3 Tz 23/2013
Datum rozhodnutí: 26.06.2013
Dotčené předpisy: § 43 odst. 2 tr. zákoník, § 254 odst. 1 tr. ř.



3 Tz 23/2013-47
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. června 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. L. , nar., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 6 To 414/20012, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 6 To 414/20012, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku a § 254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné I. L.

Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu uloženém obviněné I. L..

Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 3T 51/2011, byla obviněná I. L. uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010 (dále jen tr. zákoník ), kterého se dopustila jednáním dne 18. 8. 2011 podrobně rozepsaným ve výroku o vině a za tento přečin byla odsouzena podle § 75 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu 3 roků. Dále bylo rozhodnuto o vině a o trestu spoluobviněného R. L..

Proti výroku o trestu z citovaného rozsudku podala odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, a to v neprospěch obviněné I. L. a ve prospěch i v neprospěch obviněného R. L.. Odvolání proti výroku o vině a trestu si podal též obviněný R. L..

Městský soud v Praze odvolání projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2012 pod sp. zn. 6 To 414/2012 a rozhodl o nich tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) , odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uložených trestech u obou obviněných a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. ve věci sám znovu rozhodl tak, že obviněnou I. L. při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně odsoudil za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jakož i za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Obvodního (správně Okresního) soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3T 6/2012, s právní mocí téhož dne, a podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku jí uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné I. L. dále uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu 3 roků. Současně bylo rozhodnuto o trestu u spoluobviněného R. L.. Dále Městský soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného R. L. jako nedůvodné.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 6 To 414/20012, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné I. L.. Namítal v ní, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněné I. L. v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř.

Podle názoru stěžovatele pokud odvolací soud ukládal souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3T 6/2012, s právní mocí téhož dne, bylo jeho povinností současně zrušit též výrok o trestu z uvedeného trestního příkazu, což však neučinil, resp. zrušovací výrok v napadeném rozsudku chybí. V důsledku tohoto pochybení je stále platný a vykonatelný trest uložený obviněné trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3T 6/2012, a obviněné I. L. tak byly za stejnou trestnou činnost uloženy dva tresty.

Ačkoliv měl Městský soud v Praze k dispozici opis Rejstříku trestů ze dne 26. 9. 2012 (č. l. 139) a v rámci veřejného zasedání dne 17. 10. 2012 provedl důkaz trestními spisy Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25T 9/2012, a Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 6 T 102/2011, nezohlednil při svém rozhodnutí u obviněné I. L. vztah souhrnnosti k dalším trestním řízením, třebaže státní zástupkyně ve svém odvolání tyto skutečnosti výslovně namítla. Obviněná se nyní posuzované trestné činnosti dopustila dne 18. 8. 2011, tedy před tím, než jí byl dne 16. 12. 2011 doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 z téhož dne, sp. zn. 6 T 102/2011, který nabyl právní moci dne 31. 12. 2011, a rovněž i před tím, než byl Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 23. 1. 2012 vyhlášen odsuzující rozsudek pro jiný trestný čin obviněné I. L., kdy tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 3. 2012.

Dále stěžovatel konstatoval, že Městský soud v Praze sice oprávněně shledal odvolání státní zástupkyně, podané v neprospěch obviněné I. L., důvodným, a v souladu se zákonem zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 3 T 51/2011, nicméně při ukládání trestu obviněné I. L. pochybil, když nepřihlédl k veškeré sbíhající se trestné činnosti téže obviněné. Zákon porušil i tím, že nepřezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska všech vad, které byly odvoláním vytýkány (č. l. 103). Obviněná, které měl být ukládán souhrnný trest podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, má podle současného stavu vykonat namísto jednoho souhrnného trestu celkem čtyři samostatné tresty: trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 60 měsíců z věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 6 T 102/2011, dále formálně nezrušený trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin z věci Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 6/2012, nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců z věci Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 9/2012, a konečně opět nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců z věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 51/2011; k tomu má odsouzená uloženy dva tresty zákazu pobytu na území hlavního města Prahy celkem v trvání 8 roků. V případě přeměny alternativních trestů na nepodmíněný trest odnětí svobody by byla překročena horní hranice trestní sazby uvedená v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Takto postupně uložené samostatné tresty jsou v zřejmém rozporu s účelem trestu a také ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř.

V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 6 To 414/2012, byl v neprospěch obviněné I. L. porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a v řízení předcházejícím též v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. Poté aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněné I. L. zrušil ve výroku podle § 259 odst. 3 tr. ř. včetně případně dalších rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazujících, pokud by vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. aby přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.


Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněná I. L. byla odsouzena:

1) trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 6 T 102/2011, byla obviněná I. L. uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustila jednáním ze dne 13. 12. 2011 podrobně rozepsaným ve výroku o vině. Za to jí byl podle § 205 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 60 měsíců. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 16. 12. 2011 a nabyl právní moci 31. 12. 2011.

2) trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3 T 6/2012, byla obviněná I. L. uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustila jednáním ze dne 14. 1. 2012 podrobně rozepsaným ve výroku o vině. Za to jí byl podle § 205 odst. 2, § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody. Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 16. 1. 2012 a nabyl právní moci téhož dne.

3) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 1. 2012 , sp. zn. 25 T 9/2012, byla obviněná I. L. uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustila jednáním ze dne 20. 1. 2012 podrobně rozepsaným ve výroku o vině. Za to jí byl podle § 205 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Proti rozsudku podali odvolání obviněná I. L. i státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 a Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 3. 2012, sp. zn. 7 To 128/2012, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e) , odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci sám znovu rozhodl tak, že obviněné při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 5 roků. Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněné zamítnuto jako nedůvodné.

4) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 2012 , sp. zn. 3T 51/2011, byla obviněná I. L. uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustila dle výroku o vině jednáním ze dne 18. 8. 2011 a byl jí uložen podle § 75 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 roků. Dále bylo rozhodnuto o vině a o trestu spoluobviněného R. L..

Městský soud v Praze k odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a obviněného R. L. rozhodl rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 6 To 414/2012, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) , odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o uložených trestech u obou obviněných a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. ve věci sám znovu rozhodl a obviněnou I. L. při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně odsoudil za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Obvodního (správně Okresního) soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3 T 6/2012, s právní mocí téhož dne, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné I. L. dále uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu 3 roků. Současně bylo rozhodnuto o trestu u spoluobviněného R. L.. Dále Městský soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného R. L. jako nedůvodné.

Ze shora uvedeného výčtu je zřejmé, že obviněná byla v období od 16. 12. 2011 do 26. 1. 2012 čtyřikrát odsouzena pro jednání, jichž se dopustila dne 18. 8. 2011 (OS pro Prahu l, sp. zn. 3 T 51/2001), 13. 12. 2011 (OS pro Prahu 1, sp. zn. 6 T 102/2001), 14. 1. 2012 (OS v Kolíně, sp. zn. 3 T 6/2012) a 20. 1. 2012 (OS pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 9/2012).

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější, než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest, je stěžejní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o nichž se rozhoduje v samostatných řízeních, to znamená, zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími se a které nikoli. Souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu, pokud se o trestných činech rozhoduje alespoň ve dvou samostatných řízeních. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek:

a) musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele,
b) který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů ve vícečinném souběhu (stejnorodém nebo různorodém),
c) přičemž v období mezi spácháním těchto jednotlivých trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl vydán odsuzující rozsudek (resp. doručen trestní příkaz), skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele.

O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu § 314e odst. 6 tr. ř.), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popř. před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a uložen souhrnný trest. V takovém případě je třeba uložit za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) samostatný trest (srov. R 50/1978).

Trestné činnosti z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 51/2011, se obviněná I. L. dopustila 18. 8. 2012, tj. před tím, než jí byl dne 16. 12. 2011 doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 6 T 102/2011, a byl zde proto dán vztah souhrnnosti. Naopak trestné činnosti z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně se obviněná dopustila 16. 1. 2012, tj. po doručení trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 6 T 102/2011, a podmínky pro ukládání souhrnného trestu uvedené v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku proto splněny nebyly. Stejná situace existovala i v případě odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 9/2012, neboť v této trestní věci se obviněná dopustila trestné činnosti dne 20. 1. 2012, tj. po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 6/2012.

Z uvedeného vyplývá, že trestné činy spáchané obviněnou I. L. ve dnech 18. 8. 2011 (sp. zn. 3 T 51/2011) a 13. 12. 2011 (sp. zn. 6 T 102/2011) jsou trestnými činy sbíhajícími, a proto měl být obviněné I. L. uložen Obvodním soudem pro Prahu 1 v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 51/2011, za tyto trestné činy podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 6 T 102/2011.

Za trestnou činnost spáchanou ve dnech 14. 1. 2012 (sp. zn. 3 T 6/2012) a 20. 1. 2012 (sp. zn. 25 T 9/2012) soudy správně uložily obviněné samostatné tresty, když podmínky uvedené v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku splněny nebyly.

Městský soud v Praze projednával odvolání státní zástupkyně a obviněného L. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 51/2011, přičemž ve veřejném zasedání provedl důkaz spisy Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 6 T 102/2011, Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 6/2012 a Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 25 T 9/2012. V souvislosti s úvahami o stanovení druhu a výměry trestu však nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a obviněné uložil při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jakož i za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3 T 6/2012, podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest zákazu pobytu na území hlavního města P. na dobu 3 roků.

Pokud Městský soud v Praze v rozporu se zásadami § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil nesprávně souhrnný trest, a to za trestnou činnost z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 3 T 6/2012, (správně měl být souhrnný trest ukládán k trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 6 T 102/2011), porušil zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno, se ztotožnil s námitkou ministra spravedlnosti v té části, kdy namítal, že byl obviněné I. L. Městským soudem v Praze nesprávně uložen souhrnný trest. V části v níž konstatoval, že souhrnný trest měl být obviněné ukládán za veškerou trestnou činnost spáchanou v období od 18. 8. 2011 do 20. 1. 2012 stížnosti pro porušení zákona nepřisvěčil.

Nejvyšší soud rovněž akceptoval námitku stěžovatele, že Městský soud v Praze v napadeném rozsudku pochybil, pokud postupoval v rozporu s ustanovením § 43 odst. 2, věty druhé, tr. zákoníku, když ukládal rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 6 To 414/2012, souhrnný trest za sbíhající se trestný čin z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3 T 6/2012, a zcela opomněl spolu s uložením souhrnného trestu zrušit výrok o trestu uloženém obviněné dřívějším trestním příkazem, v daném případě tedy výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 1. 2012, sp. zn. 3 T 6/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Obviněná by totiž za takto navozeného stavu musela vykonat, jak trest uložený trestním příkazem, tak i nově uložený souhrnný trest.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 6 To 414/20012, byl porušen zákon v ustanoveních § 43 odst. 2 tr. zákoníku a v § 254 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné I. L.. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu u obviněné I. L.. Současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Městský soud v Praze ve věci nařídí veřejné zasedání, v němž bude nově rozhodovat o trestu ve vztahu k obviněné I. L. , a to za respektování ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Při svém rozhodování bude omezen ustanovením § 273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněné, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v její prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné (zákaz reformationis in peius).


Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a