3 Tdo 927/2005
Datum rozhodnutí: 08.09.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 927/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2005 dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 3 To 1103/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 209/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání J. H. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 12 T 209/2003, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle § 250 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 1 roku.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

1) dne 15. 1. 2001 v D., okr. F.-M., společně s dalším spolupachatelem, jehož trestní stíhání bylo zastaveno, na základě fiktivní smlouvy o půjčce, vylákal ke škodě spol. P. F., s.r.o. se sídlem P. částku 12.000,- Kč tak, že spolupachatel smlouvu jménem I. S. a bez jejího vědomí, podepsal a obžalovaný jako obchodní zástupce částku vyplatil,

2) dne 13. 2. 2001 v O. a v D., okr. F.-M., na základě fiktivní smlouvy o půjčce na jméno J. K. a bez jejího vědomí vylákal částku 12.000,- Kč, ke škodě spol. P. F., s.r.o., se sídlem P.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2005 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 1103/2004 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, které směřuje proti celé výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž dovolatel se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí, že nespáchal trestné činy uvedené v rozhodnutí soudu, že pokud vůbec byly tyto trestné činy spáchány, pak tak učinila třetí osoba, obviněný o tom nemohl vědět a nemohl proto naplnit subjektivní stránku trestného činu. Dále jednak odkazuje na své předchozí výpovědi učiněné v rámci trestního řízení, jednak zpochybňuje svědecké výpovědi svědkyň S. a K., dále uvádí, že nebyl vyslechnut obhajobou navrhovaný svědek D. Dále vznáší námitku, že neměl možnost se osobně hájit u veřejného zasedání vedeného u Krajského soudu v Ostravě, kdy neobdržel vyrozumění o veřejném zasedání, když v době jeho doručování se legálně zdržoval v zahraničí, když před svým odjezdem sdělil svému obhájci, že má zájem se veřejného zasedání zúčastnit, na základě čehož požádal obhájce o odročení veřejného zasedání, přičemž ovšem této žádosti nebylo vyhověno.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Konstatuje, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tomuto dovolacímu důvodu ani žádnému z jiných zákonných dovolacích důvodů svým obsahem neodpovídají, neboť směřují do oblasti skutkových zjištění soudu, které v řízení o dovolání přezkoumávat nelze.

Námitku obviněného v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, týkající se nepřítomnosti obviněného při veřejném zasedání, státní zástupce označuje za zjevně neopodstatněnou, neboť žádné ustanovení trestního řádu upravující pravidla přítomnosti obviněného u veřejného zasedání porušeno nebylo a odvolací soud postupoval zcela v mezích zákona. Státní zástupce kromě toho poukazuje na nekvalifikovanost petitu dovolání, ve kterém obviněný na jedné straně navrhuje zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů, na druhé straně zmatečně navrhuje, aby věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí soudu druhého stupně. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však v převážné části obsahu vznáší námitky proti skutkovým zjištěním, napadá rozsah dokazování, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.

Pokud by se tedy podané dovolání omezovalo jen na tyto námitky, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Podané dovolání je tedy z hlediska použitých důvodů relevantní a přezkoumatelné pouze v té části, kde dovolatel poukazuje na svoji nepřítomnost při veřejném zasedání; tato námitka svým obsahem odpovídá použitému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Na základě posouzení námitek dovolatele a skutečností, vyplývajících z trestního spisu však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné. Je totiž zřejmé, že ty okolnosti na straně obviněného, které uvádí jako důvod své nepřítomnosti při veřejném zasedání, nevylučovaly konání veřejného zasedání bez jeho přítomnosti a již vůbec se v daném případě nejednalo o porušení některých z ustanovení zákona upravujících podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání v té části, ve které odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. H. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. září 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h