3 Tvo 119/2000
Datum rozhodnutí: 04.10.2000
Dotčené předpisy:




3 Tvo 119/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. října 2000 stížnost obžalovaného P. K., podanou proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 4 Ntv 12/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 9/99,

a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl t a k t o :

Stížnost se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 4 Ntv 12/2000, rozhodl Vrchní soud v Olomouci podle § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení vazby obžalovaného P. K., v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 9/99, do 20. prosince 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný včasnou stížnost. Uvedl, že jeho nepravomocné odsouzení k úhrnnému testu odnětí svobody v trvání šesti let nelze považovat za odsouzení k vysokému trestu" ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. Dále namítl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že jeho trestní stíhání nemohlo být skončeno v zákonné dvouleté lhůtě pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů", jak to upravuje ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. Konečně upozornil i na opětovnou nepřesnou citaci posledně zmíněného ustanovení, které předpokládá hrozbu, že bude podstatně ztíženo" nikoli sníženo" dosažení účelu trestního řízení. Stěžovatel proto navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a znovu rozhodnuto tak, že návrh na další prodloužení lhůty trvání jeho vazby se zamítá.

Když Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Jak je uvedeno v napadeném usnesení, obžalovaný P. K. je v této věci ve vazbě od 12. 6. 1998, přičemž původní důvody této vazby podle § 67 písm. a), b) tr. ř. byly v řízení před soudem zúženy na první z těchto vazebních důvodů (§ 67 písm. a) tr. ř., o tzv. útěkové vazbě). Dvouletá lhůta trvání této jeho vazby (§ 71 odst. 3 tr. ř.), byla již dvakrát prodloužena - naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2000, č. j. 4 Ntv 10/2000-1533, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 7. 20000, č. j. 5 Tvo 83/2000-1543, do 30. září 2000. S námitkami obsaženými v podané stížnosti se oba jmenované soudy v těchto citovaných rozhodnutích vypořádaly, na těchto argumentech se nic nezměnilo, takže je nadbytečné je znovu opakovat. V mezidobí byl soudem prvního stupně vyhlášen rozsudek, jímž byl obžalovanýP. K. pro tři trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., tedy za zvlášť závažné úmyslné trestné činy" ve smyslu ustanovení § 41 odst. 2 tr. zák., odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal ihned po jeho vyhlášení odvolání (stejně jako další dva spoluobžalovaní), takže ve věci proběhne odvolací řízení. Krajský soud v Ostravě tedy v tomto mezidobí, o které byla lhůta trvání vazby obžalovaného P. K. naposledy prodloužena, postupoval bez jakýchkoli průtahů a řízení v prvním stupni řádně ukončil. Trestní stíhání tohoto obžalovaného dosud není skončeno proto, že ve věci bude probíhat odvolací řízení, což je nepochybně závažný důvod" ve smyslu vzpomenutého ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. upravujícího podmínky pro prodloužení vazby. Vrchní soud v Olomouci proto napadeným usnesením vazbu obžalovaného znovu prodloužil - do 20. prosince t. r. - což je doba nezbytně nutná k provedení odvolacího řízení. Kdyby naopak obžalovaný byl propuštěn na svobodu, hrozí, že by uprchl a skrýval se, a tím přinejmenším podstatně ztížil dosažení účelu tohoto řízení o několika zvlášť závažných úmyslných trestných činech. Pokud stěžovatel namítá, že v napadeném usnesení je opětovně (podobně jako již v minulém usnesení vrchního soudu o prodloužení jeho vazby) nepřesně citována dikce posledně uvedeného zákonného ustanovení (kdy namísto pojmu ztížení" je použit pojem snížení"), jde skutečně o pouhou písařskou chybu, (podobnou, jaké se vyskytují na více místech odůvodnění podané stížnosti), která na jeho věcné správnosti nic nemění.

Nejvyšší soud tedy neshledal tuto stížnost obžalovaného P. K. proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 9. 2000, sp. zn. 4 Ntv 12/2000, o dalším prodloužení lhůty trvání vazby v této jeho trestní věci, v žádném směru důvodnou, takže jako takovou ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 4. října 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Fastner