3 Tz 203/2000
Datum rozhodnutí: 20.09.2000
Dotčené předpisy:




3 Tz 203/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. H., proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 2. 2000, č. j. Nt 1447/99-10,

a za podmínek § 272 tr. ř. rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 2. 2000, č. j. Nt 1447/99-10, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného.

Toto usnesení se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Šumperku se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 23. 2. 2000, č. j. Nt 1447/99-10, rozhodl Okresní soud v Šumperku podle § 39b odst. 2, 4, 6 tr. zák., že obviněný M. H. se pro zbytek výkonu trestů odnětí svobody z rozsudků Obvodního soudu Praha 4 ze dne 23. 6. 1994, sp. zn. 3 T 54/94, Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 1. 1992, sp. zn. 5 T 77/91, a Městského soudu Praha ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 43 T 2/97, přeřazuje do věznice s ostrahou".

Na tomto usnesení je Okresním soudem v Šumperku vyznačeno, že nabylo právní moci dne 25. 2. 2000. Protože však z protokolu o veřejném zasedání, v němž bylo vyhlášeno, je zřejmé, že mu nebyl přítomen státní zástupce, jemuž byl opis předmětného usnesení doručen 1. 3. 2000, je s přihlédnutím k ustanovení § 137 odst. 1, 4 tr. ř. a § 140 odst. 1 písm. b) bodu aa) tr. ř. zřejmé, že nabylo právní moci až 7. března t. r.

Dne 25. srpna 2000, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 tr. ř., podal ministr spravedlnosti proti tomuto usnesení v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona především namítl již zmíněné chybné vyznačení právní moci napadeného usnesení. V dalším poukázal na skutečnost, že Okresní soud v Šumperku při svém rozhodování vycházel pouze ze zprávy ředitele Věznice Mírov ze dne 15. 12. 1999 o tom, jaké tresty odnětí svobody obviněný M. H. v té době vykonával. Neopatřil si však trestní spisy o věcech, v nichž byly tyto tresty odnětí svobody uloženy, ani rozhodnutí, jímž měl být určen společný způsob výkonu těchto tří postupně uložených trestů, a to do věznice se zvýšenou ostrahou. Okresní soud si tedy neopatřil základní materiály nezbytné k tomu, aby mohl v posuzované věci zjistit skutkový stav věci a na jeho podkladě správně rozhodnout. Kromě toho se lze důvodně domnívat, že pro rozhodnutí o přeřazení obviněného do věznice s mírnějším režimem není splněna podmínka obsažená v ustanovení § 39b odst. 4 písm. b) tr. zák., totiž, že ve věznici se zvýšenou ostrahou vykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu.

V petitu ministrova mimořádného opravného prostředku bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon, toto usnesení aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř., popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Když Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení Okresního soudu v Šumperku i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona právem vytýká, že ve veřejném zasedání, v němž bylo napadené usnesení vyhlášeno, byl proveden důkaz pouze zprávou ředitele věznice o tom, jaké tresty tam obviněný M. H. vykonává. Takové dokazování je samozřejmě pro svoji nespolehlivost a neprůkaznost naprosto nedostatečné pro zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.), který by mohl být spolehlivým podkladem pro správné a spravedlivé rozhodnutí - konkrétně o přeřazení obviněného podle § 39b tr. zák. do věznice s mírnějším režimem. Tato vada dokazování je o to závažnější, že ze vzpomenuté zprávy ředitele věznice ani z napadeného usnesení není patrno, jakým rozhodnutím měl být podle § 320 odst. 3 tr. ř. určen společný způsob výkonu výše zmíněných postupně uložených trestů odnětí svobody. Konečně z napadeného usnesení není rovněž zřejmé, zda za situace, kdy obviněný M. H. měl tyto postupně uložené tresty vykonávat ve věznici se zvýšenou ostrahou, byla splněna podmínka obsažená v ustanovení § 39b odst. 4 písm. b) tr. zák., totiž, že v tomto typu věznice vykonal alespoň jednu třetinu uložených trestů.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že napadeným pravomocným usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 2. 2000, č. j. Nt 1447/99-10, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. v ustanovení o zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení provedených důkazů. Porušení zákona bylo vysloveno výlučně ve prospěch obviněného, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem, aniž by k tomuto rozhodnutí byly soudem opatřeny a provedeny odpovídající důkazy.

V důsledku tohoto výroku Nejvyšší soud dalším výrokem podle § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl, že napadené usnesení se zrušuje. Současně zrušil též další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Posledním výrokem tohoto rozsudku Nejvyššího soudu pak bylo soudu, jenž napadené usnesení vydal (Okresnímu soudu v Šumperku), podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud tedy v dalším řízení znovu rozhodne o návrhu obviněného M. H. o přeřazení do věznice s mírnějším režimem, ovšem ke svému rozhodnutí si opatří a k důkazu provede nejen spisy o odsouzeních jmenovaného, jež přicházejí v úvahu, ale i spis o určení společného způsobu výkonu těchto postupně uložených trestů (§ 320 odst. 3 tr. ř.). Teprve poté bude moci o podaném návrhu spolehlivě rozhodnout. Dlužno poznamenat, že okresní soud bude mít při tomto svém rozhodování na zřeteli i již zmíněné ustanovení § 39b odst. 4 písm. b) tr. zák. o přeřazení odsouzeného, jenž vykonává trest odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou, do věznice s mírnějším režimem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 20. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich F a s t n e r