3 Tdo 958/2003
Datum rozhodnutí: 04.09.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 958/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. září 2003 o dovolání podaném obviněným JUDr. F. K., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 78/02, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 24/99, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 4 T 24/99, byl obviněný JUDr. F. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., který spáchal podle rozsudku skutky popsanými ve výroku pod body 1/a), b), c). Za to byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 5 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným R. P. částku 4.720.000,- Kč a J. B. částku 240.000,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození ing. P. K. a P. S. odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl obviněný JUDr. F. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zák. popsaný ve výroku napadeného rozsudku.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný JUDr. F. K. a poškozený Ing. P. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 5 To 78/02, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 10. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze a rozsudku Městského soudu v Praze podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný JUDr. F. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

Dovolatel především vyjádřil názor, že napadenými rozhodnutími byl porušen zákon, s tím, že obě rozhodnutí soudu, jak soudu prvního stupně, tak i druhého stupně, nesprávně hodnotily důkazní stav věci, tak jak jim ukládá ustanovení § 2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu. Podle jeho názoru souhrn důkazů shromážděných a hodnocených v odůvodnění napadených rozhodnutí netvoří spolehlivou oporu pro jednoznačný výklad skutkového stavu věci. Proto na základě tohoto důkazního stavu nemělo být jednoznačně rozhodnuto o uznání jeho viny a následně i o trestu. V návaznosti na to dovolatel rozvedl konkrétní výhrady vůči skutkovým závěrům vyjádřeným v bodech 1/a) c) rozsudku soudu prvního stupně, vůči hodnotícím úvahám soudů obou stupňů a vyjádřil se k jednotlivým provedeným důkazům. K bodu 1/a) zejména uvedl, že již v rámci odvolání napadal skutečnost, že měl od poškozeného R. P. vylákat částku ve výši 5 milionů Kč. Zdůraznil přitom mj., že poškozený R. P. prodal svou pohledávku ve výši 5 milionů Kč jinému subjektu za 800.000- Kč. Částka 800.000,- Kč se shoduje s finanční částkou, kterou dovolatel uznává od počátku jako správnou a pravou. Jde o novou skutečnost, která dříve známa nebyla a kterou je nutno prověřit. K bodu 1/b) zdůraznil, že nesprávně byla interpretována smlouva o půjčce mezi ním a poškozeným Ing. P. K. Navíc k této půjčce jsou poškozeným podepsaná potvrzení, kde je výslovně uvedeno, že nejde o splátky dluhu, ale o samostatnou půjčku. V tomto směru nebyla podle dovolatele jeho obhajoba řádně prověřena a byly učiněny právní závěry, které tak nevyplývají ze zjištěného skutkového stavu věci. Zejména však dovolatel upozornil na to, že částka 4 miliony Kč, kterou obdržel od poškozeného Ing. P. K., byla skutečně zálohou vyplývající z předchozích dohod mezi dovolatelem, jmenovaným poškozeným a svědky ing. K. S. a JUDr. M. P. K této skutečnosti soudy obou stupňů nepřihlédly. Nehodnotily tedy důsledně skutkový stav, jak jim ukládá ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V případě popsaném v bodu 1/c) nelze mít podle dovolatele za prokázané, že se dopustil podvodného jednání, neboť finanční prostředky poskytl další osobě pro jejich vyšší zhodnocení a když zjistil, že ke zhodnocení těchto prostředků nedojde, dluh řádně uznal. Pokud v daném okamžiku nebyl schopen plnit svůj závazek, tj. finanční prostředky nevrátil z důvodu platební neschopnosti, nelze z tohoto faktu dovozovat, že šlo z jeho strany o úmyslné jednání s trestněprávní kvalifikací. Dovolatel pak dále uvedl, že odvolací soud, aniž vzal v úvahu skutečnost, že jsou zde důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu věci, rozhodl o zamítnutí odvolání. Přitom z důvodů, které dovolatel uvedl, vyplývá, že mohlo dojít na základě splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. k jinému právnímu posouzení a snížení právní kvalifikace, tedy soud by tak zřejmě dospěl k jinému hmotně právnímu posouzení takto řádně zjištěného skutkového stavu věci.

V petitu dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud ve veřejném zasedání podle § 265a odst. 1 TrŘ, z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) TrŘ, zrušil napadená rozhodnutí tímto dovoláním. Podle § 265l odst. 1 TrŘ přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Uvedla, že dovolatel namítá pouze nesprávná skutková zjištění soudů obou stupňů, jeho námitky se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace jeho jednání. Podle státní zástupkyně tedy dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný JUDr. F. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř. Dovolání zásadně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Tato skutečnost je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Buďto nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou (chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout), nebo sice určitý výrok byl učiněn, ale není úplný (např. výrok o nepodmíněném trestu je neúplným výrokem, jestliže soud nerozhodl o způsobu výkonu tohoto trestu). Dovolatel ovšem nekonkretizoval vadu či vady napadeného rozhodnutí, v nichž by tento dovolací důvod, pokud se na něj formálně odvolává, měl spočívat.

Námitky dovolatele však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o žádnou z těchto alternativ uvedeného dovolacího důvodu nemůže jít, neboť uplatněné námitky směřují vůči tvrzené neúplnosti důkazního řízení, proti hodnocení důkazů a zejména proti skutkovým závěrům napadených rozhodnutí. V řízení o dovolání se ovšem nelze domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm odstranit ani případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Nutno tedy shrnout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolatelem spatřován v porušení zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.ř., jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotné právní posouzení věci. Pokud se ovšem v rámci svého mimořádného opravného prostředku takto domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, pak tu pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02).

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl uveden zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. září 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Veselý