, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Analogicky lze dovodit, že není důvodu, aby obdobné zásahy státu byly absolutně zapovězeny v samostatné působnosti územních samosprávných celků. Právo obce rozhodovat ve věcech samostatné působnosti totiž nepožívá vyšší ústavně právní ochrany než svoboda soukromé osoby.

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.

Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci pochybila při aplikaci ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., pokud za takto zjištěného stavu věci stížnost opatrovníka zamítla jako nedůvodnou a nesplnila tak řádně svoji přezkumnou povinnost.

Pokud stěžovatelka ve stížnosti pro porušení zákona konstatovala, že postupem orgánů činných v trestním řízení byl porušen zákon v neprospěch podezřelého Ing. V. M., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tomu tak není. Jak již bylo uvedeno shora, Krajský úřad Olomouckého kraje nemá právní subjektivitu, a proto není způsobilý právně jednat a tedy vystupovat v trestním řízení za poškozeného, náležitým způsobem hájit jeho práva a domáhat se náhrady způsobené škody. Zde je možno analogicky odkázat na ustanovení § 19 o. s. ř., podle kterého způsobilost být účastníkem řízení patří k podmínkám řízení. Soud je proto povinen nejen po zahájení řízení (§ 114 odst. 1 o. s. ř.), ale kdykoliv za řízení (§ 103 o. s. ř.) zkoumat, zda ten, kdo v řízení vystupuje jako účastník řízení, má skutečně způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.); ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, totiž nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadném řízení nemůže vzniknout nebo pokračovat procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu) a v řízení není možné pokračovat.

Za situace, kterou nastolil svým rozhodnutím státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Přerově by v případě uplatnění nároku na náhradu škody ustanoveným opatrovníkem, a to Krajským úřadem Olomouckého kraje, proti podezřelému Ing. V. M., bylo takovéto uplatnění neúčinné. Odstraněním vadného stavu a ustanovením opatrovníka, který by splňoval podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení vůči podezřelému Ing. V. M., by tak byl nastolen stav pro podezřelého nepříznivý. Poněvadž byl zákon porušen ve prospěch podezřelého, nepřicházel v úvahu postup podle § 269 odst. 2 a následujících tr. ř., jak navrhovala ministryně spravedlnosti, zejména tedy zrušení napadeného rozhodnutí a nové rozhodnutí ve věci, a bylo nutno se spokojit pouze s tzv. akademickým výrokem o porušení zákona.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 5 KZT 471/2014, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, § 45 odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve prospěch podezřelého Ing. V. M.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu