3 Tz 173/2000
Datum rozhodnutí: 20.09.2000
Dotčené předpisy:




3 Tz 173/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. září 2000 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného V. D., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci ze dne 31. 1. 2000, ČVS:OVOL-2405/110-99, a podle § 2687 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu za splnění podmínek uvedených v § 272 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Citovaným usnesením a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 a § 171 odst. 1 tr. řádu.

Toto usnesení se z r u š u j e . Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

V. D. bylo dne 17. 11. 1999 vyšetřovatelem policie sděleno obvinění z trestného činu ublížení na zdraví podle § 223 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že dne 24. 9. 1999 kolem 05.45 hod. řídil své motorové vozidlo zn. Mercedes 200 D v okrese O. na silnici III/44611 ve směru jízdy od obce Š. k obci B., kdy při předjíždění na přímém úseku vozovky popsané silnice za ztížené viditelnosti v důsledku nevěnování se plně řízení střetl se s motocyklistou P. N., jedoucího na motocyklu zn. JAWA 350 OHC ve směru jízdy od obce B. na Š., kdy došlo k čelnímu střetu. Při předmětné dopravní nehodě došlo ke zranění motocyklisty N., který utrpěl tříštivou zlomeninu loketní kosti levé ruky, zhmoždění levého bérce - zranění lehké.

Dne 31. 1. 2000 byl obviněný V. D. upozorněn na změnu právní kvalifikace popsaného jednání, kdy vzhledem k rozsahu zranění a délce léčení poškozeného N. je čin nadále kvalifikován jako ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.

Týž den po skončení vyšetřování rozhodl vyšetřovatel PČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci usnesením, ČVS:OVOL-2405/110-99, podle § 171 odst. 1 tr. řádu tak, že skutek kvalifikovaný jako shora uvedený trestný čin postoupil Dopravnímu inspektorátu PČR v Olomouci, neboť měl zato, že výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.

Proti tomuto rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky v zákonné lhůtě stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. D. V jejím písemném vyhotovení namítá, že vyšetřovatel v přípravném řízení nepostupoval důsledně podle ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a řádně neobjasnil skutkový stav věci, na jehož podkladě pak učinil i vadné rozhodnutí. Především poukazuje na skutečnost, že obviněný i poškozený popsali průběh a příčinu dopravní nehody zcela opačně a vytýká vyšetřovateli, že nekriticky převzal závěry znaleckého posudku zpracovaného znalcem z oboru silniční dopravy Ing. J. R., ač o jejich správnosti jsou dány důvodné pochybnosti. Podle názoru ministra spravedlnosti jsou dány především tím, že uvedený znalec učiněné závěry o mechanizmu vzniku a průběhu nehodového děje nikterak nezdůvodnil a ani ze znaleckého posudku není zřejmé, o které konkrétní skutečnosti a podklady své závěry znalec opřel, zejména pokud jde o způsob jízdy poškozeného motocyklisty. Znalec zřejmě vycházel z výpovědi obviněného a z dřecích stop od motocyklu na vozovce, označených v plánku dopravní nehody č. 8., aniž by analyzoval verzi poškozeného. Pokud by shledal jeho verzi jako technicky nepřijatelnou, měl uvést, které skutečnosti její technickou přijatelnost vylučují. K samotnému mechanizmu střetnutí osobního vozidla s motocyklem znalec ve znaleckém posudku uvádí, že po nárazu řidítek motocyklu do čelního skla vozidla došlo k podsmýknutí zadního kola motocyklu a jeho pádu na levý bok na vozovku. Ze závěrů znaleckého posudku znalce MUDr. I. F. však plyne, že náraz vozidla směřoval na levou dolní končetinu poškozeného, přičemž z charakteru a rozsahu poškození osobního vozidla je zřejmé, že muselo dojít k čelnímu a tečnému nárazu motocyklisty do levé přední části vozidla do prostoru levého ukazatele směru, levého předního blatníku a došlo rovněž k proražení levé předmí pneumatiky vozidla, přičemž teprve poté mohlo dojít k nárazu řidítek motocyklu do levé spodní části čelního skla vozidla. Místo střetu znalec určil ve vzdálenosti o 16,6 až 18,8 m zpět směrem na Š. oproti místu označenému v plánku dopravní nehody. Přitom nijak nevysvětlil mechanizmus vzniku střepin z osobního vozidla a motocyklu, zjištěných při ohledání místa dopravní nehody ve zhuštěné lokalitě v levé polovině vozovky ve směru jízdy obviněného (označených v plánku dopravní nehody pod č. 4), zejména pak, když obviněný uváděl, že s vozidlem jel ve své polovině vozovky a po střetu s motocyklem okamžitě zastavil u pravého okraje vozovky.

Za této situace dle stížnosti pro porušení zákona bylo nezbytné, aby znalec z oboru silniční dopravy Ing. J. R. byl k upřesnění svého znaleckého posudku vyšetřovatelem vyslechnut, popř. požádán o zpracování dodatku ke znaleckému posudku, ve kterém by posudek doplnil a zpracoval též grafickopočetní analýzu nehodového děje.

Protože tedy došlo ve věci k pochybením, která je třeba napravit, ministr spravedlnosti v závěru podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci ze dne 31. 1. 2000, ČVS: OVOL-2405/110-99, byl porušen zákon ve prospěch obviněného V. D. v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 171odst. 1 tr. řádu, podle § 269 odst. 2 tr. řádu aby napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona správnost výroku napadeného usnesení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon porušen byl a stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytně nutný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Podle § 2 odst. 6 tr. řádu jsou pak orgány činné v trestním řízení povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 171 odst. 1 tr. řádu vyšetřovatel postoupí věc jinému orgánu, jestliže výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění.

Těmito ustanoveními se však vyšetřovatel důsledně neřídil, neboť jak správně argumentuje podaná stížnost pro porušení zákona vzniká pochybnost, zda správně zjistil skutkový stav a zda ze svých zjištění vyvodil odpovídající závěry právní.

Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že v průběhu vyšetřování vyšetřovatel vyslechl obviněného i poškozeného, opatřil protokol o dopravní nehodě, plánek dopravní nehody s fotodokumentací, znalecké posudky z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a z oboru silniční dopravy, lékařské zprávy a listinnou dokumentaci.

Obviněný V. D. vypověděl, že dne 24. 9. 1999 kolem 05.30 hod. vyjel se svým osobním vozidlem zn. Mercedes 200 D z místa bydliště do zaměstnání do O. Byla tma, mlha, vozovka byla suchá. Na vozidle měl rozsvícena potkávací světla a světla do mlhy. Viditelnost před vozidlo byla asi 10 m. Před ním jelo nějaké nákladní vozidlo, buď tranzit nebo furgon, bylo hranaté, barvu ani spz nemohl uvést. Jel za tímto vozidlem asi na vzdálenost 10 m, rychlostí asi do 50 km/hod. a tuto vzdálenost se snažil udržovat. V žádném případě se nesnažil nákladní vozidlo jedoucí před ním předjíždět. Pojednou v protisměru asi tak na vzdálenost 10 m spatřil jedno světlo, bylo to v přímém úseku vozovky a ihned poté došlo k nárazu do jeho vozidla, a to do jeho levé strany přes blatník a dveře, na což ihned s vozidlem zastavil při pravém okraji vozovky. Poté vystoupil z vozidla a v protisměru u pravého okraje vozovky uviděl ležet motocyklistu i motocykl. Potom s vozidlem couvl za motocykl, aby zabránil dalšímu přejetí motocyklisty. Podle jeho názoru ke střetu došlo uprostřed vozovky, přičemž se motocyklista odrazil od levé strany jeho vozidla a upadl na vozovku, kde zůstal ležet u pravého okraje ve směru své jízdy. Po projetí nákladního vozidla kolem motocyklisty mohl dle obviněného odpor větru zapříčinit jeho nestabilitu. Své zavinění na dopravní nehodě nepřipouští.

Naproti tomu poškozený P. N. uvedl, že v kritické době vyjel z místa bydliště do zaměstnání ve Š. na motocyklu zn. Jawa 350. Byla tma, mlha, vozovka byla suchá, na motocyklu měl zapnuto potkávací světlo. Jel více při pravém okraji vozovky rychlostí asi 40 km/hod. Asi na vzdálenost 100 m uviděl před sebou na přímém úseku vozovky v protisměru dvě světla , která se přibližovala. Poté spatřil obrys nákladního vozidla, podle něj Avie, vzdálenost nemohl určit. Když se s tímto vozidlem začal míjet a byl na úrovni přední části jeho kabiny, vynořilo se za tímto nákladním vozidlem rovněž osvětlené osobní vozidlo, zda mělo zapnutý ukazatel směru neví, ale podle něj chtěl řidič tohoto vozidla předjíždět. Vybočil do jeho směru jízdy větší částí vozidla, nejméně polovinou, poté následoval náraz na levou stranu jeho motocyklu a poté cítil, že pravděpodobně letěl a probral se až u pravého okraje vozovky. Ke střetu došlo spíše u pravého okraje vozovky ve směru jeho jízdy, nemůže však určit přesnou vzdálenost. Automobil podle jeho názoru narazil do jeho motocyklu, přední kolo zachyceno nebylo, náraz směřoval na jeho dolní i horní končetinu. Před střetem nebrzdil, takto se nedalo již reagovat. V další části své výpovědi poškozený popsal svá zranění, dobu a způsob jeho léčení i obtíže, které měl v souvislosti s jeho léčbou.

Z dokumentace dopravní nehody (protokolu o nehodě v silničním provozu, plánku místa dopravní nehody a fotodokumentace) vyplývá, že k dopravní nehodě došlo na silnici III/44611 na 2,0 km mezi obcí Š. a B. v okresu O. Jde o přímý přehledný úsek, silnice je v místě nehody živičná, široká 5,4 m, v dobrém technickém stavu bez výtluků, výmolů a nerovností. V době ohledání místa nehody byla rovněž hustá mlha s dohledností asi 10 m. Na místě nehody byly zajištěny stopy, které na vozovce po střetu zůstaly a které byly podkladem pro znalce z oboru silniční dopravy.

Ve věci byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství. Dle závěrů tohoto znaleckého posudku utrpěl poškozený N. při dopravní nehodě zhmoždění levého bérce se zlomeninou vnitřního kotníku a lýtkové kosti levé dolní končetiny a tříštivou komplikovanou zlomeninu loketního kloubu, kterou byla zasažena loketní i pažní kost. Dále byla zjištěna drobná poranění kůže na obou rukou. Zhmoždění a zlomeniny levé dolní končetiny vznikly účinkem mechanického násilí značné intenzity plošného tupého charakteru, které působilo proti dolní partii bérce a toto zranění vzniklo nejpravděpodobněji částečně nárazem automobilu do levé dolní končetiny motocyklisty a částečně zaklíněním končetiny do součástí motocyklu. Závažná tříštivá zlomenina asi s deseti lomnými liniemi, dle znalce vznikla mechanickým násilím značné intenzity, plošného tupého charakteru a toto zranění vzniklo nejpavděpodobněji až pádem motocyklisty a nárazem levým loktem do vozovky. Současně vznikla i drobná poranění rukou. Komplexem všech poranění utrpěl poškozený N. z lékařského hlediska závažná poranění kostry s dlouhou několikaměsíční dobou hospitalizace. Dále znalecký posudek obsahuje údaje o léčbě poškozeného s tím, že znalec nevylučuje možnost vzniku trvalého následku.

Jako stěžejní důkaz byl opatřen znalecký posudek z oboru silniční dopravy, který zpracoval Ing. J. R. V tomto znaleckém posudku znalec provedl výpočet původní rychlosti motocyklu před střetem (57,2 - 56,5 km/hod), rychlosti motocyklu na počátku zanechaných třecích stop (47,8 - 51,5 km/hod), původní rychlosti osobního vozidla před střetem (46,4 - 51,4 km/hod), dráhy ujeté motocyklem po dobu vyhýbacího manévru nákladnímu vozidlu (58,2 - 66,1 m) vzdálenosti osobního vozidla za nákladním vozidlem (26,6 - 30,5 m), bezpečné vzdálenosti osobního vozidla za nákladním vozidlem (15,5 - 21,4 m) a zábrzdné vzdálenosti pro danou rychlost (29,1 - 28,1 m). Pokud jde o místo střetu znalec dovodil, že toto se nachází oproti označenému místu na plánku místa nehody o 16,6 až 18,8 m zpět ve směru na Š. K mechanizmu a průběhu nehodového děje znalec dovodil, že obviněný jel ve směru od Š. na B. za nákladním vozidlem ve vzdálenosti 26,6 m až 30,5 m rychlostí 46,4 až 51,4 km/hod. Levý bok jeho vozidla se nacházel ve vzdálenosti 2,32 m až 2,72 m od pravého okraje vozovky ve směru jeho jízdy. Když spatřil motocykl, míjející nákladní vozidlo, zbývalo do střetu 1,83 až 2,08 s. Obviněný dle znalce neměl žádné technické možnosti pro zabránění střetu. Pokud jde o poškozeného, ten dle znalce jel s motocyklem od B. na Š. středem vozovky. Když zpozoroval nákladní vozidlo, započal vyhýbací manévr, během kterého ujel dráhu 58,2 až 66,1 m v čase 3,66 až 4,16 s. Když se vracel do původního směru jízdy, došlo k tečnému střetu jeho motocyklu s osobním vozidlem obviněného. Při nárazu řidítek motocyklu do čelního skla osobního vozidla došlo k podsmýknutí zadního kola motocyklu a k následnému pádu motocyklu na levý bok a jeho smýkání po vozovce od středu vozovky mírně vpravo ve směru jízdy motocyklu. Poškozený dle znalce mohl dané dopravní nehodě zabránit, pokud by se striktně držel ve své pravé polovině vozovky a jel rychlostí přiměřenou daným klimatickým podmínkám. V závěru znaleckého posudku znalec uvedl, že obviněný i poškozený se pohybovali rychlostí nepřiměřenou daným podmínkám, snížené viditelnosti vlivem mlhy. Obviněný jel za nákladním vozidlem s bezpečným odstupem a byl veden jeho koncovými světly. Poškozený jel uprostřed vozovky patrně z důvodu, aby zabránil případné kolizi s náhodnými cyklisty či chodci, kteří by se mohli pohybovat ve směru jeho jízdy. Orientace řidičů v mlze je obtížná, na vozovce nebyla vyznačena přerušovaná dělící čára. Přiměřenou těmto podmínkám viditelnosti 10 až 20 m stanovil znalec rychlost maximálně do 30 km/hod.

Z těchto závěrů znalce z oboru silniční dopravy Nejvyšší soud shodně s podanou stížností pro porušení zákona nemohl konstatovat, že tento důkaz je úplný a zcela vyvrací veškeré pochybnosti o mechanizmu vzniku a průběhu nehodového děje. Správně je poukazováno na skutečnost, že vychází toliko z výpovědi obviněného a zcela pomíjí verzi poškozeného. Navíc znalec své závěry blíže neodůvodnil a neuvedl, z jakých údajů vycházel a o které skutečnosti se opřel, zejména při svém závěru o způsobu jízdy poškozeného N. Nevysvětlil ani rozpor v případě mechanizmu střetu osobního vozidla s motocyklistou, kdy na jedné straně znalec z oboru soudního lékařství tvrdí, že poranění poškozeného odpovídá čelnímu a tečnému nárazu motocyklisty do levé přední části osobního vozidla, zatím co znalec z oboru silniční dopravy uvažuje pouze o tečném nárazu. Nevysvětlena zůstala i skutečnost, jakým mechanizmem došlo k proražení levé přední pneumatiky osobního vozidla, jakož i vznik stop v podobě střepin z osobního vozidla a motocyklu v levé polovině vozovky. Konečně neodůvodněný zůstal i závěr znalce ohledně posunu vzdálenosti místa střetu oproti místu označeném v plánku dopravní nehody.

Pokud vyšetřovatel Policie ČR se při svých závěrech skutkových a právních bez dalšího opřel o tento neúplný znalecký posudek, a učinil rozhodnutí o postoupení této trestní věci, porušil zákon. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením vyšetřovatele PČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci, ČVS:OVOL-2405/110-99, ze dne 31. 1. 2000 byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a v § 171 odst. 1 tr. řádu. Jelikož stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného D. byla podána ve lhůtě stanovené v § 272 tr. řádu a Nejvyšší soud o ní rozhodl rovněž v této lhůtě, postupoval dále podle § 269 odst. 2 tr. řádu a napadené usnesení zrušil a podle § 270 odst. 1 tr. řádu věc vrátil vyšetřovateli PČR, Okresního úřadu vyšetřování v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Úkolem vyšetřovatele bude k upřesnění a doplnění znaleckého posudku z oboru silniční dopravy vyžádat zpracování jeho dodatku, ve kterém budou zodpovězeny všechny shora naznačené otázky a který bude obsahovat též grafickopočetní analýzu nehodového děje. Teprve poté bude moci vyšetřovatel, případně soud, tuto trestní věc objektivně posoudit a rozhodnout.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. září 2000

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h