3 Tz 202/2000
Datum rozhodnutí: 26.09.2000
Dotčené předpisy:




3 Tz 202/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Jindřicha Fastnera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. M., proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 7. 1994, č. j. 1 T 13/93-345, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. července 1994, č. j. 1 T 13/93-345, pokud jím bylo rozhodnuto, že se podle § 80 odst. 1 tr. ř. obviněnému J. M. vrací částka 45.990,- Kč, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5 tr. ř. a § 80 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.

Toto usnesení se ve shora uvedeném výroku z r u š u j e . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu ve Strakonicích se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 4. 1994, č. j. 1 T 13/93-341, byl obviněný J. M. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spočívající v podstatě v tom, že dne 24. 8. 1992 kolem 02.30 hod. za použití násilí vnikl do prodejny firmy M. C. ve V., okr. S., kde ke škodě J. N. odcizil příruční pokladnu s částkou 60.918,40.- Kč, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zák. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 7. 1994.

V průběhu přípravného řízení byla obviněnému J. M. při domovní prohlídce dne 25. 8. 1992 odňata peněžní částka ve výši 45.990,- Kč jako věc důležitá pro trestní řízení a tato částka byla dne 2. 2. 1993 složena na běžný účet depozitní" Okresního soudu ve Strakonicích.

Po právní moci zprošťujícího rozsudku rozhodl Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 14. 7. 1994, č. j. 1 T 13/93-345, jednak podle § 80 odst. 1 tr. ř. o vrácení částky 45.990,- Kč obviněnému J. M., jednak podle § 80 odst. 3 tr. ř. (správně patří § 81 odst. 3 tr. ř.) o zničení věcí - špinavě žluté nákupní tašky a pletené čepice - kukly - s prostříhanými otvory pro oči. Toto usnesení nabylo právní moci v řízení před soudem prvního stupně dne 29. 7. 1994.

Proti tomuto pravomocnému usnesení, kterým bylo podle § 80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vrácení peněžní částky 45.990,- Kč obviněnému J. M., podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Poukázal na to, že obviněný J. M. byl na základě usnesení vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování ve Strakonicích ze dne 24. 8. 1992, ČVS:OVV-314/92, stíhán pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zák. a v souvislosti s tímto trestním stíháním mu byla odňata částka 45.990,- Kč, která byla u něj zajištěna při provedené domovní prohlídce. Tato peněžní částka byla dne 2. 2. 1993 složena na depozitní účet Okresního soudu ve Strakonicích. Poté, co byl obviněný pravomocně zproštěn obžaloby, bylo napadeným usnesením podle § 80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vydání výše zmíněné částky obviněnému. Podle názoru stěžovatele došlo napadeným usnesením k porušení práv obviněného vyplývajících z ustanovení čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, dále pak z ustanovení § 123 a § 135a občanského zákoníku. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že obviněný jako vlastník peněz, tedy částky 45.990,- Kč, které mu byly odňaty v rámci trestního řízení, má právo požívat plody a užitky z předmětu svého vlastnictví, tedy i výnosy peněz (fructus civiles) a toto jeho právo je nedílnou součástí obsahu vlastnického práva. Protože peníze odňaté obviněnému pro potřeby trestního řízení byly uloženy na bankovní účet Okresního soudu ve Strakonicích a ten byl úročen stanovenou úrokovou sazbou, náleželo obviněnému jako vlastníkovi i právo na úroky. V tomto směru stěžovatel poukázal na právní závěry obsažené v rozhodnutí publikovaném pod č. 40/1996 Sb. rozh. tr. Podle názoru stěžovatele měl okresní soud rozhodnout o vrácení částky 45.990,- Kč, a to včetně úroků, na které vznikl nárok za období od 2. 2. 1993 do okamžiku vrácení této částky - přinejmenším však do právní moci usnesení o vrácení peněz. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. M. ve shora již uvedených ustanoveních, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Především je nutno konstatovat, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto jednak o vrácení věci (peněžní částky 45.990.-Kč) obviněnému J. M., jednak o zničení věci (nákupní tašky a pletené čepice) náležející dosud blíže nezjištěné osobě. Napadené usnesení tedy obsahuje dva oddělitelné výroky týkající se více osob, z nichž pouze jeden (tj. výrok podle § 80 odst. 1 tr. ř.) se týká obviněného J. M., zatímco druhý z nich (tj. výrok podle § 81 odst. 3 tr. ř.) se obviněného netýká. I když stížnost pro porušení zákona výslovně neuvádí, že je podána ve shodě s ustanovením § 266 odst. 3 tr. ř. jen proti té části napadeného rozhodnutí, která se týká obviněného J. M., tak z jejího obsahu je toto omezení evidentní. Je zřejmé, že podanou stížností pro porušení zákona není napadán výrok ohledně zničení výše již popsaných věcí (tj. výrok podle § 81 odst. 3 tr. ř.), jenž se týká právních poměrů jiné osoby než obviněného. Z obsahu spisu také vyplývá, že věci, o jejichž zničení bylo rozhodnuto, byly zajištěny orgány činnými v trestním řízení v rámci ohledání místa činu a nenáleží obviněnému. Tato skutečnost je zřejmá i s ohledem na výsledek trestního stíhání [obviněný byl obžaloby pravomocně zproštěn z důvodu uvedeného v ustanovení § 226 písm. c) tr. ř.]. Proto Nejvyšší soud z hlediska splnění své přezkumné povinnosti se zabýval pouze přezkoumáním toho výroku napadeného usnesení, který se týká osoby obviněného J. M. (§ 267 odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud pak v souladu s ustanovením § 267 odst. 1, 2 tr. ř. na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jímž bylo podle § 80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vrácení částky 45.990,- Kč obviněnému J. M., jakož i řízení, jež této části napadeného rozhodnutí předcházelo, a poté shledal, že k porušení zákona v posuzovaném případě skutečně došlo.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Přitom bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného.

Podle § 80 odst. 1, věty první, tr. ř. platí, že není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.

Těmito ustanoveními zákona se však Okresní soud ve Strakonicích v posuzované věci důsledně neřídil.

V ustanovení § 80 odst. 1, věta první, tr. ř. je upraven trestně procesní vztah mezi orgánem činným v trestním řízení, který věc vydanou (§ 78 tr. ř.) nebo odňatou (§ 79 tr. ř.) uschovává, a osobou, jež věc vydala nebo jí byla odňata.

Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona zcela přiléhavě zdůrazňuje, že výklad obsahu tohoto právního vztahu (tj. především právo této osoby na vrácení vydané nebo odňaté věci) nesmí být v rozporu s ústavními požadavky vyplývajícími zejména z Listiny základních práv a svobod (uveřejněna pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.) a příslušných ustanovení občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

V tomto směru je nutno připomenout, že podle § 11 odst. 1, věty druhé, Listiny základních práv a svobod vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Podle čl. 11 odst. 4 této Listiny je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického právo možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Podle § 123 obč. zák. je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s nim.

Podle § 135a obč. zák. náležejí vlastníku věci i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní.

Z obsahu spisu se podává, že částka 45.990,- Kč, která byla v průběhu trestního řízení a pro jeho potřeby odňata obviněnému J. M. náležela obviněnému a je jeho majetkem. V tomto směru Okresní soud ve Strakonicích správně poukázal na pravomocný rozsudek, jímž byl obviněný M. zproštěn obžaloby, podle níž se měl vloupat do prodejny a odcizit příruční pokladnu s částkou téměř 61.000,- Kč.

Ze samotného znění ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř. nelze dovodit, zda peněžní částka, která byla podle § 78 tr. ř. vydána nebo podle § 79 tr. ř. odňata orgánem činným v trestním řízení jako věc důležitá pro trestní řízení, poté složena na bankovní účet a posléze vydána oprávněné osobě (tj. v daném případě obviněnému) se vrací včetně úroků, či nikoliv. Ovšem jak bylo výše již uvedeno, nelze při výkladu a aplikaci tohoto ustanovení odhlédnout od právní úpravy zaručující důslednou ochranu vlastnictví.

Pokud se podle § 80 odst. 1 tr. ř. vrací věc, tak se vrací" v takovém stavu, v jakém se nachází v době rozhodování o jejím vrácení. S ohledem na charakter peněžní částky složené u bankovního ústavu je třeba tuto otázku řešit s přihlédnutím k výše již citovaným principům hmotně právní úpravy. Jestliže v posuzované věci se předmětná peněžní částka nacházela na depozitním účtu soudu a jestliže takto složené peněžní prostředky byly úročeny stanovenou úrokovou sazbou, pak za této situace taková věc" přinesla úroky (přírůstek věci). Ve smyslu § 80 odst. 1 tr. ř. je potom v takovém případě věcí" nutno rozumět odňatou nebo vydanou peněžní částku, včetně úroků. Jestliže obviněnému náleží odňaté peněžní prostředky, tak má právo i na jejich přírůstky, tedy na výnos těchto peněz, tj. na úroky, které na bankovním účtu z původně uložené peněžní částky vznikly.

Okresní soud ve Strakonicích pochybil, pokud v rozporu s požadavky ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. nezjišťoval, zda depozitní účet Okresního soudu ve Strakonicích, na němž byly uloženy peněžní prostředky odňaté obviněnému, byl úročen či nikoliv. Pokud bude zjištěno, že tento účet byl úročen, bude nutno rozhodnout o vrácení částky 45.990.-Kč, včetně úroků, které z této částky na účtu naběhly, a to ke dni, kdy došlo k vyzvednutí původně uložených částek z bankovního účtu, popř. ke dni jejich převedení na účet obviněného.

Z obsahu napadeného usnesení dále vyplývá, že okresní soud rozhodl o vrácení částky 45.990.- Kč obviněnému tak, že uvedl vždy počet bankovek konkrétní nominální hodnoty, jejichž celkový součet představuje částku 45.990.- Kč. Vycházel přitom z toho, jaké bankovky (jejich počet a nominální hodnota) byly obviněnému odňaty při domovní prohlídce. K tomu je třeba uvést, že vrací-li se peněžní prostředky, které byly v rámci trestního řízení odňaty a poté složeny na bankovní účet, tak se jedná o vrácení věcí určených podle druhu, nikoli věci určených individuálně. K jejich vrácení může dojít např. v rámci bezhotovostního platebního styku (převodem na účet). Za této situace pak nebylo namístě uvádět ve výroku napadeného usnesení specifikaci vrácených bankovek.

Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona je třeba konstatovat, že nevydání úroků, které odňaté peněžní prostředky vynesly, by bylo svým způsobem odnětím majetku (vyvlastněním) učiněným v rozporu s právním řádem České republiky. Také by pochopitelně vyvstala otázka, komu náleží naběhlé úroky. Je zřejmé, že nemohou náležet okresnímu soudu, popř. jinému orgánu činnému v trestním řízení, který je toliko v postavení tzv. detentora, a tudíž nemá právo na získání přírůstku věci hlavní. Není také žádný zákonný podklad pro to, aby náležely bankovnímu ústavu, u něhož se vede příslušný depozitní účet.

Lze tedy uzavřít, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti v rámci rozhodování podle § 80 odst. 1 tr. ř. je povinností orgánů činných v trestním řízení objasnit, zda peněžní prostředky vydané či odňaté v průběhu trestního řízení a poté složené na bankovní účet vynesly úroky či nikoliv a v kladném případě pak vrátit věci hlavní i s jejími přírůstky, tj. peněžní prostředky, včetně úroků. Znovu je třeba zdůraznit, že z tohoto pohledu je zásadní otázkou zjištění, zda příslušný depozitní účet byl či nebyl úročen. Pokud by takový účet úročen nebyl, nemohlo by pochopitelně dojít ani k vydání úroků, neboť přírůstek u deponované peněžní částky by nevznikl. Přitom osoba, jejíž peněžní prostředky jsou uloženy na účet, není oprávněna domáhat se toho, aby orgán činný v trestním řízení je uložil na úročený bankovní účet, popř. aby se domáhal jejich uložení na účet u konkrétní banky. Samozřejmě tím není dotčena možnost této osoby, aby se v případném občanskoprávním řízení domáhala práva na náhradu ušlého zisku ve smyslu ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. (srov. č. 40/1996 Sb. rozh. tr.).

Podstata pochybení Okresního soudu ve Strakonicích spočívá tedy v tom, že si neujasnil obsah pojmu věc" ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř. a nezjišťoval, zda peníze odňaté obviněnému v průběhu trestního řízení, které byly později složeny na účet tohoto soudu, vynesly nějaký úrok, či nikoliv. V důsledku toho pak nelze pokládat za správné, že obviněnému byla vrácena pouze částka 45.990,- Kč, tj stejná částka, jaká mu byla odňata v průběhu přípravného řízení. V případě, že peněžní částka vydaná (odňatá) jako věc důležitá pro trestní řízení a poté složena na bankovní účet vynesla úroky, vrátí se včetně těchto úroků.

Proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením ve výroku o vrácení věci podle § 80 odst. 1 tr. ř., byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 80 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. M. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení v tomto výroku zrušil, včetně dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v intencích výše již naznačených. Především bude tedy povinností Okresního soudu ve Strakonicích objasnit, zda deponovaná peněžní částka vynesla úroky, či nikoliv, a poté znovu rozhodnout o vrácení této částky, a to včetně případných úroků. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána Nejvyšším soudem, povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil a je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 26. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. Antonín D r a š t í k