3 Tdo 988/2005
Datum rozhodnutí: 08.09.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 988/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2005 dovolání obviněného M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 6 To 126/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 148/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 46 T 148/2004, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona. Podle § 24 odst. 1 tr. zákona bylo od potrestání za tento trestný čin upuštěno. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému JUDr. J. K. náhradu škody ve výši 17.160,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době od 20.00 hodin dne 12. 8. 2004 do 08.00 hodin dne 13. 8. 2004 v P. přes oplocení plotu u rodinného domu na zahradě poškozeného JUDr. J. K. odřezal ve výšce přibližně 1 m tři smrky vysoké v rozmezí od 5 do 7 m, čímž způsobil jmenovanému poškozenému celkovou škodu ve výši 17.160,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2005 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 126/2005 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí odvolání, přičemž tvrdí, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel napadá posouzení otázky vzniklé škody, když tvrdí, že výše škody dle závěru znaleckého posudku mohla být relevantní pro posuzování intenzity poškození trestním zákonem chráněného společenského zájmu, nikoli však na posuzování otázky výše způsobené škody ve vztahu k poškozenému. Ta je dle názoru dovolatele v podstatě nulová, jelikož poražené stromy byly vysázeny v rozporu s občanským zákoníkem a dovolatel se řádnou civilní žalobou domáhá jejich odstranění.



Dále dovolatel namítá nedostatek aktivní legitimace na náhradu škody, přičemž tuto námitku staví na tom, že sám poškozený jako svědek ve svědecké výpovědi uvedl, že stromy vysázel a o ně se staral stejně jako o celou zahradu jeho otec. V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zrušil, přičemž ovšem nenavrhuje žádný další postup ve věci.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že nárok na náhradu škody byl poškozeným uplatněn včas a řádně, učinila tak oprávněná aktivně legitimovaná osoba, nárok na náhradu škody byl ve správné výši plně prokázán, nárok se opírá o ustanovení § 424 občanského zákoníku a skutečnost, že obviněný vede civilní spor v této věci, nemá v konkrétní posuzované věci žádnou právní relevanci. Dovolání tedy považuje za zjevně neopodstatněné a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a bylo upuštěno od potrestání a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda podané dovolání splňuje předepsané náležitosti. Nejvyšší soud shledal, že dovolání sice v rozporu s dikcí ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu neobsahuje výslovný odkaz na některé z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, nicméně z obsahu dovolání je zjevné, že tato vada kvality dovolání byla způsobena pouhým opomenutím, neboť obsahuje-li dovolání námitku, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, lze míti za to, že dovolatel zřejmě hodlá uplatňovat dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Nekvalifikovaně je zpracován i samotný petit podaného dovolání, ve kterém dovolatel pouze navrhuje zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, nicméně neobsahuje žádný jiný návrh, tedy zejména zda má dovolací soud rozhodnout ve věci sám, nebo zda má věc přikázat k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního či druhého stupně.

S ohledem na skutečnosti níže uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uvedené vady nejsou natolik významné, aby z důvodu jejich existence bylo nutno dovolání odmítnout pro nedostatek náležitostí obsahu dovolání, popřípadě je vracet soudu prvního stupně k provedení řízení podle § 265h odst. 1 tr. řádu a dovolací řízení tak nepřiměřeně prodlužovat. Přesto považuje Nejvyšší soud za vhodné alespoň konstatovat, že jedním z důvodů zákonného požadavku, aby dovolání bylo možno podat jen prostřednictvím obhájce, je předpoklad, že obhájce jako osoba kvalifikovaná bude mít náležité znalosti trestního řádu a bude je ve prospěch svého klienta fundovaně uplatňovat.

Dále se Nejvyšší soud musel zabývat otázkou, zda obsah dovolání je v souladu s použitým dovolacím důvodem, popřípadě s některým jiným ze zákonných dovolacích důvodů. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. Dovolatel sice tvrdí, že rozhodnutí je založeno na nesprávném hmotně právním posouzení, nicméně povaha jeho námitek k nesprávnému hmotně právnímu posouzení nesměřuje. Pokud totiž jde o námitky dovolatele vůči stanovení výše škody na základě znaleckého posudku, je zjevné, že dovolatel tak napadá skutková zjištění soudu, která však v řízení o dovolání přezkoumávat nelze, neboť dovolací soud není soudem třetí instance a nemůže skutková zjištění v rámci tohoto druhu opravného prostředku přezkoumávat.

Námitku dovolatele v tom směru, že poškozený nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na náhradu škody, pak rovněž nelze považovat za námitku hmotně právní povahy, resp. za námitku proti hmotně právnímu posouzení, neboť se jedná o námitku procesní povahy, kterou nelze subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele zákonným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. S. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. září 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h