3 Tdo 926/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 926/2015 -25
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 o dovolání, které podal obviněný V. N., roz. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 9 To 104/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 149/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .

Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 12. 2014, sp. zn. 6 T 149/2014 , byl obviněný V. N. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za to byl podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku, § 82 odst. 1 trestního zákoníku a § 84 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným náhradu škody, a to J. V., bytem K., ve výši 105.000,- Kč a J. L., bytem N., K. H., ve výši 45.000,- Kč.

O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 9 To 104/2015 , jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu, a s použitím § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody odsoudil obviněného podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 256 trestního řádu současně zamítl odvolání obviněného.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), a l ) trestního řádu. Obviněný připomněl, že podle soudů se měl obohatit tím, že uvedl poškozené v omyl, když s nimi uzavřel smlouvu o dílo a zinkasoval zálohy na jeho provedení, aniž měl ve skutečnosti v úmyslu dílo provést. V řízení ovšem bylo prokázáno, že měl až do února 2014 k dispozici dílnu, a v prosinci 2013 a lednu 2014 poptával komponenty a materiál na zhotovení díla, a proto je zjevné, že v době, kdy smlouvy s poškozenými uzavíral, měl v úmyslu dílo provést. Provedeným dokazováním tak byl zjištěn skutkový stav, který vylučuje naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu. Obviněný dále poukázal na to, že ještě v přípravném řízení byla věc kvalifikována jako přečin zpronevěry, neboť orgány činné v trestním řízení neměly žádné pochyby o tom, že by měl v úmyslu dílo provést, a vycházely pouze z toho, že nepoužil inkasované zálohy na provedení díla. Teprve po opakovaném upozornění na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, že přijatá záloha je příjmem zhotovitele a nelze ji zpronevěřit, státní zástupce dovodil jeho úmysl dílo neprovést a jednání překvalifikoval na přečin podvodu.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2015, č. j. 9 To 104/2015-226, a sám rozhodl o tom, že se dovolatel zprošťuje obžaloby. Dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon trestu odnětí svobody, který obviněný vykonává ve V. O.

Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ) k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod přiřadit jen s výhradami, protože částečně vychází z jiných skutkových zjištění, než která učinily soudy, nicméně námitky, ač částečně relevantně uplatněné, nejsou ani částečně důvodné. Ve skutkové větě jsou podle státního zástupce vyjádřeny veškeré zákonné znaky předmětného přečinu, a to včetně podvodného úmyslu obviněného. V dovolání uvedený názor obviněného, že bylo v jeho možnostech realizovat dílo, ke kterému se vůči poškozeným zavázal, a že činil kroky k jeho provedení, nemá oporu ve skutkových zjištěních provedených soudy.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.

Obviněný V. N. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře a Krajského soudu v Praze netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř. ve svém rozhodnutí odůvodnil. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů. Vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle. Dovolací argumentace byla výlučně založena na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, míjela se proto s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Nejvyšší soud pouze zdůrazňuje, že o podvodném záměru obviněného vylákat finanční prostředky za účelem vlastního obohacení pod příslibem zhotovení kuchyňských linek nemůže být pochyb, pokud bylo prokázáno, že nedisponoval výrobními prostory, výrobními prostředky, nečinil závazné objednávky komponentů, přičemž finální výrobky se zavázal dodat do určitého ne příliš dlouhého termínu. Jeho následné reakce na urgence poškozených správný právní závěr o naplnění skutkové podstaty přečinu podvodu podle 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku jednoznačně potvrzují.

Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).
V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu