3 Tz 23/2011
Datum rozhodnutí: 06.04.2011
Dotčené předpisy: § 65 odst. 2 tr. ř.




3 Tz 23/2011 -14

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 52 T 50/2008, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 52 T 50/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 65 odst. 2, § 56 odst. 2 písm. b), a § 2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. v neprospěch obviněného J. R.

Napadené usnesení se zrušuje.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 52 T 50/2008, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a byl mu uložen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1, 2 tr. zák. s přihlédnutím k ustanovení § 314e odst. 2 písm. b) tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Trestní příkaz společně s návrhem na potrestání byl obviněnému doručen dne 16. 7. 2008 a téhož dne také nabyl právní moci.

Obvodní soud pro Prahu 4 poté vydal dne 13. 8. 2008 usnesení, sp. zn. 52 T 50/2008, jímž obviněnému podle § 336 odst. 2 tr. ř. nařídil výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin s tím, že tento trest vykoná ve formě pomocné, zahradnické a další práce pro Dopravní podnik hlavního města Prahy.

Obviněnému stanovil povinnost dostavit se do čtrnácti dnů na Dopravní podnik hlavního města Prahy k projednání podmínek výkonu uloženého trestu. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno 19. 9. 2008. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se mimo jiné uvádí, že pokud obviněný nejpozději do jednoho roku od nařízení výkonu uloženého trestu tento trest zaviněně nevykoná, nepovede řádný život, bude svévolně oddalovat výkon trestu, přemění soud uložený trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody.

Vzhledem k tomu, že obviněný uložený trest obecně prospěšných prací v zákonem stanovené době nevykonal a ani jej nezačal vykonávat, nařídil obvodní soud z podnětu poskytovatele práce a Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, veřejné zasedání o přeměně trestu obecně prospěšných prací na den 6. 10. 2009, které bylo odročeno na neurčito za účelem vydání příkazu k zatčení obviněného, neboť mu nebylo možné předvolání k jednání doručit a jeho aktuální pobyt nebyl soudu znám.

Po realizaci příkazu k zatčení nařídil obvodní soud ve věci veřejné zasedání na den 19. 1. 2010, kdy vydal usnesení pod sp. zn. 52 T 50/2008, jímž podle § 340b odst. 1 tr. ř. za použití § 65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoník) přeměnil nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 200 dnů, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 1. 2010, když obviněný ani státní zástupce v zákonem stanovené lhůtě proti citovanému usnesení stížnost nepodali.

Proti posledně citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. R. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 65 odst. 2 tr. zákoníku a § 2 odst. 6 tr. ř. Podle názoru stěžovatele obvodní soud vadně vyložil zákonné ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku o časové působnosti nového zákona a neujasnil si, užití kterého zákona je pro obviněného příznivější. V opačném případě by totiž musel postupovat podle zákona č. 140/1961 Sb., který stanoví příznivější poměr při přeměňování trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, takže závěr o nutnosti aplikovat trestní zákoník a z něj vyplývající uložení přísnější výměry trestu je porušením zákona v neprospěch obviněného.

V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 52 T 50/2008, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky buďto věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal obvodnímu soudu s pokynem znovu v ní jednat a rozhodnout, případně, aby podle § 271 odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb. ve znění novely), který v § 2 stanoví podmínky trestnosti činu a dobu jeho spáchání. Podle odstavce 1 se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Trestností činu nutno rozumět možnost, že pachatel je pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování činu bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce. Trestnost činu je tedy charakteristikou činu jako činu soudně trestného, jehož druh, povaha i sankce musí být popsána v trestním zákoně. Jsou to tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu (srov. Šámal, Pavel a kol., Trestní zákoník I, Komentář, str. 39, 1. vydání 2009, C.H.Beck).

Jestliže za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. nastaly podmínky pro rozhodnutí, že je nutno celý či nevykonaný zbytek uloženého trestu obecně prospěšných prací přeměnit v nepodmíněný trest odnětí svobody, pak podle ustanovení § 45a odst. 4 tr. zák. platilo, že každé, i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, se počítají za jeden den odnětí svobody. Znamená to, že v konkrétním případě by při použití tohoto právního předpisu byl obviněnému přeměněn trest 200 hodin obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 100 dnů.

Podle ustanovení § 65 odst. 2 tr. zákoníku je takováto přeměna trestu obecně prospěšných prací stanovena tak, že každá i jen započatá jedna hodina takovéhoto nevykonaného trestu se počítá za jeden den odnětí svobody. V konkrétním případě tak bylo přeměněno nevykonaných 200 hodin trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 200 dnů.

V posuzované trestní věci bylo namístě při úvaze, který zákon bude aplikován a které podmínky jsou pro obviněného příznivější pro posouzení trestnosti, porovnat výše citovaná zákonná ustanovení, přičemž je zřejmé, že nová právní úprava v trestním zákoníku pro obviněného příznivější není. Bylo proto při přeměně trestu nutno užít ustanovení § 45 odst. 4 tr. zák. a při zařazení obviněného pro výkon trestu postupovat v intencích ustanovení § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák., nikoli podle § 65 odst. 2, resp. § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Aplikace zákonných ustanovení trestního zákoníku byla v daném případě porušením zákona v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud vzhledem k těmto závěrům podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 52 T 50/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 65 odst. 2, § 56 odst. 2 písm. b), § 2 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. R. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, současně pak zrušil i všechna další rozhodnutí, na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací bude okresní soud postupovat v intencích právního názoru, který v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. dubna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a