3 Tvo 91/2000
Datum rozhodnutí: 24.08.2000
Dotčené předpisy:




3 Tvo 91/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2000 stížnost obžalovaného M. Ch., proti usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2000 sp. zn. 11 To 170/99 v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře pod sp. zn. 9 T 15/98,

a rozhodl podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu t a k t o :

Stížnost se z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

U Vrchního soudu v Praze je vedeno odvolací řízení o odvolání obžalovaného M. Ch. a státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře sp. zn. 9 T 15/98 ze dne 3. 3. 1999.

V průběhu tohoto řízení se obžalovaný M. Ch. za součinnosti svého obhájce snaží protahovat a mařit odvolací řízení před Vrchním soudem v Praze. V rámci obstrukcí podal obžalovaný dva návrhy na vyloučení soudce, které byly zamítnuty. V prvém návrhu obžalovaný užil argument, že s ním měl mít předseda senátu odvolacího soudu pohlavní styk.Tento výrok obžalovaného považoval předseda senátu odvolacího soudu za vylhaný a bezostyšný útok na soudce, který nemá u vrchního soudu precedentu. Postupoval proto podle § 66 odst. 1 tr. řádu a usnesením ze dne 15. 2. 2000 sp. zn. 11 To 170/99-3764 uložil obžalovanému Ch. za jeho urážlivé chování vůči soudu pořádkovou pokutu ve výši 50.000,- Kč s tím, že jej současně upozornil na to, že případný další podobný útok na soud již může být posuzován jako trestný čin pohrdání soudem podle § 169b trestního zákona. V písemném vyhotovení rozhodnutí byl obžalovaný poučen o možnosti podat proti němu opravný prostředek.

Obžalovaný M. Ch. v souladu s poučením o opravném prostředku napadl uvedené rozhodnutí předsedy senátu stížností jednak sám a jednak prostřednictvím svého obhájce. Namítá, že jeho výrok je součástí jeho obhajoby a že může svůj výrok svědecky dokázat. Považuje postoj předsedy senátu za nepřátelský a pokud uvádění pravdy může být považováno za urážku soudu, mělo být podle jeho názoru postupováno podle § 66 odst. 2 tr. řádu. Navrhl proto, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a aby věc byla přikázána jinému senátu vrchního soudu.

Z podnětu podané stížnosti se Nejvyšší soud České republiky předmětnou věcí zabýval v neveřejném zasedání. Jako základní podmínku přezkumu stížností napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu řešil otázku přípustnosti podané stížnosti. V této souvislosti nutno uvést, že v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Praze nejde o samostatné a ojedinělé podání obžalovaného Ch. či jeho obhájce v rámci tohoto řízení. Obžalovaný Ch. podal stížnost do usnesení o prodloužení vazby, stížnost do zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby, stížnost proti rozhodnutí o jeho návrhu na vyloučení soudce, shora uvedenou stížnost proti uložení pořádkové pokuty, jeho obhájce do rozhodnutí o jeho předání České advokátní komoře ke kárnému postihu. Všemi těmito stížnostmi se Nejvyšší soud zabýval a dospěl k závěru, že jsou jednak nedůvodné a jednak nepřípustné.

Obdobně jako u svého rozhodnutí 3 Tvo 92/2000 a 3 Tvo 93/2000 senát Nejvyššího soudu shledal, že i přes poučení o přípustnosti řádného opravného prostředku (stížnosti), tento přípustný není. Nezbývá než opakovat, že i rozhodnutí podle § 66 odst. 1 tr. řádu je rozhodnutím, proti kterému je podle § 66 odst. 4 tr. řádu zásadně přípustná stížnost. Podle ustanovení § 147 odst. 2 tr. řádu však lze napadnout rozhodnutí soudu popř. státního zástupce jen v případech, kdy to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují v prvním stupni.

V projednávaném případě i když napadené usnesení obsahuje poučení o možnosti uplatnění opravného prostředku, je senát Nejvyššího soudu toho názoru, že jde ve skutečnosti o rozhodnutí druhé instance, proti němuž stížnost přípustná není. Proto pokud obžalovaný M. Ch. proti tomuto usnesení stížnost podal, rozhodl Nejvyšší soud bez jejího meritorního přezkoumání tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustnou zamítl. Podrobně byla problematika přípustnosti stížnosti proti druhoinstančním rozhodnutím rozebrána v rozhodnutích Nejvyššího soudu v této věci (3 Tvo 92/2000 a 3 Tvo 93/2000) a proto se obžalovaný Ch. na jejich odůvodnění odkazuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.

V Brně dne 24. srpna 2000



Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych