3 Tz 171/2000
Datum rozhodnutí: 07.09.2000
Dotčené předpisy:




3 Tz 171/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného R. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2000, č. j. 4 T 225/99-114, v trestní věci vedené u Okresního soudu v O. i pod sp. zn. 4 T 225/99,

a za podmínek § 272 tr. ř. rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2000, č. j. 6 To 46/2000-114, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 259 odst. 3, § 254 odst. 1, § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného.

Tento rozsudek a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v O. i ze dne 10. 12. 1999, č. j. 4 T 225/99-101, se zrušují. Zrušují se též další rozhodnutí na oba zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v O. i se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v O. i ze dne 10. 12. 1999, č. j. 4 T 225/99-101, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 223 tr. zák., neboť dne 30. 7. 1999 kolem 8.15 hod. řídil osobní automobil zn. KIA Pride, SPZ: OPA-81-71, v obci Š., okr. O., po ulici O. směrem na O., kdy začal provádět předjížděcí manévr, vybočil ze směru jízdy a narazil bočně do motocyklu zn. Jamaha FZ 750, SPZ: OC-46-05, které řídil M. D., čímž porušil ustanovení § 15 odst. 2 vyhl. č. 99/89 Sb., o pravidlech silničního provozu, a při této dopravní nehodě utrpěl M. D. neúplnou zlomeninu palce levé nohy, oděrky kůže na kotníku kůže pravé nohy, kyčle, kolena a na obou stehnech a drobná poranění levého zápěstí s dobou léčení kolem 3-4 týdnů, a jeho spolujezdkyně L. S. drobné oděrky kůže na obou kolenou a na pravém zápěstí s dobou léčení do 1 týdne".

Při takto formulovaném výroku o vině uložil okresní soud obviněnému R. B. podle § 223, § 53 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. peněžitý trest ve výši 4.000,- Kč, nahražený pro případ zmaření tříměsíčním trestem odnětí svobody (§ 54 odst. 3 tr. zák.). Kromě tohoto trestu byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen na dobu dvou let též trest zákazu řízení motorových vozidel.

K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 2. 2000, č. j. 6 To 46/2000-114, citovaný rozsudek Okresního soudu v O. i podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a znovu rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného R. B. podle § 226 písm. b) tr. ř. (tj., že skutek není trestným činem) ohledně tohoto činu zprostil obžaloby.

Dne 27. 7. 2000, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 tr. ř., podal ministr spravedlnosti proti tomuto rozsudku odvolacího soudu v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.

Ministr spravedlnosti se v podané stížnosti pro porušení zákona identifikoval se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že obviněný R. B. žalovaným jednáním porušil ustanovení § 15 odst. 2 vyhl. č. 99/1980 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, podle kterého řidič, který při předjíždění vybočuje ze směru své jízdy, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. S tím souvisí i porušení ustanovení § 15 odst. 5 písm. c) cit. vyhlášky, podle kterého řidič nesmí předjíždět, jestliže by ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky silničního provozu. Odvolací soud však v napadeném rozsudku, aniž by provedl jakékoliv dokazování, z tohoto skutkového zjištění soudu prvního stupně nevycházel a nahradil jej vlastním skutkovým zjištěním vytrženým z kontextu posudku znalce z odvětví silniční dopravy Ing. J. R., že obžalovaný v době zahájení předjíždění před ním jedoucího automobilu nemohl ve zpětných zrcátkách vidět motocykl poškozeného, jelikož se v tu dobu motocykl nacházel v tzv. mrtvém úhlu". Tento závěr odvolacího soudu je nejenom v rozporu s ustanovením § 259 odst. 3 tr. ř., nýbrž i s dalšími závěry jmenovaného znalce, že obviněný měl možnost zabránit dopravní nehodě při pravidelném kontrolování silničního provozu za svým vozidlem, a to i ohlédnutím se před zahájením předjíždění.

V petitu ministrova mimořádného opravného prostředku bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl ve prospěch obviněného R. B. porušen zákon, tento rozsudek aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že odvolání tohoto obviněného proti cit. rozsudku soudu prvního stupně se jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítá.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozsudku odvolacího soudu i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Skutkovému zjištění soudu prvního stupně nelze nic vytknout, pokud se váže k objektivní stránce stíhaného trestného činu, tj. k jednání, následku, příčinné souvislosti mezi nimi (obligatorní znaky objektivní stránky), resp. k místu, času a účinku (fakultativní znaky objektivní stránky). Tato část skutkového zjištění odpovídá provedenému dokazování a je konkrétně a podrobně popsána jak ve výroku o vině, tak i v odůvodnění rozsudku okresního soudu. Jak je ovšem z výše cit. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně patrno, tento soud již neučinil stejně správné skutkové zjištění ve směru subjektivní stránky stíhaného trestného činu, tj. ve směru nedbalostního zavinění obviněného R. B. podle § 5 písm. b) tr. zák. Toto skutkové zjištění, resp. jeho část týkající se subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, není patrna ani z důvodů uvedeného rozhodnutí. Pokud soud prvního stupně ve čtvrtém odstavci odůvodnění svého rozsudku posuzuje zavinění obviněného R. B. k ve vztahu k ustanovení § 15 odst. 2 vzpomenuté vyhlášky o pravidlech silničního provozu, jde o právní posouzení skutku, které však není založeno na odpovídajícím skutkovém zjištění.

Jak je zřejmé z napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soud druhé instance, aniž by provedl ve veřejném zasedání konaném o podaném odvolání důkazy, učinil v uvedeném směru skutkové zjištění, že .. obžalovaný v době zahájení předjíždění před ním jedoucího neznámého osobního automobilu nemohl ani při řádném sledování provozu za sebou ve zpětných zrcátcích motocykl řízený poškozeným D. vidět, neboť v tuto dobu se motocykl nacházel v tzv. mrtvém úhlu". Z tohoto svého vlastního skutkového zjištění pak odvolací soud učinil právní závěr, že obviněný R. B. předmětný následek (účinek) nezavinil, a to ani z nevědomé nedbalosti ve smyslu § 5 písm. b) tr. zák. Proto obviněného podané obžaloby pro tento skutek podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil.

Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona správně namítá, že soud druhé instance tímto postupem porušil ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř., podle kterého rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popř. důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn". Jak je ovšem z výše uvedeného porovnání skutkového zjištění rozsudků soudů prvního a druhého stupně patrno, odvolací soud nenahradil v uvedeném směru, bez provedení důkazů, skutkové zjištění soudu prvního stupně svým vlastním, odlišným skutkovým zjištěním, ale v otázce subjektivní stránky stíhaného trestného činu ohledně níž soud prvního stupně neučinil žádné skutkové zjištění, provedl toto skutkové zjištění za okresní soud. I tento postup je však v rozporu s cit. ustanovením § 259 odst. 3 tr. ř. stanovícím podmínky, za nichž může odvolací soud rozhodnout o opravném prostředku apelačním výrokem.

Nejvyšší soud proto za splnění podmínek § 272 tr. ř. především podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu (Krajského soudu v Ostravě) byl porušen zákon v již zmíněném ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř., a dále v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř. (revizní povinnost odvolacího soudu) a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení provedených důkazů), a to jak ve prospěch, tak v neprospěch obviněného R. B. V důsledku tohoto výroku Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, jenž je zatížen výše zmíněnou vadou absence skutkového zjištění ve směru subjektivní stránky stíhaného trestného činu. Současně zrušil další rozhodnutí na oba zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z uvedeného důvodu, tj. že výrok o vině nevychází ze správně zjištěného skutkového stavu soudu prvního stupně, nemohl o podaném mimořádném opravném prostředku rozhodnout Nejvyšší soud sám podle § 271 odst. 1 tr. ř. (jak bylo ve stížnosti pro porušení zákona navrhováno), ale musel soudu prvního stupně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Povinností tohoto soudu bude tedy na základě provedených důkazů učinit skutkové zjištění ve směru subjektivní stránky stíhaného činu, neboť teprve od něj se může odvíjet jeho právní posouzení. Je více než pravděpodobné, že vzhledem k rozdílné interpretaci posudku znalce z odvětví silniční dopravy soudy prvního a druhého stupně, bude třeba založit tuto část skutkového zjištění zejména na doplňujícím vysvětlení tohoto znalce podle § 109 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 7. září 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich F a s t n e r