3 Tz 1/2013
Datum rozhodnutí: 20.03.2013
Dotčené předpisy: § 205 odst. 2 tr. zák.



3 Tz 1/2013-16 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. března 2013 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné K. K., nar., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 T 47/2010, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 T 47/2010 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné K. K.

Napadený trestní příkaz se zrušuje .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


Odůvodnění:


Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30T 47/2011, byla obviněná K. K. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že dne 22. 3. 2011 kolem 15.00 hod. v prodejně dm drogerie markt, s. r. o., v P. S., N., odcizila z regálu volného prodeje 2 ks sprchového gelu Adidas v hodnotě 69,90 Kč za kus, 1 kus řasenky Maxx Factor v hodnotě 289,- Kč a 1 ks řasenky Maxx Factor v hodnotě 399,- Kč, vše v celkové hodnotě 828,- Kč, a to tak, že je vložila pod bundu a pronesla přes pokladní linii, kde byla zadržena pracovníkem bezpečnostní služby, čímž způsobila společnosti dm drogerie markt, s.r.o., se sídlem Č. B., J., IČ:, škodu ve výši 828,- Kč, a uvedeného jednání se dopustila, ač byla trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 171/2009, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2009, uznána vinnou trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák. ) a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zkušební dobou v trvání 1 roku.


Za uvedený přečin byla podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.


Trestní příkaz byl doručen Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 dne 28. 4. 2011, obviněné K. K. dne 9. 5. 2011 a právní moci nabyl dne 18. 5. 2011.


Proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 T 47/2011, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné K. K. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněné porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, v tehdy platném znění.


V podaném mimořádném opravném prostředku stěžovatel poukázal na znění ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, v tehdy platném znění, dále ustanovení § 83 odst. 1, 4 tr. zákoníku a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. s tím, že Obvodní soud pro Prahu 5 se uvedeným ustanovením důsledně neřídil.


V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že jednání obviněné K. K., pro které byl podán státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 u příslušného soudu dne 1. 4. 2011 návrh na potrestání a následně byl v předmětné trestní věci vydán samosoudkyní Obvodního soudu pro Prahu 5 shora citovaný trestní příkaz, není totiž možné spatřovat spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku ani jiného trestného činu podle platné právní úpravy, neboť v případě obviněné K. K. nebyl v době spáchání skutku naplněn zákonný znak speciální recidivy, tedy shodného jednání, za které byla odsouzena či potrestána v posledních třech letech. Jednání K. K. bylo podle znění předmětného trestního příkazu vztahováno k jejímu odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 171/2009, pravomocným 24. 10. 2009, kterým byla uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku, která uplynula dne 24. 10. 2010. Přitom usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 T 171/2009, pravomocným dnem vyhlášení, bylo rozhodnuto, že se obviněná K. K. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčila, a tudíž se na ni hledí, jako by odsouzena nebyla. S ohledem na zákonné účinky zahlazení tohoto odsouzení tedy nebylo možné již v době spáchání skutku obviněné dne 22. 3. 2011 její jednání posuzovat jako trestné. V předmětném jednání obviněné bylo možné spatřovat toliko spáchání přestupku proti majetku podle zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o přestupcích.


Skutečnost, že K. K. byla ve zkušební době podmíněného odsouzení v trestní věci Okresního soudu v Berouně, sp. zn. 2 T 171/2009, dne 19. 11. 2010 osvědčena, byla Obvodnímu soudu pro Prahu 5 v době rozhodné, tedy v době vydání napadeného trestního příkazu dobře známa. Toto zjištění mělo vést samosoudkyni Obvodního soudu pro Prahu 5 v rámci úvah o vině obviněné k rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu podle § 222 odst. 2 tr. ř., neboť v jednání obviněné K. K. nebylo možno spatřovat spáchání trestného činu, avšak skutek, kterého se dopustila, mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek.


Vydáním napadeného odsuzujícího rozhodnutí byl porušen zákon v neprospěch obviněné K. K..

V petitu svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 T 47/2011, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl v neprospěch obviněné K. K. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a zrušil i další rozhodnutí na tento trestní příkaz obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně sám ve věci rozhodl podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněná K. K. byla trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 171/2009, uznána vinnou trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., za což byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu 1 roku. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 24. 10. 2009 a zkušební doba podmíněného odsouzení obviněné plynula od 24. 10. 2009 do 24. 10. 2010.

V průběhu zkušební doby a krátce po jejím skončení zjišťoval Okresní soud v Berouně informace o chování podmíněně odsouzené ve zkušební době.

Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 T 171/2009, pravomocným dnem vyhlášení, bylo rozhodnuto, že se obviněná K. K. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčila, a hledí se na ni, jako by odsouzena nebyla.

Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 1. 4. 2011 návrh na potrestání obviněné K. K., sp. zn. ZK 145/2011-8, pro skutek spočívající v tom, že dne 22. 3. 2011 kolem 15.00 hod. v prodejně dm drogerie markt, s.r o., v P. S., N., odcizila z regálu volného prodeje 2 ks sprchového gelu Adidas v hodnotě 69,90 Kč za kus, 1 kus řasenky Maxx Factor v hodnotě 289,- Kč a 1 ks řasenky Maxx Factor v hodnotě 399,- Kč, vše v celkové hodnotě 828,- Kč, a to tak, že je vložila pod bundu a pronesla přes pokladní linii, kde byla zadržena pracovníkem bezpečnostní služby, čímž způsobila společnosti dm drogerie markt, s.r.o., se sídlem Č. B., J., IČ:, škodu ve výši 828,- Kč, a uvedeného jednání se dopustila, ač byla trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 171/2009, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2009, uznána vinnou trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zkušební dobou v trvání 1 roku.

Obvodní soud pro Prahu 5 dne 20. 4. 2011 vydal trestní příkaz, sp. zn. 30 T 47/2011, jímž obviněnou K. K. uznal vinnou dle návrhu na potrestání a uložil jí podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 18. 5. 2011.

Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob.

Přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Pod pojmem byl za takový čin odsouzen , se rozumí speciální recidiva pachatele. Odsouzením za takový čin se rozumí odsouzení za trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku, pokud odsuzující rozsudek nabyl právní moci. Není třeba, aby došlo k výkonu trestu, byť i jen zčásti. Ohledně odsouzení, které zakládá zpětnost, se nesmí v době rozhodování (ex nunc), a to i případně před odvolacím soudem, na pachatele hledět, jako by odsouzen nebyl (např. u peněžitého trestu podle § 69 odst. 2 tr. zákoníku, u trestu zákazu činnosti podle § 74 odst. 2 tr. zákoníku; viz i zahlazení odsouzení podle § 105 a § 106 tr. zákoníku).

Potrestáním se rozumí předchozí trestní postih, kdy pachatel byl nejenom odsouzen, ale i vykonal alespoň zčásti uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl trest uložen, nemá za následek to, že se na něho hledí, jako by odsouzen nebyl (např. u rozhodnutí o podmíněném odsouzení podle § 83 odst. 4 tr. zákoníku, u podmíněného odsouzení s dohledem podle § 86 odst. 3 tr. zákoníku atd.; viz i zahlazení odsouzení podle § 105 a § 106 tr. zákoníku).

Obvodní soud pro Prahu 5, který rozhodoval ve věci sp. zn. 30 T 47/2011, měl ve spisovém materiálu založen na č. l. 13 fotokopii trestního příkazu vydaného dne 21. 9. 2009 pod sp. zn. 2 T 171/2009 Okresním soudem v Berouně a zejména na č. l. 12 opis z evidence rejstříku trestů, ze kterého vyplývalo, že v případě odsouzení obviněné K. K. Okresním soudem v Berouně ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 171/2009, k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, bylo rozhodnuto dne 19. 11. 2010 o tom, že se obviněná K. K. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčila.

Jak již bylo uvedeno shora obecně platí, že pokud je v době rozhodování soudu o trestném činu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku dřívější odsouzení pachatele, které je formálním znakem tohoto činu, již zahlazeno nebo o něm z jiného důvodu platí fikce neodsouzení, pak toto odsouzení nemůže naplnit zákonem požadovaný znak zpětnosti, byť v době spáchání činu ještě zahlazeno nebylo, ani o něm neplatila fikce neodsouzení.

Obviněná K. K. se dle trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 T 47/2011, měla dopustit přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku dne 22. 3. 2011 , přitom již dne 19. 11. 2010 bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 T 171/2009, že se obviněná K. K. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčila, a hledí se na ni, jako by odsouzena nebyla.

Z výše citovaného nepochybně plyne, že obviněná K. K. byla trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 T 47/2011, uznána vinnou pro jednání, které podle ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011 (tj. jak v době spáchání činu, tak i v době rozhodování obvodního soudu), nebylo trestným činem. Obvodní soud pro Prahu 5 tak porušil zákon v ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněné K. K.

Jak bylo zjištěno ze spisového materiálu obvodní soud měl k dispozici opis z evidence rejstříku trestů, ze kterého vyplývalo, že v případě odsouzení obviněné K. K. Okresním soudem v Berouně dne 21. 9. 2009, sp. zn. 2 T 171/2009, bylo rozhodnuto již dne 19. 11. 2010 o tom, že se obviněná K. K. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčila. Samosoudkyně si uvedený trestní spis nevyžádala a nevyvodila tak z této informace příslušné závěry. Skutkový stav věci proto nebyl zjištěn v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí ve věci, důkazy byly chybně zhodnoceny, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné K. K.

Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedeným závěrům podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 30 T 47/2011, byl porušen zákon v § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 11. 2011, a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné K. K.. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud trestní příkaz obvodního soudu zrušil v celém rozsahu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tzn. že obvodní soud zváží, zda nepřichází v úvahu posouzení jednání obviněné jako přestupku.

Zde je třeba odkázat na ustanovení § 20 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., dle kterého přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie. Podle odst. 2 se do běhu lhůty podle odstavce 1 nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení. Podle § 12 odst. 10 tr. ř. trestní řízení označuje veškerý proces upravený trestním řádem. Jde o širší pojem, než je trestní stíhání, neboť zahrnuje i úkony, které nelze zahrnout pod trestní stíhání, např. zadržení podezřelé osoby před zahájením trestního stíhání (§ 76), vykonávací řízení (§ 315 až 362), řízení o dovolání (§ 265a až 265s), řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 až 276), řízení o návrhu na povolení obnovy (§ 277 až 286), řízení o zahlazení odsouzení (§ 363 až 365).

Obvodní soud proto nejprve zjistí, zda již trestní řízení skončilo. Od tohoto zjištění se pak bude odvíjet řešení otázky, zda jsou splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu.

Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, a proto podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je obvodní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2013

Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a