3 Tdo 973/2005
Datum rozhodnutí: 05.10.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 973/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. října 2005 dovolání obviněného J. K., a obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 4 To 972/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 178/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání J. K. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

Dovolání J. S. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2004, sp. zn. 3 T 178/2003, byl

- obviněný J. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista dle § 41 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 187 odst. 2 tr. zákona s přihlédnutím k ustanovení § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona do věznice se zvýšenou ostrahou,

- obviněný J. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista dle § 41 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 187 odst. 2 tr. zákona s přihlédnutím k ustanovení § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona do věznice se zvýšenou ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stala zjištění soudu prvního stupně podrobně uvedená ve výroku rozsudku, týkajícího se trestné činnosti obviněných J. K., D. B., E. J., roz. C., J. S. a Y. K.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali všichni obvinění a otec obviněného D. B. JUDr. M. B. odvolání. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2005 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 972/2004 k odvolání J. S., E. J. a Y. K. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to

- v části, v níž byl J. S. uznán vinným dílčím útokem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, spáchaného jako zvlášť nebezpečný recidivista dle § 41 odst. 1 tr. zákona spočívající v tom, že v období od počátku roku 2001 do roku 2003 v Č. B. prodal osobě uvedené ve vyšetřovacím spise pod smyšleným jménem M. T. blíže neurčený počet dávek drogové látky pervitin, a to za částku nejméně 6.000,- Kč v důsledku toho v celém výroku o trestu uloženém J. S., a dále ve výrocích o trestech uložených E. J. a Y. K.

Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl ohledně obv. J. S. tak, že J. S.

a) se podle § 226 písm. a) tr. řádu za použití § 12 tr. řádu zprošťuje obžaloby Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. Zt 433/2003 pro dílčí útoky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, spáchaného jako zvlášť nebezpečný recidivista dle § 41 odst. 1 tr. zákona spočívající v tom, že

- v období od počátku roku 1999 do roku 2003 v Č. B. prodal osobě uvedené ve vyšetřovacím spise pod smyšleným jménem M. T. blíže neurčený počet dávek drogové látky pervitin, a to za částku nejméně 6.000,- Kč,

- v období od podzimu roku 2001 do konce roku 2001 prodal osobě uvedené ve vyšetřovacím spise pod smyšleným jménem P. D. nejméně ve 12 případech drogovou látku pervitin, a to v množství po 1 g, za celkovou částku nejméně 12.000,- Kč,

neboť nebylo prokázáno, že se stal tento skutek,

b) se za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákona, spáchaný jako zvlášť nebezpečný recidivista dle § 41 odst. 1 tr. zákona dílčími útoky, stran nichž zůstal napadený rozsudek nedotčen, odsuzuje podle § 187 odst. 2 tr. zákona s přihlédnutím k ustanovení § 42 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon se podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.

Jinak zůstal napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného nedotčen.

Odvolání obviněných J. K., D. B. a odvolatele M. B. (otce D. B.) byla podle § 256 tr. řádu zamítnuta.

Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění J. K. a J. S. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích dovolání.



Obviněný J. K. se odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění tohoto svého tvrzení ve značné části odkazuje na obsah své předchozí obhajoby a na obsah svého řádného opravného prostředku, který byl odvolacím soudem zamítnut. Napadá věrohodnost svědků, použitelnost svědecké výpovědi spoluobviněné J., dále rozsah dokazování (nevyhovění jeho žádosti o doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví), jakož i skutková zjištění týkající se množství prodávané drogy.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.



Obviněný J. S. se ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje jednak na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jednak na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Kromě toho vyslovuje názor, že kdyby v rozhodnutí odvolacího soudu nechyběl výrok o zamítnutí jeho odvolání ve vztahu ke zbylému výroku o vině, byl by dán i dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, protože bylo v podstatě rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.

V odůvodnění svého dovolání napadá výrok odvolacího soudu, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn . Dovolatel se domnívá, že takový výrok není v souladu se zákonem, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s jeho odvoláním a pokud toto neshledal důvodným, měl jej zamítnout podle ust. § 256 tr. řádu. Dovolatel dále vyslovuje názor, že skutková zjištění a způsob hodnocení důkazů zcela zjevně vybočují ze zákonných mezí a z toho vyvozuje, že bez ohledu na dosavadní judikaturu z toho důvodu nemůže být vyloučena přezkumná pravomoc Nejvyššího soudu České republiky. Dovolatel svá tvrzení opírá i o názor, že soud postupoval při provádění a hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Tento názor pak v dalším textu odůvodnění svého dovolání obsažně vysvětluje. Namítá nesprávné právní posouzení skutku a tvrdí, že jednak nebylo dostatečně prokázáno naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu dle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, jednak jeho spáchání ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zákona jako skutku spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. U obou podaných dovolání se podrobně zabývá argumentací obviněných a dospívá k závěru, že veškeré námitky primárně směřují do oblasti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a teprve na základě zpochybnění skutkových zjištění soudu oba obvinění dovozují i následné nesprávné právní posouzení. U dovolání J. S. navíc poukazuje, že pokud jde o uplatněné dovolací důvody, vychází dovolatel ze znění trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dospívá k závěru, že jelikož obsah obou dovolání směřuje ke zpochybnění a následně k nepřípustnému přezkumu skutkových zjištění soudu, jedná se o dovolání, která nejsou v souladu s formálně uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s ostatními ze zákonných dovolacích důvodů. Proto navrhuje jejich odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Shledal, že dovolání J. K. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Dovolání J. S. je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými podat tento mimořádný opravný prostředek.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obvinění svá dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení § 265b řádu. Na základě tohoto posouzení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obou obviněných obsažené v jejich dovoláních se zákonnými dovolacími důvody v souladu nejsou.

V prvé řadě nelze považovat v řízení o dovolání za relevantní ty námitky obou dovolatelů, ve kterých toliko opakují svá tvrzení skutkového charakteru použitá již v rámci jejich předchozí obhajoby a s nimiž se řádně vypořádal již soud odvolací. Jde o ty námitky, kde obvinění napadají rozsah dokazování, hodnocení provedených důkazů a zpochybňují skutková zjištění soudu. Takové námitky nejsou v rámci řízení o dovolání relevantní, neboť dovolání jako jeden z druhů mimořádného opravného prostředku není oním mimořádným opravným prostředkem, na jehož základě by bylo přezkoumávání skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně možné, a to nejen v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (uplatněného oběma dovolateli), ale ani v rámci kteréhokoli z ostatních zákonných dovolacích důvodů.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění obou dovolání vyplývá, obvinění v nich sice formálně uplatňují zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznášejí námitky právě proti skutkovým zjištěním, prosazují odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obvinění snaží charakterizovat svá dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhají nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usilují o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

Z toho pohledu není možno zohlednit ani názor obviněného J. S., že skutková zjištění a způsob hodnocení důkazů vybočují ze zákonných mezí a že by z tohoto důvodu byla dána přezkumná pravomoc Nejvyššího soudu. V rámci řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku svého druhu, jasně popsaného v příslušných ustanoveních trestního řádu, taková přezkumná pravomoc Nejvyššímu soudu svěřena není.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.

Pokud jde o odkaz obviněného J. S. na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a jeho zmínku o případném naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, pak Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit, že dovolatel ač podal svůj mimořádný prostředek prostřednictvím advokáta neodkazuje na příslušná ustanovení trestního řádu v platném znění a již z tohoto důvodu je zřejmé, že dovolání svým obsahem zákonné dovolací důvody nenaplňuje. Kromě toho je zjevné, že i v rámci takto nekvalifikovaně uvedených dovolacích důvodů obviněný napadá primárně samotná skutková zjištění soudu, která jsou jak již bylo výše uvedeno v řízení o dovolání jako mimořádném opravném prostředku nepřezkoumatelná.

Navíc ani tvrzení tohoto dovolatele, že dle jeho názoru v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí odvolání, z toho pohledu nemůže být považováno za relevantní. Naopak je nutno se ztotožnit se stanoviskem státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v tom směru, že k výroku, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn, není třeba ještě samostatným výrokem odvolání obviněného zamítat, pokud směřovalo proti výroku o vině dalšími útoky pokračujícího trestného činu. Absenci výroku o zamítnutí odvolání v daném případě tedy nelze relevantně cestou dovolání namítat.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelů uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že jsou dovolání podána z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Vzhledem k tomu, že obě dovolání byla podána z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v § 265b tr. řádu, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání J. K. i J.S. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 5. října 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h