3 Tdo 908/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 908/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2005 dovolání obviněného M.H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 4 To 66/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 136/2004, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. H. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 3 T 136/2004, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, za který byl podle § 247 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti S. O., a.s., N. n. O., okr. T., škodu ve výši 8.700,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 17. 4. 2004, kolem 21.30 hod. v obci O., okr. T. společně s dalšími dvěma dosud nezjištěnými osobami odcizil z nezajištěného staveniště budovy A. 5 balíků skelné vaty značky Thermola, kterou z místa odvezl motorovým vozidlem zn. Fiat Multipla SX 100 16 V, čímž společnosti S. O., a.s., N. n. O., okr. T., způsobil škodu ve výši nejméně 8.700,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 8. 3. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 66/2005 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Třebíči dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že v něm napadá výrok o vině a v závislosti na tom i další výroky odsuzujícího rozsudku, přičemž se dovolatel výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném posouzení provedených důkazů.



V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku opakuje argumenty své obhajoby z předchozího řízení a tvrdí, že soudy obou stupňů nezhodnotily a neposoudily provedené důkazy tak, aby byla jednoznačně prokázána jeho vina. Obviněný se necítí být vinen, nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že není jiného vysvětlení, než že se obviněný trestné činnosti dopustil a že by to mělo býti důvodem, aby nebyla provedena rekognice z důvodu její nadbytečnosti. Nesouhlasí ani s hodnocením věrohodnosti výpovědi otce a bratra obviněného. Tvrdí, že v jeho případě byla porušena presumpce neviny,



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí (zřejmě míněna rozhodnutí soudů obou stupňů) a aby sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí v celém rozsahu obžaloby.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na skutečnost, že veškeré námitky obviněného jsou vlastně jen opakováním předchozí obhajoby, směřují proti provádění a hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu. Protože takový obsah dovolání není v souladu se žádným ze zákonných dovolacích důvodů, navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznáší námitky proti skutkovým zjištěním, napadá způsob a rozsah dokazování, prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obviněný snaží charakterizovat své dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení, nikoli revidovat postup soudu v rámci zjišťování skutkových okolností a tyto okolnosti přezkoumávat. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. H. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h