3 Tz 18/2011
Datum rozhodnutí: 06.04.2011
Dotčené předpisy: § 419 tr. zákoník




3 Tz 18/2011 -20

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 14 To 125/2010, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 14 To 125/2010, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 147 a 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 419 tr. zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.) v neprospěch obviněného M. T.

Napadené usnesení se zrušuje. Zrušuje se i usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 2 T 35/2008.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Táboře se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Obviněný M. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 2 T 35/2008, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. jichž se dopustil tak, že:

- dne 10. 2. 2008 v době od 14.20 hodin do 14.35 hodin ve V., okres T., řídil po třídě Č. směrem na S. osobní motorové vozidlo tov. zn. Fiat Uno, ačkoliv není držitelem žádného řidičského oprávnění a rozsudkem Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 13 T 172/2005, ze dne 22. 12. 2005, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2006, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let.

Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 2 T 6/2008, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2008, mu byl uložen podle § 180d tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců.

Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 2 T 6/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

K odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, rozsudkem ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 14 To 95/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl podle § 37a tr. zák. a zrušil výrok o vině a výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 2 T 6/2008. Obviněného M. T. uznal vinným, že

- dne 4. 1. 2008 kolem 10.15 hodin ve V., okres T., řídil po třídě Č. osobní motorové vozidlo tov. zn. Fiat Uno, ačkoliv není držitelem žádného řidičského oprávnění a rozsudkem Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 13 T 172/2005, ze dne 22. 12. 2005, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2006, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let,

- dne 10. 2. 2008 v době od 14.20 hodin do 14.35 hodin ve V., okres T., řídil po třídě Č. směrem na S. osobní motorové vozidlo tov. zn. Fiat Uno, ačkoliv není držitelem žádného řidičského oprávnění a rozsudkem Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 13 T 172/2005, ze dne 22. 12. 2005, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2006, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let.

Tím podle citovaného rozsudku spáchal jednak trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák.

Za to byl obviněný M. T. odsouzen podle § 180d tr. zák. za použití § 37a, § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 (čtyřista) hodin. Podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by jím nebyl ve stanovené lhůtě peněžitý trest vykonán, stanovil soud náhradní trest odnětí svobody na 2 (dva) měsíce. Rovněž mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 (dvanácti) měsíců.

Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 2 T 35/2008, byl obviněnému podle § 336 odst. 2 tr. ř. nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin uložených mu výše citovaným rozsudkem krajského soudu. Usnesení nabylo právní moci dne 30. 9. 2008.

Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 2 T 35/2008, bylo podle § 340b odst. 1 tr. ř. a § 45a odst. 4 tr. zák. rozhodnuto, že zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 368 hodin, který byl obviněnému M. T. uložen ve výměře 400 hodin rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 2 T 35/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 14 To 95/2008, se přeměňuje na nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 184 dny a pro výkon trestu se obviněný zařazuje do věznice s ostrahou. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 3. 2010, neboť obviněný i státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdali práva stížnosti.

Z podnětu písemné žádosti obviněného M. T. ze dne 10. 3. 2010 o zkrácení trestu podle § 419 tr. zákoníku proběhlo veřejné zasedání u Okresního soudu v Táboře dne 14. 4. 2010. V rámci dokazování soud vyslechl obviněného, přečetl a konstatoval listinné doklady k věci se vážící. Po celkovém zhodnocení všech provedených důkazů okresní soud téhož dne (14. 4. 2010) vyhlásil usnesení, sp. zn. 2 T 35/2008, kterým bylo rozhodnuto tak, že podle § 465 tr. ř. a contrario se návrh obviněného M. T. na vydání usnesení podle § 419 tr. zákoníku za použití § 465 tr. ř. zamítá. Proti tomuto usnesení si obviněný M. T. podal stížnost a Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, usnesením ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 14 To 125/2010, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného M. T. stížnost pro porušení zákona, a to proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 14 To 95/2008.

Stěžovatel je toho názoru, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 14 To 95/2008, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 419 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. T.

Okresní soud v Táboře odůvodnil zamítnutí návrhu obviněného tím, že ustanovení § 419 tr. zákoníku se vztahuje pouze na případy, kdy dříve odsouzený skutek nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu uvedeného ve zvláštní části nového trestního zákoníku. Naproti tomu skutky, jichž se obviněný dopustil, byly by trestné i podle nového tr. zákoníku, a to jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. S touto argumentací se plně ztotožnil i krajský soud.

Předmětná otázka byla však následně řešena stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, se závěrem, že aplikace ustanovení § 419 tr. zákoníku nevyžaduje, aby posuzovaný čin nenaplňoval zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu uvedeného ve zvláštní části nového trestního zákoníku. Proto se v tomto ustanovení předpokládaný postup při poměrném zkracování úhrnného nebo souhrnného trestu uplatní jak u vícečinného souběhu, tak u souběhu jednočinného, například v případě úhrnného trestu uloženého před 1. 1. 2010 za trestné činy podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 180d tr. zák., i když takový čin po 1. 1. 2010 zůstává trestným podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Okresní soud měl tedy návrhu obviněného vyhovět a uložený trest mu podle § 419 tr. zákoníku poměrně zkrátit. Pokud tak neučinil, porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 419 tr. zákoníku. Toto pochybení nenapravil ani krajský soud, když ke stížnosti obviněného usnesení okresního soudu nezrušil. Zamítnutím stížnosti jako nedůvodné pak krajský soud navíc porušil zákon v neprospěch obviněného i v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 14 To 95/2008, byl porušen zákon ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 4. 2010, č. j. 2 T 35/2008-94, v ustanovení § 419 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. T. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 2 T 35/2008, a zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Táboře, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen, a to ve směru vytýkaném ministrem spravedlnosti.

Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb. ve znění novely). Podle § 419 tr. zákoníku trest uložený přede dnem nabytí účinnosti trestního zákoníku za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy, a sbíhajících se trestných činů.

V přezkoumávaném případě obviněného M. T. se bezpochyby jedná o situaci předpokládanou citovaným ustanovením § 419 tr. zákoníku. Obviněný byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 2 T 35/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 14 To 95/2008, tedy před nabytím účinnosti trestního zákoníku, za souběh trestných činů podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a podle § 180d tr. zák. ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Z uloženého trestu ve stanovené lhůtě vykonal pouze 32 hodin.

Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 2 T 35/2008, bylo podle § 340b odst. 1 tr. ř. a § 45a odst. 4 tr. zák. rozhodnuto, že zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 368 hodin se přeměňuje na nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 184 dny a pro výkon trestu byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí učinil okresní soud po 1. 1. 2010, t. j. za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., a bylo povinností soudu s ohledem na stěžovatelem zmiňované stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, na daný případ aplikovat ustanovení § 419 tr. zákoníku v tom smyslu, že obviněnému měl být podle vzájemného poměru závažnosti spáchaných činů poměrně zkrácen uložený trest odnětí svobody. Důvodem takového postupu je skutečnost, že trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., na rozdíl od trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., již není v nově přijatém trestním zákoníku uveden.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že pokud při aplikaci ustanovení § 419 tr. zákoníku došlo k určitým nejasnostem či nesprávnostem, stalo se tak nepochybně z důvodu počátečních výkladových problémů, zda v předmětném ustanovení obsažený pojem čin je třeba klást na roveň pojmu skutek , či pojmu trestný čin . Převážil nakonec názor, že ustanovení § 419 tr. zákoníku má pod pojmem čin nepochybně na mysli pojem trestný čin, který se v něm v dané souvislosti též výslovně objevuje a není tudíž důvod, aby bylo přistoupeno k výkladu opačnému.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pokud Okresní soud v Táboře svým usnesením ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 2 T 35/2008, nepostupoval v souladu s výše uvedeným výkladem ustanovení § 419 tr. zákoníku, porušil v tomto ustanovení zákon. Jestliže se následně Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, ztotožnil se závěry obsaženými v usnesení Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 2 T 35/2008, a stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl, porušil zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. V obou případech byl zákon porušen v neprospěch obviněného M. T.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud obě tato usnesení soudů nižších stupňů zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí, na tato usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc pak byla podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázána Okresnímu soudu v Táboře, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. dubna 2011

Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a