3 Tvo 111/2000
Datum rozhodnutí: 12.09.2000
Dotčené předpisy:




3 Tvo 111/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2000 stížnost obžalovaného M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2000 sp. zn. 3 Ntv 10/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, pod sp. zn. 29 T 10/98, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci bylo v trestní věci obžalovaného M. M. rozhodnuto podle § 71 odst. 3 tr. řádu tak, že trvání vazby obžalovaného bylo prodlouženo do 24. prosince 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný stížnost, kterou se domáhá přezkoumání rozhodnutí vrchního soudu o dalším prodloužení vazby.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce vazebních důvodů, tak ohledně podmínek stanovených pro opětovné prodloužení vazby obžalovaného na dobu přesahující dva roky.

Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obžalovaný Milan M. je stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1, 3 tr. zákona, kterého se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona a pro trestné činy omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zákona, vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona. Do vazby byl obžalovaný M. vzat usnesením Okresního soudu v Přerově, sp. zn. Nt 124/97 ze dne 24. 12. 1997 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 38/98 ze dne 27. 1. 1998 z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu, přičemž vazba započala dnem 23. 12. 1997. Poté byl obžalovaný usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 12. 1998 sp. zn. 29 T 10/98 z vazby dne 29. 12. 1998 převeden do výkonu trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, uloženým mu rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku sp. zn. 2 T 192/97 ze dne 25. 6. 1998. Po výkonu tohoto trestu byl obžalovaný M. z důvodů § 67 odst. 1 písm. a), b), c), tr. řádu znovu vzat do vazby na podkladě usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 28. 6. 1999 sp. zn. 29 T 10/98. Vazba započala dnem 30. 6. 1999. O prodloužení vazby obžalovaného již bylo rozhodováno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2000 sp. zn. 3 Ntv 7/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2000 sp. zn. 3 Tvo 77/2000, přičemž lhůta dalšího trvání vazby byla stanovena do 24. 9. 2000.

Návrh na opětovné prodloužení vazby obviněného nad dva roky byl podán předsedou senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci v patnáctidenní lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 6 tr. řádu.

S napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci je nutno souhlasit především v tom, že nadále trvají důvody vazby obžalovaného podle § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, vrchní soud v tomto směru rozvedl v jakých okolnostech tyto důvody spatřuje. Ostatně i Nejvyšší soud se již podrobně vazebními důvody zabýval ve svém předchozím rozhodnutí, kde rozebírá, na základě jakých skutečností a úvah tyto důvody shledává, přičemž se podrobně vypořádal i s námitkami obžalovaného M. M. Od tohoto jeho rozhodnutí nedošlo v řízení ke změnám, které by u obžalovaného zpochybňovaly důvody vazby podle výše uvedeného zákonného ustanovení, nebo vylučovaly obavu, že jeho propuštěním na svobodu by mohlo dojít k podstatnému ztížení nebo dokonce ke zmaření účelu trestního řízení, jak má na mysli ustanovení § 1 odst. 1 tr. řádu. Protože není smyslem tohoto řízení opakování již jednou užitých přesvědčivých argumentů, postačí obžalovaného odkázat na odůvodnění předchozího rozhodnutí.

Nejvyšší soud nespatřuje pochybení napadeného rozhodnutí ani v tom, jestliže vrchní soud dovodil a odůvodnil splnění podmínek pro opětovné prodloužení vazby obžalovaného vyplývajících z ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu. Pokud trestní stíhání neskončilo ve stanovené lhůtě, stalo se tak z důvodů, které nemají povahu neopodstatněných průtahů. Po předchozím rozhodnutí vrchního a Nejvyššího soudu a vrácení spisu krajskému soudu dne 7. 7. 2000, bylo hlavní líčení stanoveno na den 4. 8. 2000. Toto hlavní líčení muselo být odročeno, neboť se Policii ČR nepodařilo předvést podstatné svědky. Další termín konání hlavního líčení byl stanoven na den 25. 8. 2000, ve kterém však jednání neproběhlo z důvodů náhlého onemocnění obžalovaného. V dalších v úvahu přicházejících termínech (5. 9. a 8. 9. 2000) nemohlo být ve věci jednáno z důvodů nemožnosti zajištění přítomnosti obhájkyně obžalovaného resp. tlumočníka. Další termín konání hlavního líčení byl proto stanoven na den 3. 10. 2000. Z uvedeného je patrná snaha soudu prvního stupně co nejrychleji věc obžalovaného M. M. rozhodnout.

Napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout, pokud jde o dobu, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného prodloužil. Vzhledem k povaze, rozsahu a závažnosti věci, jakož i vzhledem ke stadiu řízení, v němž se věc nyní nachází je doba, na kterou vrchní soud vazbu obžalovaného opětovně prodloužil, nezbytně nutná k rozhodnutí ve věci a případně k předložení spisu k jednání o opravných prostředcích.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud stížnost obžalovaného M. M. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, když v napadeném usnesení ani v řízení, které mu předcházelo, nebyly shledány takové nedostatky, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 12. září 2000

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych