3 Tz 14/2001
Datum rozhodnutí: 05.04.2001
Dotčené předpisy:




3 Tz 14/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 5. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch ml. M. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 4 To 66/99 a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. řádu

t a k t o :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 4 To 66/99 byl v části, týkající se obviněného ml. M. L. porušen zákon v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) a § 259 odst. 3 tr. řádu v neprospěch obviněného.

Citovaný rozsudek, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 12. 1998, sp. zn. 8 T 30/98 se v částech, týkajících se ml. M. L. zrušují. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část obou rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu se zastavuje trestní stíhání obviněného M. L. pro skutek obsažený v obžalobě Okresní státní zástupkyně v Karviné, sp. zn. 5 Zt 1686/97 ze dne 17. 4. 1998 pod body 2) a 3) spočívající v tom, že

- obviněný ml. M. L. společně s obviněným ml. M. S. a J. R. dne 5. 10. 1997 v době od 11.00 hodin do 12.30 hodin v B., okr. K., na ul. ČSA po předchozí společné domluvě z chodby domu odcizili jízdní kolo zn. FAVORIT v hodnotě 8 050,- Kč a způsobili tak Mgr. M. T. škodu ve výši 8 050,- Kč,

- obviněný ml. M. L. společně s obviněným ml. M. S. dne 5. 10. 1997 v době od 20.00 hodin do 06.00 hodin dne 6. 10. 1997 v B., ve Š. ul. po předchozí vzájemné domluvě, po vypáčení vstupních dveří měli vniknout do kolovny, odkud měli odcizit jízdní kolo zn. ESKA v hodnotě 3 500,- Kč, jízdní kolo zn. FAVORIT v hodnotě 3 600,- Kč a jízdní kolo zn. ESKA v hodnotě 3 500, - Kč a měli tak způsobit E. Š. celkovou škodu ve výši 10 600,- Kč,

čímž měl spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) , e), odst. 2 tr. zákona, protože to nařídil prezident republiky v čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 12. 1998, sp. zn. 8 T 30/98 byl obviněný tehdy mladistvý M. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., protože v bodě 2) obžaloby obviněný společně s obv. ml. M. S. a J. R. dne 5. 10. 1997 v době od 11.00 hod. do 12.30 hod. v B. na ulici ČSA, po předchozí společné domluvě z chodby domu odcizili jízdní kolo zn. FAVORIT v hodnotě 8 050,- Kč ke škodě Mgr. M. T., a dále pod bodem 3) obžaloby obv. ml. M. L. společně s obv. ml. M. S. dne 5. 10. 1997 v době od 20.00 hodin do 6.00 hodin dne 6. 10. 1997 v B., ve Š. ul., po předchozí vzájemné domluvě, po vypáčení vstupních dveří vnikli do kolovny, odkud odcizili jízdní kolo zn. ESKA v hodnotě 3 500,- Kč, jízdní kolo zn. FAVORIT v hodnotě 3 600,- Kč a jízdní kolo zn. ESKA v hodnotě 3 500,- Kč a způsobili tak E. Š. celkovou škodu ve výši 10 600,- Kč.

Za to byl obv. ml. L. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců nepodmíněně, přičemž k jeho výkonu byl zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Uvedené rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť obviněný ml. L. proti němu podal odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě. Ten rozsudkem ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 4 To 66/99 rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obv. ml. L. v celém rozsahu zrušil a sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že tohoto obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním uvedeným pod bodem 3) obžaloby přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 7. 1997, sp. zn. 8 T 72/96 odsouzen mj. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona a pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců se zařazením do věznice s dozorem a současně rozhodl o náhradě škody.

Odvolací soud tedy z rozsudku vypustil skutek uvedený pod bodem 2) rozsudku soudu I. stupně, neboť dospěl k závěru, že vina ml. L. e na spáchání tohoto skutku nebyla prokázána. V důsledku toho jednání obv. ml. L. e právně kvalifikoval pouze podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. V jejím písemném vyhotovení namítá, že pokud krajský soud dospěl k závěru, že se obviněný ml. M. L. dopustil pouze trestného činu podle § 247 odst. 1 tr. zákona, měl vážit a aplikovat rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998. Ministr spravedlnosti má zato, že obviněný není podle čl. IV. vyloučen z uvedené amnestie, neboť byl odsouzen pouze rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 7. 1997, sp. zn. 8 T 72/96 k podmíněnému trestu odnětí svobody ve výši 7 měsíců do 22. 1. 1999, přičemž podle § 60 odst. 3 tr. zákona se osvědčil. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 4 To 66/99 byl porušen zákon v neprospěch obviněného ml. M. L. v ustanovení § 2 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu a v ustanovení čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998, podle § 269 odst. 2 tr. řádu, aby napadený rozsudek zrušil, včetně dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 tr. řádu na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon ve stížnosti pro porušení zákona v naznačeném směru porušen byl.

Předně si Nejvyšší soud ověřil správnost řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí odvolacího soudu. Zjistil, že právo obviněného na obhajobu bylo plně zachováno, byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. I s právními závěry, k nímž dospěl odvolací soud v otázce viny obviněného ml. M. L., lze souhlasit. Jak je správně poukazováno v podané stížnosti pro porušení zákona, pokud však odvolací soud dospěl k závěru, že zažalované jednání obviněného vykazuje zákonné znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zákona, měl vážit, zda se v tomto případě na obviněného ml. M. L. nevztahuje některá z amnestijních rozhodnutí prezidenta republiky a postupovat podle § 257 písm. b) tr. řádu.

Podle čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. února 1998 prezident republiky nařídil, aby nebylo zahajováno, a pokud bylo zahájeno, aby bylo zastaveno trestní stíhání pro trestné činy spáchané úmyslně přede dnem tohoto rozhodnutí, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky.

Podle čl. IV tohoto rozhodnutí se rozhodnutí v čl. I. nevztahuje na osoby, které kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto rozhodnutí, byly v posledních deseti letech přede dnem tohoto rozhodnutí odsouzeny k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo které byly v posledních deseti letech propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody za takový trestný čin, pokud se na ně nehledí, jako by odsouzeny nebyly.

Ze spisového materiálu se podává, že obviněný ml. M. L. byl před uvedeným rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 7. 1997, sp. zn. 8 T 72/96 pro úmyslnou trestnou činnost pouze k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen do 22. 1. 1999. Do této doby ani poté nebylo soudem rozhodováno, zda se obviněný ve lhůtě podmíněného odsouzení osvědčil, či nikoliv nebo zda trest vykoná. Lze tedy přijmout závěr, že obviněný L. nebyl vyloučen z uvedeného rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii.

Za této situace proto měl Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání podle § 257 písm. b) tr. řádu s odkazem na čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 trestní stíhání obviněného pro skutek, kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona zastavit. Pokud tak neučinil a ve věci sám podle § 258 odst. 1 písm. d) a § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak jak je výše uvedeno, porušil zákon v naznačeném směru v neprospěch obviněného.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 4 To 66/99, byl v části, týkající se obviněného ml. M. L. porušen zákon v uvedených ustanoveních v neprospěch obviněného tehdy mladistvého M. L. a toto rozhodnutí zrušil, včetně rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 12. 1998, sp. zn. 8 T 30/98 v částech, týkajících se obviněného ml. M. L. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obou rozsudků obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním, že postup krajského soudu jak ve směru skutkových zjištění, tak i právní kvalifikace jednání obviněného je správný a odpovídající zákonu, Nejvyšší soud měl dostatek podkladů pro další postup podle § 271 odst. 1 tr. řádu. Sám proto poté, co zčásti zrušil napadený rozsudek i část rozsudku soudu prvního stupně a dospěl ke stejným závěrům skutkovým a právním, aplikoval ve věci čl. I. písm. a) rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 a trestní stíhání obviněného tehdy mladistvého M. L. podle § 11 odst. 1 písm. a) tr. řádu zastavil.



Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná. V trestním stíhání se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá.



V Brně dne 5. dubna 2001



Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych