3 Tdo 906/2003
Datum rozhodnutí: 11.09.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 906/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2003 dovolání podané obviněným T. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 8 To 476/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 29 T 46/2002, a rozhodl t a k t o :

Dovolání T. T. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 29 T 46/2002, byl obviněný T. T. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu dle § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená pojišťovna K. a.s. se sídlem P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně ohledně obviněných M. H., T. T. a P. L., že obž. H. dne 31. 5. 2000 jakožto tehdejší příslušník Policie ČR, služebně zařazený na MOP P. Ř. jako zástupce vedoucího oddělení, sepsal Záznam o malé dopravní nehodě, který byl zaevidován pod č.j. OR6-141/04-DN-2000, kdy tento záznam vyplnil jak v části týkající se účastníků dopravní nehody, tak v části týkající se jejího průběhu a rozsahu poškození vozidel, záznam opatřil nákresem místa dopravní nehody a do záznamu dále uvedl, že viníkovi dopravní nehody T. T. udělil na místě blokovou pokutu ve výši 1.000,- Kč a jako potvrzení mu vydal 10 ks pokutových bloků, dílu B, č.m 02278401-10, přičemž k dopravní nehodě mělo dojít 31. 5. 2000 v 11.45 hod. v P., ulici Ž., a to tím způsobem, že obž. T. měl v důsledku nepozornosti narazit se svým vozidlem Mercedes Benz E 320, do protijedoucího vozidla BMW 520, řízeného obž. P. L., v důsledku čehož mělo dojít k poškození obou vozidel, obž. T. i obž. L. tento záznam o dopravní nehodě podepsali a dne 8. 6. 2000 oznámil obž. T. prostřednictvím zmocněnce pojišťovny K., a.s. v P., pojistnou událost z havarijního pojištění, kdy vyplnil a podepsal formulář Oznámení škodné události a dne 9. 6. 2000 předložil v této pobočce pojišťovny vyplněný a podepsaný tiskopis Oznámení vzniku škody na vozidle , přičemž škoda na vozidle byla následně znaleckým posudkem stanovena na 739.637,- Kč, přestože k uvedené dopravní nehodě vůbec nedošlo a k poškození vozidla v rozsahu uvedeném při uplatnění náhrady škody došlo při jiné dopravní nehodě již 27. 8. 1998.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obvinění T. T. a P. L. odvolání, kterým se zabýval dne 25. 2. 2003 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 476/2003 odvolání obou obviněných podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný T. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak i v celém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.V odůvodnění svého dovolání konstatuje, že soud prvního stupně neprovedl veškeré navrhované důkazy a tedy nemohl řádně zjistit skutkový stav, dále že provedené důkazy nesprávně hodnotil a neřídil se zásadou in dubio pro reo , když svůj odsuzující rozsudek opřel o v minulosti vypracovaný znalecký posudek na základě žádosti pojišťovny, přičemž poukazuje na pochybnou hodnotu tohoto posudku. Vznáší námitky i proti dalším skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Odvolacímu soudu vytýká, že tento soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně a předtím opět zamítl jako nadbytečné výslechy svědků Z. a R. Š. a dále že ve svých závěrech se odvolací soud opřel o nejednoznačné závěry znaleckých posudků. V těchto skutečnostech spatřuje obviněný nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení a proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozorňuje na skutečnost, že dovolatel zpochybňuje správnost skutkových zjištění, z nichž soud vyvodil závěry o jeho zavinění, přičemž námitky obviněného primárně polemizují se skutkovými zjištěními soudu a s hodnocením důkazů a že jde o námitky skutkové, nikoli právní. Ačkoli tedy obviněný formálně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, považuje dovolání za podané z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. řádu a proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů provedených a tedy že podle jeho názoru nebyla jeho vina náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tudíž směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění ve třetím stupni.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného T. T. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 11. září 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h