3 Tdo 94/2002
Datum rozhodnutí: 23.04.2002
Dotčené předpisy:




3 Tdo 94/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2002 o dovolání podaném obviněným L. H. (dříve L.), proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 7 To 298/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 2 T 391/98, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

Odůvodnění :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 2 T 391/98, byl obviněný L. H. (dříve L.) uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Týmž rozsudkem byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu zpronevěry podle § 8 odst. 1 k § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. O otázkách náhrady škody pak soud rozhodl výroky podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř

O odvolání podaném obviněným proti shora citovanému rozsudku rozhodoval ve II. stupni Krajský soud v Brně, jenž usnesením ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 7 To 298/2001, odvolání obviněného L. H. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 14. 1. 2002 a jeho obhájci 10. 1. 2002.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v předmětné věci dovolání směřující proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 7 To 298/2001. Uplatněným dovolacím důvodem byl v daném případě důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), a k) tr. ř. Dovolatel byl přesvědčen, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Z argumentace obsažené v odůvodnění dovolání vyplývá, že dovolatel se domnívá, že jednotlivá dílčí jednání, která považují oba soudy za společnosti nebezpečné a naplňující znaky uvedené v trestním zákoně, takovou povahu nemají. Podle názoru obviněného by předmětný skutek mohl naplňovat znaky trestného činu předlužení dle § 256c tr. zák., či zvýhodňování věřitele dle § 256a tr. zák., nikoli však trestného činu podvodu. Obviněný dále poukázal na nesprávný postup soudu I. stupně při hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající vadné skutkové a právní závěry. Pochybení odvolacího soudu spatřoval obviněný především v tom, že se ztotožnil s hodnocením důkazů soudem nalézacím jak v případě trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., tak v případě pokusu trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. V případě pokusu posledně uvedeného trestného činu obviněný připustil možnost existence přípravy tohoto činu, avšak s tím, že od ní bylo záhy upuštěno, takže její trestnost zanikla. S ohledem na shora konstatované skutečnosti obviněný v petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 298/2001, případně, aby sám ve věci rozsudkem rozhodl .

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

Nejprve je ovšem nezbytné poznamenat, že dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.

V projednávaném případě bylo usnesení Krajského soudu v Brně (jenž nabylo právní moci dne 6. 12. 2001) doručeno obviněnému 14. 1. 2002 a jeho obhájci dne 10. 1. 2002, tedy již za účinnosti citované novely trestního řádu. Zbývalo proto posoudit, zda by uvedená skutečnost mohla mít vliv z hlediska běhu lhůty pro podání dovolání, když podle ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.

Podle názoru Nejvyššího soudu není shora konstatovaná skutečnost právně relevantní pro závěr o přípustnosti dovolání, a to především proto, že již zmiňovaná přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Opačný výklad předmětné otázky by ve svých důsledcích znamenal porušení rovnosti v právech, neboť pak by mohli být favorizováni ti obvinění, kteří se třeba i dlouhodobě vyhýbali doručení rozhodnutí. Dále je třeba vzít v úvahu hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.

S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, že takové rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného L. H. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.) rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler