3 Tdo 937/2013
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 279 odst. 1 tr. zákoník



3 Tdo 937/2013-34 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013 o dovolání podaném obviněnými J. M., a V. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 415/2012 ze dne 23. 1. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 175/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítají .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 30 T 175/2010 ze dne 29. 6. 2012 byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obviněný V. M. byl uznán vinným přečinem pytláctví podle § 304 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl obviněný J. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále mu byl uložen úhrnný peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 300,- Kč, celkem tedy ve výměře třicet tisíc Korun českých s tím, že pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Obviněný V. M. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byl uložen úhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců. Konečně bylo rozhodnuto o trestu propadnutí věci, a to kulobrokové kozlice, v citovaném rozsudku přesně označené a také o zabrání zaměřovače, v citovaném rozsudku rovněž přesně označené. Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.

V předmětné věci podali obvinění J. M. i V. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 415/2012 ze dne 23. ledna 2013 tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podali obvinění J. M. a V. M. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označily ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný V. M. uvedl, že skutkový stav nebyl zjištěn úplně a správně (soudy vycházely z části z nepřímých důkazů), kdy z takto vedeného dokazování nebylo možné usoudit na naplnění znaků skutkové podstaty označených přečinů ani po stránce subjektivní, ani po stránce objektivní. Takto polemizoval se skutkovými zjištěními, na základě kterých dovodily soudy jeho spolupachatelství k přečinu pytláctví, a to v souvislosti místa, kde byla nalezena ve voze zbraň, skutečnostmi zjištěnými na místě posedu v lese i místa, kde byl nalezen mrtvý srnec. Poukázal na to, že jeho spolupachatelství bylo takto dovozeno z pouhé skutečnosti, že srnec byl nalezen policií v kufru auta, a to aniž bylo dostatečně zjištěno, za jakých okolností se tam ocitnul, když on sám v kritické době na posedu nebyl a spal v autě. Poukázal i na to, že nebylo prokázáno, jakým způsobem jel nepřiměřenou rychlostí, za jakých okolností pil alkoholické nápoje a zda jimi byl ovlivněn. Konečně poukázal i na to, že zasahujícími policisty byl napaden a v této souvislosti na způsob vzniku jeho zranění, kdy v uvedených směrech namítl podrobně, v jakých směrech šlo o rozpory v jednotlivých svědeckých výpovědích. Stejně tak se vyjádřil i k ve věci podaným znaleckým posudkům. Konečně namítl, že soudy zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování, což deformovalo objektivizaci důkazního stavu. Skutkové závěry, ke kterým dospěly soudy, má za takové, které se ocitly v extrémním nesouladu s vlastním obsahem provedených důkazů, když skutková zjištění byla učiněná povrchně s existencí důvodných pochybností o jeho vině. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně i s ním související (citovaný) rozsudek Okresního soudu Brno-venkov podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a taktéž, aby zrušil rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby věc byla vrácena postupem podle § 265k odst. 1 a § 265 l odst. 1 tr. ř. až do stádia soudu prvního stupně s příslušnými pokyny k doplnění dokazování .

Obviněný J. M. v důvodech svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že stran noktovizoru, kterým měl opatřenu svou zbraň, nevěděl, že se jedná o zakázaný doplněk zbraně, když v tomto směru neměl potřebné informace. Popsal i okolnosti, za kterých chtěl nález mrtvého srnce oznámit až ráno s tím, že to nebyl on, který byl účasten skonu srnce a navíc má za to, že jeho tvrzení o nálezu srnce a manipulace s ním je přesvědčivé a nebylo nijak vyvráceno. Stran svých dalších námitek potom odkázal na důvody uvedené v dovolání podaném obviněným V. M., které v části týkající se jeho osoby označil za přiléhavé a synchronní. I on tak pokládá učiněná skutková zjištění za extrémně nesouladná s vlastním obsahem provedených důkazů a poukázal i na nedůvodné zamítnutí jím předložených (dalších) důkazních návrhů. Proto také navrhl, aby dovolací soud podle § 265k odst.1 tr. ř. napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Brně a s ním související (citovaný) rozsudek Okresního soudu Brno-venkov zrušil a taktéž, aby zrušil rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu a dále aby věc byla vrácena postupem podle § 265k odst. 1 a § 265 l odst. 1 tr. ř. až do stádia soudu prvního stupně s příslušnými závaznými pokyny k doplnění dokazování .

K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že se vznesenými námitkami se náležitě a podrobně zabýval již (opakovaně) odvolací soud, přičemž závěry jím přijaté jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování. Za těchto okolností není povinností dovolacího soudu takové námitky znovu přezkoumat, když k takovému postupu není ani důvod. Skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a skutek soudy správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolatelé tak ve skutečnosti uplatňují námitky, které jsou primárně skutkové, kdy vytýkají způsob, jakým bylo realizováno důkazní řízení a hodnocení provedených důkazů. Takto vznesené výhrady potom nelze mít za důvodné, napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno napravit cestou dovolání, a proto navrhla, aby s ohledem na uvedené Nejvyšší soud takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatelé ve svém mimořádném opravném prostředku odkazují, a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).

V dané věci totiž z hlediska popisu napadených skutků, jak jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatelé (v souhrnu) namítli, že se předmětných přečinů nedopustili, když učiněný skutkový děj byl zjištěn nesprávně a neúplně a takto učiněná skutková zjištění byla vyložena účelově v jejich neprospěch. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly na nesporně zjištěnou skutečnost, že ve vozidle byl převážen v kovové přepravce mrtvý srnec, ve vozidle byla nalezena lovecká zbraň se zakázaným doplňkem, ze které se prokazatelně bezprostředně před jejím nálezem střílelo. Stejně tak nelze přehlédnout ani snahu V. M. v rámci policejní kontroly z místa vozidlem uniknout. Soudy také přesvědčivě vysvětlily, proč uvěřily svědeckým výpovědím ve věci zasahujících policistů a naopak nikoli dovolatelům a svědeckým výpovědím jejich příbuzných či známých. Svá rozhodnutí také přiléhavě opřely o výpověď znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Stejně tak soudy vysvětlily, proč neakceptovaly návrhy na doplnění dokazování, když měly právem za to, že ve věci vedené dokazování bylo z hlediska stabilizace a komplexnosti učiněných skutkových zjištění zjevně dostatečné. Proto také námitky obou dovolatelů ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je potom zjevné, že námitky dovolatelů z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka