3 Tvo 130/2000
Datum rozhodnutí: 09.11.2000
Dotčené předpisy:




3 Tvo 130/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2000 stížnost obžalovaného O. B., bytem USA, N. J., N. B., M. S., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici v H. K., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2000, č. j. 12 Ntv 5/2000-815, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 69/99,

a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl t a k t o:

Stížnost se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 16. října 2000, č. j. 12 Ntv 5/2000-815, rozhodl Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obžalovaného O. B., v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 69/99, do 31. ledna 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný O. B. včasnou stížnost. Namítl, že ve vazbě se nachází již téměř tři roky a nevidí důvod, proč by zde měl být ponechán i nadále. Jeho snoubenka je Češka a v České republice také bydlí, takže obžalovaný nemá v úmyslu vycestovat do ciziny, ale chce v České republice vyčkat až do skončení tohoto trestního stíhání. Jeho rodina i rodina jeho snoubenky je připravena poskytnout v tomto směru za něj finanční záruky. V posuzované věci nebyl pravomocně odsouzen a nelze proto na něj pohlížet jako na vinného jen proto, že pravomocně odsouzeni byli již jeho bývalí společníci. Obžalovaný O. B. proto navrhl, aby napadené usnesení Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno a znovu bylo rozhodnuto tak, že návrh předsedy senátu Krajského soudu v Hradci Králové na další prodloužení lhůty trvání jeho vazby se zamítá.

Když Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Obžalovaný O. B. je v posuzované věci stíhán pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák., padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Do vazby byl v této věci vzat s účinností od 14. 1. 1998, když původní důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. ř. byl později rozšířen o důvod vazby útěkové ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. Dvouletá lhůta trvání této jeho vazby, která uplynula 14. 1. 2000, byla již opakovaně podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena - naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2000, č. j. 12 Ntv 4/2000-1706, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 8. 2000, č. j. 3 Tvo 96/2000-1718A, do 31. října 2000.

Nynější návrh na další prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaného O. B. podal předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 6 tr. ř. V mezidobí, tj. od posledního prodloužení vazby obžalovaného, se na důvodech této jeho vazby nic nezměnilo, takže nadále trvá důvodné nebezpečí, podrobně specifikované v dřívějších rozhodnutích o jeho vazbě, že v případě propuštění na svobodu by uprchl, aby se tak ukončení tohoto trestního stíhání a výkonu trestu vyhnul, resp., pokračoval v závažné majetkové trestné činnosti podvodného charakteru, pro kterou je stíhán. V tomto mezidobí od posledního prodloužení vazby obžalovaného byl vyhlášen, vyhotoven i doručen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obžalovanému za uvedené trestné činy uložen jednak úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, jednak i trest vyhoštění z území republiky na dobu neurčitou. V současné době se věc ve stadiu nachází odvolacího řízení, když veřejné zasedání odvolacího soudu bylo nařízeno na 7. 12. t. r.

Vazba obžalovaného O. B. v této trestní věci byla tedy napadeným usnesením prodloužena jen na dobu nezbytně nutnou k provedení odvolacího řízení, přičemž v činnosti soudu nebyly v posledním přezkoumávaném období zjištěny žádné nedůvodné průtahy. Kdyby naopak v tomto závěrečném stadiu trestního stíhání byl obžalovaný O. B. propuštěn na svobodu, hrozí, že by uprchl a v majetkové trestné činnosti podvodného charakteru pokračoval a dosažení účelu tohoto trestního řízení (§ 1 odst. 1) tak přinejmenším podstatně ztížil.

Nejvyšší soud tedy neshledal stížnost obžalovaného O. B. proti předmětného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2000, č. j. 12 Ntv 5/2000-815, v žádném směru důvodnou, takže jako takovou ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustná stížnost.

V Brně dne 9. listopadu 2000



Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Fastner