3 Tz 298/2001
Datum rozhodnutí: 13.12.2001
Dotčené předpisy:




3 Tz 298/2001

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. prosince 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné D. Š. proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 3 T 72/2001, a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 2. 2001, sp. zn. 3 T 72/2001, a v řízení jež mu předcházelo

b y l p o r u š e n z á k o n

v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, § 314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné D. Š.

Tento trestní příkaz s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Trestní stíhání obviněné D. Š., pro skutek, spočívající v tom, že přestože rozhodnutím referátu Cizinecké policie ČR ze dne 26. 10. 1996 pod č. j. PZC-2-38/PC-CH-96 jí byla uložena povinnost opustit území České republiky nejpozději do 28. 10. 1996 a rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 T 129/97 byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., a byl jí uložen mimo jiné i trest vyhoštění podle § 57 tr. zák., a nadále se zdržovala v České republice, přičemž byla zadržena dne 21. 12. 2000 ve 21.50 hod. na hraničním přechodu S. M. L. ve směru postupu z ČR do Slovenské republiky ,

v němž byl obžalobou okresního státního zástupce v Uherském Hradišti ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. Zt 2657/2000, spatřován trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák.,

se podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. z a s t a v u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná D. Š. byla trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 23. 2. 2001, č. j. 3 T 72/2001-37 uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se měla dopustit skutkem, spočívajícím v tom, že přestože rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. 2 T 129/97-32 ze dne 26. 11. 1997 byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., nedbala tohoto rozhodnutí, jímž jí byl uložen mj. trest vyhoštění z území České republiky podle § 57 tr. zák., a zdržovala se v České republice, přičemž byla zadržena dne 21. 12. 2000 ve 21.50 hod. na hraničním přechodu S. M. L. ve směru postupu z ČR do Slovenské republiky. Podle § 171 odst. 1 tr. zák. a § 314e odst. 2 tr. ř. byl obviněné uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byla obviněná pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s ostrahou.

Trestní příkaz nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 20. 3. 2001, když obviněná, další oprávněné osoby ani státní zástupce proti němu nepodali ve lhůtě stanovené v § 314g odst. 1 tr. ř. odpor.

Dne 14. 11. 2001 podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) proti shora citovanému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněné D. Š.

Ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal ministr spravedlnosti na pochybení Okresního soudu v Uherském Hradišti, jež mělo spočívat v tom, že uvedený soud před vydáním napadeného trestního příkazu jako základní otázku nevyřešil skutečnost, zda se na obviněnou nevztahuje amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, a to článku III. Podle tohoto ustanovení prezident republiky prominul tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené před dnem rozhodnutí o amnestii osobám, které byly k 31. 12. 1992 občany České a Slovenské federativní republiky za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující pět let. Dále stěžovatel citoval usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 2 T 129/97, podle něhož obviněná D. Š. je účastna amnestie prezidenta republiky z 3. 2. 1998, a jímž jí byl prominut trest vyhoštění, uložený rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 T 129/97.

V petitu stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněné D. Š. porušen zákon v ustanoveních § 314c odst. 1 tr. ř., § 314e odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Trestní stíhání proti obviněné D. Š. bylo zahájeno sdělením obvinění dne 21. 12. 2000 pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Podle obžaloby podané u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 7. 2. 2001 se tohoto trestného činu měla dopustit tím, že ačkoliv rozhodnutím referátu Cizinecké policie ČR ze dne 26. 10. 1996 pod č. j. PZC-2-38/PC-CH-96 jí byla uložena povinnost opustit území České republiky nejpozději do 28. 10. 1996 a rozsudkem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 129/97 ze dne 26. 11. 1997 byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák., nedbala tohoto rozhodnutí, jímž jí byl uložen mj. trest vyhoštění z území České republiky dle § 57 tr. zák., a nadále se zdržovala v České republice, přičemž byla zadržena dne 21. 12. 2000 v 21.50 hod. na hraničním přechodu S. M. L. ve směru postupu z ČR do Slovenské republiky . Pro uvedený skutek byla na obviněnou podána dne 7. 2. 2001 pod sp. zn. Zt 2657/2000 obžaloba k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti.

Samosoudce Okresního soudu v Uherském Hradišti ve věci vydal trestní příkaz dne 23. 2. 2001, sp. zn. 3 T 72/2001, jímž uznal obviněnou D. Š. vinnou žalovaným trestným činem a uložil jí podle § 171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. ji pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 3. 2001. Obviněná uložený trest odnětí svobody vykonala a z jeho výkonu byla propuštěna dne 21. 4. 2001.

Trestní příkaz je institut, který má povahu i účinky odsuzujícího rozsudku (§ 314e odst. 5 tr. ř.). Samosoudce jej může vydat bez projednání věci v hlavním líčení, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy (§ 314e odst. 1 tr. ř.). Podanou obžalobu samosoudce podle § 314c odst. 1 tr. ř. předběžně neprojednává, přezkoumá ji však z hledisek uvedených v § 181 odst. 1 a § 186 tr. ř. Samosoudce je tedy povinen mimo jiné prověřit, zda předcházející přípravné řízení bylo provedeno zákonným způsobem a jeho výsledky dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud. To se však v posuzované trestní věci nestalo.

Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. se měla obviněná D. Š. dopustit v podstatě tím, že nerespektovala trest vyhoštění, který jí byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích z 26. 11. 1997, sp. zn. 2 T 129/97. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. 26. 11. 1997. Rozhodnutím prezidenta republiky ze dne 3. února 1998 o amnestii, resp. článku III tohoto rozhodnutí byly prominuty tresty vyhoštění nebo jejich nevykonané zbytky pravomocně uložené přede dnem tohoto rozhodnutí osobám, které k 31. prosinci 1992 byly občany České a Slovenské federativní republiky, za trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující pět let. Účinky citovaného rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nastaly dnem uveřejnění ve Sbírce zákonů tj. dne 3. 2. 1998. V této souvislosti nutno předeslat, že rozhodnutí o amnestii má konstitutivní charakter a soud o účasti obviněného na amnestii rozhodne z úřední povinnosti, přičemž takové rozhodnutí je vždy pouze deklaratorní.

Za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitý trest. Obviněná D. Š. se narodila v roce 1978 v K. Ch., okres T. a do konce roku 1992 byla občankou České a Slovenské federativní republiky. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že je osobou, na níž se článek III citovaného rozhodnutí prezidenta republiky z 3. 2. 1998 o amnestii vztahuje.

V době, kdy byla obviněná zadržena na hraničním přechodu S. M. L. při vstupu z České do Slovenské republiky, byl jí rozhodnutím o amnestii již prominut trest vyhoštění, uložený citovaným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích. To znamená, že se pohybovala na území České republiky právem, a nemohla se tedy dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, pro který byla napadeným trestním příkazem uznána vinnou.

Samosoudce Okresního soudu v Uherském Hradišti vydal v dané věci trestní příkaz, aniž by přezkoumal obžalobu a přípravné řízení z hlediska, zda je možné obviněnou vůbec postavit před soud. Jako předběžnou otázku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř. měl nejprve řešit otázku užití rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 3. 2. 1998 v trestní věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 129/97. Takovému postupu nebránila ani ta skutečnost, že do doby vydání napadeného trestního příkazu, resp. jeho právní moci, Okresní soud v Teplicích nerozhodl o účasti obviněné na amnestii, nýbrž učinil tak až usnesením ze dne 4. 4. 2001, sp. zn. 2 T 129/97. Tímto usnesením byl obviněné D. Š. podle čl. III rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 3. 2. 1998 prominut trest vyhoštění z České republiky, uložený jí rozsudkem tohoto soudu z 26. 11. 1997, č. j. 2 T 129/97-32. Vzhledem k deklaratornímu účinku takového rozhodnutí totiž účinky amnestijního rozhodnutí nastaly jeho uveřejněním ve Sbírce zákonů, tj. dnem 3. 2. 1998. Od tohoto dne měla tedy obviněná právo vstupu na území České republiky i pobytu zde v souladu s příslušnými zákony o pobytu cizinců a nemohla se tedy dopustit protiprávního jednání, pro které byla u Okresního soudu v Uherském Hradišti žalována a napadeným trestním příkazem odsouzena.

Po přezkoumání obžaloby podle § 314c odst. 1 tr. ř. měl tedy samosoudce Okresního soudu v Uherském Hradišti podle písm. a) tohoto zákonného ustanovení, ve smyslu § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněné D. Š. zastavit podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. Mohl tak učinit bez projednání věci v hlavním líčení, neboť za situace, kdy by řádně zjistil skutkový stav věci a zohlednil ustanovení článku III citovaného rozhodnutí o amnestii, měl dostatek podkladů pro rozhodnutí o zastavení trestního stíhání již ve stadiu po podání obžaloby.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným důvodům Nejvyšší soud shledal, že napadeným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Uherském Hradišti z 23. 2. 2001, sp. zn. 3 T 72/2001, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 314e odst. 1 tr. ř., neboť samosoudce rozhodl trestním příkazem, aniž by zjistil skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro jeho vydání. K porušení zákona došlo výlučně v neprospěch obviněné, neboť skutek, pro který byla u Okresního soudu v Uherském Hradišti obviněná odsouzena, nebyl trestným činem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem, a v řízení jemu předcházejícím byl v neprospěch obviněné D. Š. porušen zákon ve shora konstatovaném rozsahu. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil též všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Pokud jde o další postup, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že na základě zjištěného skutkového stavu je zapotřebí rozhodnout o obžalobě podané na obviněnou u Okresního soudu v Uherském Hradišti. Za podmínek ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud sám ve věci tak, že trestní stíhání obviněné D. Š. pro skutek popsaný v obžalobě okresního státního zástupce v Uherském Hradišti, sp. zn. Zt 2657/2000, podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 13. prosince 2001



Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler



Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová