3 Tz 119/2000
Datum rozhodnutí: 22.06.2000
Dotčené předpisy:




3 Tz 119/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Eduarda Teschlera a JUDr. Jindřicha Fastnera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. V., roz. P., nar. 27. 12. 1967, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. 4 T 44/98, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o :

V řízení, jež předcházelo pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. 4 T 44/98, b y l v neprospěch obviněného Z. V. p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 302 odst. 1 tr. ř.

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. 4 T 44/98, se z r u š u j e . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 1. 2000, sp. zn. 4 T 44/98, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. na základě zjištění, že dne 3. 4. 1997 kolem 17.00 hod. v P., ve vestibulu stanice metra Národní třída, společně s další osobou vymáhal na P. N. jeho mikinu s vyobrazením motivu hudební skupiny Sex Pistols" v hodnotě 980,- Kč tak, že k němu přistoupil se slovy dej mi tu mikinu nebo ji z tebe stáhnu". Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s výkonem ve věznici s ostrahou. Přitom se tak stalo v řízení konaném proti uprchlému podle § 302 odst. 1 a násl. tr. ř. Rozsudek nabyl právní moci v řízení před soudem prvního stupně dne 26. 1. 2000, neboť obhájkyně obviněného ani státní zástupce jej odvoláním nenapadli.

Proti shora označenému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. V. Vytýká Obvodnímu soudu pro Prahu 1, že se neřídil ustanovením § 302 odst. 1 tr. ř., podle něhož lze konat řízení proti uprchlému jen proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Obvodní soud pro Prahu 1 však neprovedl dostatečné šetření k objasnění podmínek konání řízení proti uprchlému, takže nezjistil, že obviněný Z. V. se v době od 16. 11. 1999 nacházel ve vazbě ve Věznici P.-R., přesto dne 3. 1. 2000 konal hlavní líčení v této věci, a to v rámci řízení proti uprchlému. Tím byl obviněný Z. V. zkrácen na svých právech, neboť se nemohl zúčastnit hlavního líčení, uplatnit svou obhajobu a proti rozsudku soudu prvního stupně podat odvolání.

V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5 a § 302 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. V., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil v celém rozsahu a zrušil také další na něj obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. (v písemném vyhotovení stížnosti pro porušení zákona je nesprávně uvedeno § 270 odst. 2 tr. ř.").

Nejvyšší soud České republiky přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona v intencích § 267 odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i správnost postupu řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že v řízení, které tomuto pravomocnému rozsudku předcházelo, skutečně došlo k takovému porušení zákona, jak je vytýkáno podanou stížností pro porušení zákona.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 302 odst. 1 tr. ř. platí, že řízení proti uprchlému lze konat jen proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá.

Z obsahu podané stížnosti pro porušení zákona je zřejmé, že ministr spravedlnosti ve skutečnosti vytýká nesprávnost postupu řízení, které předcházelo napadenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, přičemž podstatu vytýkaného vadného postupu spatřuje v tom, že v posuzované věci bylo v rozporu se zákonnými předpoklady konáno řízení proti uprchlému.

S argumentací podané stížnosti pro porušení zákona se Nejvyšší soud plně ztotožnil. Obvodní soud pro Prahu 1 poté, co mu bylo po zrušení jeho předchozího rozsudku ze dne 16. 9. 1998, č. j. 4 T 44/98-20, usnesením Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 17. 12. 1998, č. j. 5 To 524/98, uloženo věc znovu projednat a rozhodnout, nepostupoval důkladně při zjišťování pobytu obviněného Z. V., a to v návaznosti na objasňování zákonných podmínek pro konání řízení proti uprchlému. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal nejdříve příkaz k zatčení obviněného Z. V. (dne 28. 1. 1999). Poté dne 20. 10. 1999 (č. l. 55 spisu) požádal Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 o podání návrhu na konání řízení proti uprchlému, čemuž státní zástupce vyhověl a dne 26. 10. 1999 takový návrh učinil (č. l. 56 spisu).

Obvodní soud pro Prahu 1 poté ve věci nařídil hlavní líčení na den 3. 1. 2000 a na jeho počátku rozhodl o tom, že bude konáno řízení proti uprchlému. V tomto hlavním líčení byl vyhlášen napadený rozsudek, který byl doručen obhájkyni obviněného a státnímu zástupci, kteří jej však včas nenapadli odvoláním, takže dne 26. 1. 2000 nabyl právní moci.

Jak již bylo výše uvedeno, mohl obvodní soud řízení proti uprchlému konat jedině při zjištění, že se obviněný vyhýbá trestnímu stíhání pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Objasnění těchto podmínek konání řízení proti uprchlému jakožto zvláštního způsobu řízení však soud prvního stupně nevěnoval dostatečnou pozornost. Pouze z úředního záznamu na č. l. 51v. vyplývá, že ke dni 21. 10. 1999 se obviněný Z. V. nenacházel ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Ovšem kromě tohoto záznamu již obvodní soud neprováděl žádné jiné úkony ke zjištění skutečného pobytu obviněného, ačkoliv hlavní líčení v této věci se konalo až po více než dvou měsících od učinění výše již zmiňovaného záznamu. Obvodní soud v tomto období neučinil nic pro ověření skutečného pobytu obviněného.

Pokud si obvodní soud neopatřil žádné další podklady pro závěr, že se obviněný Z. V. vyhýbá trestnímu řízení buď pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá na území České republiky, tak postupoval v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

Pokud by Obvodní soud pro Prahu 1 postupoval tak, jak to ukládá ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a ke dni svého rozhodování o konání řízení proti uprchlému by provedl náležité objasnění požadavků vyplývajících z ustanovení § 302 odst. 1 tr. ř., tak by zjistil, že obviněný Z. V. se nachází v době již od 16. 11. 1999 ve vazbě ve Věznici P.-R. (viz č. l. 79 a 81 spisu).V době konání hlavního líčení, tj. dne 3. 1. 2000, se obviněný stále nacházel ve vazbě, byl tedy k dispozici orgánům činným v trestním řízení, takže nebylo možno z důvodů uvedených § 302 odst. 1 tr. ř. konat vůči němu řízení proti uprchlému. V důsledku tohoto nesprávného postupu obvodního soudu bylo zásadním způsobem dotčeno právo obviněného na projednání své věci v přítomnosti a byl tak zcela zbaven možnosti uplatnit v hlavním líčení svou obhajobu, popř. napadnout rozhodnutí soudu řádným opravným prostředkem. V důsledku toho došlo k popření jeho práva na spravedlivý trestní proces (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, § 2 odst. 1, 13 tr. ř.). Toto porušení procesních práv obviněného pak pochopitelně vede k závěru, že nemůže být shledán zákonným rozsudek, jenž je výsledkem řízení poznamenaného tak zásadním pochybením v postupu řízení u soudu prvního stupně.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve výše již uvedených ustanoveních, k němuž došlo v neprospěch obviněného. Současně podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i další, na něj obsahově navazující rozhodnutí, jež v důsledku zrušení pozbyla podkladu.

Dále pak Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc při dodržení zákonných procesních ustanovení znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 22. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík