3 Tdo 921/2003
Datum rozhodnutí: 28.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 921/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2003 o dovolání, které podal obviněný J. Ď., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 6 To 115/01, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 14/2000, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

V rámci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 1 T 14/2000, v trestní věci obviněných J. Ď., P. M., Z. P., M. P. a F. Ď. byl obviněný J. Ď.pod body I., II./1,2 a III./1-11 uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a pod bodem IV/ trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle § 250 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2000, č. j. 49 T 10/99 316, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo dále rozhodnuto, že obviněný J. Ď. je povinen s obviněným J. P. společně nahradit Č. p., a. s., škodu ve výši 34.000,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 25. 4. 1999 do zaplacení, a obviněný J. Ď. sám povinen nahradit správkyni konkurzní podstaty úpadce B. CS, s. r. o., škodu ve výši 2,000.000,- Kč, firmě M., s. r. o., B., škodu ve výši 219.757,60 Kč, firmě H. R., V. B., škodu ve výši 565.401,80 Kč, firmě B., s. r. o., Č. S., škodu ve výši 218.184,20 Kč, firmě M., a. s., V. M., škodu ve výši 49.543,- Kč, firmě R., s. r. o., P., škodu ve výši 70.443,- Kč a firmě A. s. r. o., P., škodu ve výši 1,634.750,80 Kč. Výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená firma R. s. r. o., P., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. S. odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného J. Ď. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 6 To 115/01, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 18. 2. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod podle ustanovení § 265b písm. f) tr. ř. .

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především uvedl, že odvolacímu soudu vytýká, že se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně a nesprávně rozhodl na základě nesprávného právního posouzení skutku , což znamená, že i závěr o vině dovolatele ve všech bodech obžaloby je nesprávný. V obsáhle odůvodněném dovolání podal dovolatel podrobný rozbor dokazování provedeného v předmětné trestní věci a na tomto základě pak dospěl k přesvědčení, že názor odvolacího soudu, že bylo rozhodnuto po pečlivém zvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., nemůže obstát. Podle přesvědčení dovolatele by při skutečně pečlivém posouzení uplatněných námitek a porovnání opatřených důkazů musel odvolací soud dospět k závěru, že jeho vina prokázána nebyla a tudíž i uložený trest nemá oporu ve skutkových zjištěních. Závěrem dovolatel zdůraznil, že nedostatek důkazů byl v jeho neprospěch nahrazen nepodloženými myšlenkovými konstrukcemi soudu, které však zanechaly vážné pochybnosti o jeho vině. Ačkoliv rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 1 T 14/2000, spočíval z výše uvedených důvodů na nesprávném právním posouzení, soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání) toto pochybení nenapravil. Obviněný proto v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud podle § 265l tr. ř. napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že dovolatelova argumentace směřuje do oblasti hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) a dovolatel se na podkladě uplatněného dovolacího důvodu domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. To však podle názoru státní zástupkyně nelze v dovolacím řízení provést, neboť by se v rozporu s účelem dovolání jednalo o skutkový přezkum ve třetí instanci. Podle státní zástupkyně je podstatné, že dovolatelem použitý dovolací důvod postrádá tvrzení konkrétních vad v právním posouzení skutku, neboť žádné vady však v tomto hmotně právním směru nebyly dovolatelem vytýkány. Jestliže dovolatel pouze zpochybňuje postup soudu při hodnocení důkazů, není tím naplněn uplatněný ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na konstatované skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného J. Ď. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto své rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný J. Ď. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, bez jehož existence (jako základní podmínky) nelze přistoupit k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. se vztahuje na případy, kdy bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Z uvedeného dovolacího důvodu se tedy namítá nesprávnost rozhodnutí soudu učiněného v některé z výše uvedených forem. V posuzovaném případě o tento dovolací důvod zjevně nejde (byť dovolatel na příslušné zákonné ustanovení odkazuje), protože soud prvního stupně ve věci rozhodl odsuzujícím rozsudkem a soud druhého stupně napadeným usnesením zamítl odvolání, které proti němu obviněný podal.

Poněvadž dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle § 265b písm. f) tr. ř. poukázal na nesprávné právní posouzení skutku, bylo třeba dále posoudit, zda ve skutečnosti nepodal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávaném případě však dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů oběma soudy, které podle něj nevzaly v úvahu některé významné skutkové okolnosti (jež měly vyplývat z provedeného dokazování), a které svědčily v jeho prospěch. V podstatě tedy namítá porušení procesních zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., což mělo mít za následek vadně zjištěný skutkový stav věci. S uvedenou skutečností pak dovolatel spojuje (jako důsledek) vytýkané nesprávné hmotně právní posouzení předmětných skutků, pokud byl uznán vinným shora uvedenými trestnými činy. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích je tedy zřejmé, že se dovolatel de facto domáhal revize skutkových zjištění, ze kterých soudy při svých právních závěrech vycházely. Námitky dovolatele proto nelze podřadit nejen pod uplatněný dovolací důvod, ale ani pod důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. Ď. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler