3 Tdo 975/2003
Datum rozhodnutí: 15.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 975/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 dovolání obviněného R. G., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 9 To 228/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 112/2001, a rozhodl t a k t o :

Dovolání R. G. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 3 T 112/2001, byl obviněný R. G. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle § 249a odst. 2 tr. zákona za použití § 53 odst. 1 tr. zákona k peněžitému trestu ve výši 50.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla společnost T., s. r. o. se sídlem Š., okr. M., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 23. 5. 2000 v P., jako jednatel společnosti Č. E., s. r. o. se sídlem v P., záměrně nechal odpojit přívod elektrické energie do objektu T. , které užívá společnost T., s. r. o. se sídlem v Š., okr. M., na základě smlouvy o nájmu nemovitosti, uzavřené dne 17. 2. 1998 mezi společnostmi Č. E., s. r. o. se sídlem P., a T., s. r. o. se sídlem Š., okr. M., ve znění dodatků ke smlouvě a dodávka elektrické energie nebyla obnovena nejméně do 14. 2. 2001.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 1. 8. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 9 To 228/2002 podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona uložil podle téhož zákonného ustanovení za použití § 53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. J. dovolání ze dne 18. 11. 2002 a v téže věci prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. N. dovolání ze dne 19. 11. 2002. S ohledem na skutečnost, že oba jmenovaní obhájci disponovali plnou mocí od obviněného a že se obě podání týkají jedné a téže věci, lze míti za to, že na obě učiněná podání lze pohlížet jako na jediné dovolání, byť učiněné formou dvou podání učiněných prostřednictvím dvou obhájců na základě platné plné moci.

Dovolání směřuje proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž dovolatel se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve zdůvodnění svého dovolání obviněný uvádí, že v dané věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku i k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, když věc neměla býti řešena podle norem práva trestního, nýbrž toliko dle norem práva obchodního. V posuzovaném případě byla dle jeho názoru vyloučena subjektivní i objektivní stránka trestného činu dle § 249a odst. 2 tr. zákona. Dále namítá, že soudy obou stupňů se náležitě nevypořádaly s tvrzeními obviněného uplatněnými v rámci obhajoby, a to jednak ve vztahu k důvodům odpojení elektrického proudu, tak pokud jde o otázku absolutní neplatnosti nájemní smlouvy. Obviněný v dovolání opakuje svůj argument uplatněný již v předchozí obhajobě, že k odpojení elektrického proudu došlo v důsledku špatného stavu elektroinstalace, kdy hrozil vznik požáru či dokonce úrazu elektrickým proudem. V souvislosti s touto okolností zpochybňuje i posouzení nebezpečnosti takového jednání pro společnost. Dále vytýká oběma soudům, že se náležitě nevypořádaly s jeho argumentem, že předmětná nájemní smlouva byla absolutně neplatná, což dle jeho názoru vylučuje trestně právní postih pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru. Připomíná v této souvislosti, že podmínky platnosti a obecné náležitosti smluv jsou uvedeny v občanském zákoníku a nelze přiznat neoprávněnému uživateli práva oprávněného. Navíc poukazuje na skutečnost, že neplatnosti nájemní smlouvy se též dovolává právní zástupce společnosti T., s. r. o. v civilně právním řízení.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vyslovuje názor, že uplatněné námitky obsahově formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nepovažuje je však za důvodné. Především upozorňuje na skutečnost, že argument neplatnosti nájemní smlouvy je nesprávný, neboť dovolatelem uváděný důvod neplatnosti této smlouvy (absence souhlasu Národního výboru, resp. obecního úřadu) v daném případě důvod neplatnosti smlouvy nezakládá, neboť takového souhlasu bylo zapotřebí nikoli k pronájmu jakéhokoli nebytového prostoru, nýbrž toliko k pronájmu prostor stavebně určených k provozování obchodu a služeb. Dále považuje za jednoznačná a dostatečně prokázaná skutková zjištění soudů ohledně důvodu přerušení dodávky elektrické energie. Dospívá tedy k závěru, že jednání obviněného vykazovalo formální i materiální znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona a navrhuje proto, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel zčásti (zejména pokud jde o skutková zjištění ohledně důvodů přerušení dodávky elektrické energie) spatřuje v neprovedení všech důkazů, resp.v nesprávném hodnocení důkazů provedených a v tom, že oba soudy náležitě nezhodnotily jeho argumenty uplatněné v rámci obhajoby a že tedy trestnost jeho jednání nebyla náležitě prokázána v průběhu dokazování. Tyto námitky jednoznačně směřují proti skutkovým zjištěním soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění a staví tak dovolací soud do postavení soudu třetího stupně .

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Uplatněnou námitku dovolatele, týkající se posouzení platnosti nájemní smlouvy a v této souvislosti posouzení oprávněnosti užívání jako jednoho ze znaků skutkové podstaty, Nejvyšší soud posoudil jako slučitelnou s dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť v této souvislosti je správnost učiněného skutkového zjištění podmíněna správností hmotně právního posouzení. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že námitka dovolatele je zjevně neopodstatněná. Dovolatelem uplatňovaný argument, že se jedná o neplatnou smlouvu z důvodu absence souhlasu Národního výboru, resp. Obecního úřadu, jednak vychází z nesprávného výkladu zákona č. 116/1990 Sb., jednak je zjevné, že ani sám obviněný zřejmě sám tuto smlouvu za neplatnou nepovažoval, pokud se domáhal plnění z této smlouvy od druhé smluvní strany. Na jedné straně se tedy dovolatel domáhá absolutní neplatnosti smlouvy, na druhé straně mu zřejmě nepřekážela plnění z této smlouvy vyplývající. Pro řízení o dovolání u Nejvyššího soudu v této věci pak není nikterak relevantní informace dovolatele, že neplatnosti nájemní smlouvy se domáhá právní zástupce společnosti T., s. r. o. v civilně právním řízení.

Ve skutkovém zjištění uvedeném v rozhodnutí soudu dle odsuzujícího rozsudku tedy Nejvyšší soud neshledal vady, které by nasvědčovaly skutečnosti, že rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku či jiném hmotně právním posouzení.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu pak Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo zčásti podáno z důvodů uvedených v zákoně a zčásti že jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněného R. G. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. října 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h