3 Tdo 901/2011
Datum rozhodnutí: 27.07.2011
Dotčené předpisy: § 146 odst. 1 tr. zák.




3 Tdo 901/2011 -16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovolání podaném J. V. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 60/2011 ze dne 8. února 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 63/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2010, sp. zn. 5 T 63/2010, byl dovolatel uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání J. V. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 60/2011 ze dne 8. února 2011 tak, že je podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal J. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesprávné právní posouzení věci shledává v tom, že v případě spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku je pro naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto přečinu nutné zavinění, a to zavinění ve formě úmyslu, kdy podle něj nebylo v trestním řízení nade vší pochybnost prokázáno naplnění jakékoli formy zavinění odsouzeného ve vztahu k tvrzenému napadení (jednání) a ve vztahu k ublížení na zdraví poškozenému (následku). Poukázal na to, že nestačí, aby pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku ublížení na zdraví (s poukazem na příslušnou judikaturu). Zdůraznil, že u hlavního líčení před nalézacím soudem vypověděl, že v žádném případě poškozeného nenapadl, naopak to byl poškozený, kdo jej napadl žduchnutím po předchozích vulgárních nadávkách, a teprve poté, co jej poškozený takto napadl (žduchnul do hrudníku), dovolatel zavrávoral a při pádu se chytil prstů pravé ruky poškozeného, a to pouze proto, že bránil svému pádu. Dále shrnul svou verzi událostí, které incidentu předcházely. Opakovaně zdůraznil, že neměl v úmyslu poškozeného napadnout a neměl v úmyslu mu způsobit nějaké zranění, když vzhledem ke skutkovému ději tak, jak jej popsal, nemohl ani vznik jakéhokoli zranění předpokládat. Dále vytkl soudům, že se nedostatečně zabývaly jeho obhajobou a vzaly za prokázaný skutkový děj tak, jak jej vylíčili vyslechnutí svědci, aniž by vzaly v úvahu, že je v jejich výpovědích řada rozporů a dále nezohlednily ani vzájemné vztahy mezi těmito svědky. S poukazem na příslušnou judikaturu se dále opět zabýval definicí zavinění, jakožto subjektivní stránky jemu přisouzeného trestného činu (přečinu), s tím, že dospěl k závěru, že soud provedené důkazy nehodnotil v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Dále uvedl, že se soudy pečlivě nezabývaly všemi okolnostmi, za kterých k příslušnému incidentu došlo. Shrnul tedy, že v řízení nebylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že by se z jeho strany jednalo o napadení poškozeného a nikoli o obranu či zachycení se rukou poškozeného a nebyl prokázán úmysl dovolatele způsobit újmu na zdraví. Proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2011, č. j. 3 To 60/2011-182, zrušil a současně zrušil i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2010, č. j. 5 T 63/2010, a v souladu s § 265 l trestního řádu rozhodl tak, že se přikazuje Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání zaslal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky přípis, ve kterém sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Námitky, tak jak je uplatnil dovolatel, ve svém celku nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším, ze zákonem taxativně stanovených, důvodů dovolání. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž dovolacímu soudu pouze předkládá vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, která je diametrálně odlišná od té, ke které dospěly po řádně vedeném dokazování obecné soudy, přičemž zpochybňuje i kvalitu a šíři (ve věci provedeného) dokazování. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění (svých) přijatých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně objasnily, proč neuvěřily obhajobě dovolatele, a proč vzaly za prokázaný skutkový děj tak, jak je popsán ve výrokové části citovaného rozsudku soudu prvního stupně. Správně přitom vycházely zejména z výpovědi poškozeného MUDr. S., svědkyň S. a V., znaleckých posudků MUDr. Kameníčka a MUDr. Dokoupila a dále označených listinných důkazů. Z výše uvedených důkazů dospěly soudy oprávněně k závěru, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno předmětné (soudy popsané) jednání dovolatele. Pokud se jedná o příslušné svědecké výpovědi, tyto byly soudy hodnoceny jako shodné při popisu konfliktu v základní kostře, liší se pouze v detailech, které odpovídají vnímání konfliktu jednotlivými účastníky, když se označení svědci zejména shodli na tom, že dovolatel byl při popisovaném jednání jednoznačně útočníkem, shodli se i na způsobu vzniku zranění poškozeného, který je potvrzen i ve věci podanými znaleckými posudky.

Co se týče námitky ohledně absence subjektivní stránky dovolateli přisuzovaného přečinu, tato by byla uplatněna právně relevantně, pokud by ji dovolatel uplatnil s ohledem na (soudy) ve věci učiněná (ve skutkové větě popsaná) skutková zjištění. Je však zřejmé, že tuto absenci dovolatel dovozuje na základě vlastního skutkového děje, jehož popis uplatnil v rámci své obhajoby, a který je diametrálně odlišný od skutkového děje popsaného v citovaném rozsudku. Přečinu podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví a jak vyplývá ze skutkové věty, dovolatel .po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl svého zetě poškozeného MUDr. R. S. a to tak, že nejprve zvedl pravou ruku sevřenou v pěst a snažil se poškozeného udeřit, poškozený se tomuto levou rukou bránil tak, že chytil pravou ruku obviněného, obviněný dále tlačil poškozeného směrem dozadu a chtěl jej srazit na zem, přitom poškozenému držel levou rukou pravou ruku za prsty, které mu zkroutil, a takto obviněný způsobil poškozenému MUDr. R. S. zranění, a to spirální zlomeninu základního článku ukazováku pravé ruky s posunutím úlomků, kteréžto zranění si vyžádalo operativní lékařský zákrok se zavedením dvou fixačních drátků a přiložením sádrové dlahy od špičky prstu do oblasti zápěstí s třídenní hospitalizaci s průměrnou dobou léčení nepřesahující čtyři týdny . Dovolatel se však opakovaně domáhá vlastní verze skutkového děje, podle které to byl právě poškozený, kdo napadl jeho, přičemž zranění vzniklo náhodou při pádu dovolatele po útoku poškozeného. Takto vedená námitka však (s ohledem na uvedené) nemůže být právně relevantně uplatněna nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud proto neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. července 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka