3 Tdo 890/2013
Datum rozhodnutí: 16.10.2013
Dotčené předpisy: § 2 odst. 5 tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř.



3 Tdo 890/2013-81
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2013 o dovolání, které podal obviněný P. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 To 356/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 14/2012, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, odst. 2 věta první tr. ř. se rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 3 T 14/2012, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 To 356/2012, zrušují v částech týkajících se povinnosti obviněného P. S. zaplatit na náhradě škody

poškozené společnosti MAPRO, s. r. o., se sídlem Praha 9, Vysočany, Ke Klíčovu 263/8, částku 453.884,- Kč [v rozsudku prvostupňového soudu skutek ad 5) ],

poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 565/3, částku 211.333,- Kč [v rozsudku prvostupňového soudu skutek ad 8) ],

poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 565/3, částku 140.100,- Kč [v rozsudku prvostupňového soudu skutek ad 9) ],

poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 565/3, částku 163.896,- Kč [v rozsudku prvostupňového soudu skutek ad 10) ],

poškozené společnosti Česká pojišťovna a. s., Praha 1, Spálená 75/16, pobočka Rašínova 7, Brno, částku 612.100,- Kč [v rozsudku prvostupňového soudu skutek ad 12) ],

poškozené společnosti LUMEN ENERGETICKÝ DEVELOPMENT s. r. o., se sídlem České Budějovice, Nemanická 2722, částku 184.000,- Kč [v rozsudku prvostupňového soudu skutek ad 13) ],

poškozené společnosti Sluneční park Dubí, s. r. o., se sídlem Praha 1 Staré Město, Rybná 682/14, částku 38.843,- Kč [v rozsudku prvostupňového soudu skutky ad 16), 17) a 19) ].
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 3 T 14/2012 , byl obviněný P. S. uznán vinným na skutkovém základě popsaném

pod body 1), 2), 3) a 15) ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a dílem v účastenství formou pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,

pod body 4), 5), 6), 8), 9), 10), 12), 13), 16) a 17) ze spáchání zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

Za to byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto i o vině a trestech obviněných M. R., L. B., P. F., J. S., R. S., P. H., P. K., P. K. a L. S.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. S. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně

[skutek ad 1)] s M. R. poškozené společnosti ŽV-SUN s. r. o., Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, částku 632.700,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená ŽV-SUN s. r. o. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, a poškozené společnosti Česká pojišťovna a. s., Praha 1, Spálená 75/16, Region jižní Morava, Rašínova 7, částku 180.000,- Kč,

[skutek ad 2)] s M. R. a P. H. poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 165.059,- Kč,

[skutek ad 5)] s M. R., L. B. a P. H. poškozené společnosti MAPRO, s. r. o., se sídlem Praha 9, Vysočany, Ke Klíčovu 263/8, částku 453.884,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních,

[skutek ad 8)] s L. B., P. F., R. S. a P. K. poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 565/3, částku 211.333,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních,

[skutek ad 9)] s P. F., R. S. a P. K. poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 565/3, částku 140.100,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních,

[skutek ad 10)] s M. R. a L. B. poškozené společnosti Allianz pojišťovna a. s., se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 565/3, částku 163.896,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních,

[skutek ad 12)] s M. R., L. B. a P. F. poškozené společnosti Česká pojišťovna a. s., Praha 1, Spálená 75/16, pobočka Rašínova 7, Brno, částku 612.100,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních,

[skutek ad 13)] s M. R., L. B. a J. S. poškozené společnosti LUMEN ENERGETICKÝ DEVELOPMENT s. r. o., se sídlem České Budějovice, Nemanická 2722, částku 184.000,- Kč,

[skutek ad 15)] s L. B., P. F. a R. S. poškozené společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 6, Evropská 136, částku 49.000,- Kč, a poškozené společnosti Krušnohorská poliklinika, s. r. o., se sídlem Litvínov, Žižkova 151, částku 120.800,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená Krušnohorská poliklinika, s. r. o. podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních,

[skutky ad 16), 17) a 19)] s P. F., J. S., R. S. a M. R. poškozené společnosti Sluneční park Dubí, s. r. o., se sídlem Praha 1 Staré Město, Rybná 682/14, částku 38.843,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku byla poškozená podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 To 356/2012 , tak, že

podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného P. S. zrušil ve výroku o vině pod body 1), 2), 3) a 15), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, pokud jde o poškozené ŽV-SUN, s. r. o., Česká pojišťovna, a. s. [ve vztahu ke skutku ad 1)], Kooperativa pojišťovna, a. s. [ve vztahu ke skutku ad 2)], UNIQA pojišťovna, a. s. a Krušnohorská poliklinika, s. r. o. [ve vztahu ke skutku ad 15)],

a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu uznal obviněného vinným na stejném skutkovém základě (při současné úpravě skutkových vět) popsaném

pod bodem 1) ze spáchání pomoci ke zločinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c), § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,

pod bodem 2) ze spáchání pomoci k přečinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c), § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku,

pod bodem 3) ze spáchání pomoci k pokusu přečinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c), § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku,

pod bodem 4) [v rozsudku soudu prvního stupně bod 15)] ze spáchání pomoci k přečinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c), § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku.

Za to a za zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. S. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody společně a nerozdílně

[skutek ad 1) ] s M. R. poškozené společnosti ŽV-SUN s. r. o., Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, částku 632.700,- Kč, a poškozené společnosti Česká pojišťovna a. s., Praha 1, Spálená 75/16, Region jižní Morava, Rašínova 7, částku 180.000,- Kč,
[skutek ad 2) ] s M. R. a P. H. poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 165.059,- Kč,
[skutek ad 4) v rozsudku soudu prvního stupně ad 15) ] s L. B., P. F. a R. S. poškozené společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Praha 6, Evropská 136, částku 49.000,- Kč, a poškozené společnosti Krušnohorská poliklinika, s. r. o., se sídlem Litvínov, Žižkova 151, částku 120.800,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly společnosti ŽV-SUN s. r. o., Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, a Krušnohorská poliklinika, s. r. o., se sídlem Litvínov, Žižkova 151, odkázány se zbytky uplatněných nároků na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 26. 9. 2012 [§ 139 odst. 1 písm. a) tr. ř.].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. S. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný namítl, že napadený rozsudek postrádá výrok o náhradě škody, týkající se skutků uvedených v rozsudku soudu prvního stupně pod body 5), 8), 9), 10), 12), 13), 16), 17) a 19), ačkoliv odvolání směřoval rovněž proti povinnosti k náhradě škody u skutků, u kterých bylo jeho jednání posouzeno jako zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkové podstaty trestného činu podílnictví totiž podle obviněného nevyplývá odpovědnost pachatele za škodu způsobenou předchozím jednáním pachatele trestného činu krádeže. Pokud soud prvního stupně bez dalšího, aniž by zkoumal konkrétně existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodou vzniklou majitelům solárních zařízení, dospěl k opačnému závěru, dopustil se nesprávného hmotněprávního posouzení této otázky. Jestliže toto odvolací soud v napadeném rozsudku nenapravil, dopustil se stejného pochybení. Obviněný dále namítl, že mu byla uložena povinnost k náhradě škody u dílčího skutku 19), ačkoliv za jeho spáchání nebyl ani odsouzen ani obviněn. Jde o to, že mu soud prvního stupně uložil společně a nerozdílně s P. F., J. S., R. S. a M. R. uhradit škodu společnosti Sluneční park Dubí, s. r. o., ačkoliv uvedená společnost byla poškozena dílčími skutky 16), 17) a 19), a dílčí skutek 19) spáchali pouze P. F. a R. S.

Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby neúplný výrok o náhradě škody doplnil o výrok o náhradě škody, vzniklé dílčími skutky uvedenými v rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 3 T 14/2012, pod body 5), 8), 9), 10), 12), 13), 16), 17) a 19).

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) k dovolání uvedla, že lze přisvědčit námitce obviněného spočívající v tom, že mezi jeho jednáním jako podílníka a škodou již způsobenou majitelům solárních zařízení není dána příčinná souvislost. Podle přisouzené věty právní byl totiž v posuzovaném rozsahu uznán vinným, že na sebe a na jiného převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky jinou osobou. Obviněný tedy nebyl uznán vinným pro jednání, které by se nacházelo v příčinné souvislosti se způsobenou škodou, ale ke způsobení škody došlo majetkovou trestnou činností jiných osob. V této souvislosti odkázala na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 2/1968-II Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 830/2012, a ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 784/2010). Za důvodné tak považuje státní zástupkyně námitky proti adhezním výrokům vztahujícím se ke skutkům uvedeným v rozsudku soudu prvního stupně pod body 5, 8, 9, 10, 12, 13, 16, 17 a 19. Tyto námitky naplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naproti tomu není na místě akceptovat dále uplatněný dovolací důvod podle§ 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť chybějící výrok rozhodnutí odvolacího soudu nelze spatřovat tam, kde došlo z podnětu odvolání obviněného ke zrušení části výroku o jeho vině, jakož i ke zrušení výroků na ni navazujících a ve zrušeném rozsahu napadeného rozsudku bylo znovu rozhodnuto.

Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 3 T 14/2012 zrušil ve výrocích, jimiž mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. přisouzena solidární povinnost k náhradě způsobené škody v tam číselně specifikované výši ve prospěch poškozených subjektů: MAPRO, s. r. o. (ad 5 výroku o vině), Allianz pojišťovna a. s. (ad 8, 9, 10 výroku o vině), Česká pojišťovna a. s. (ad 12 výroku o vině), LUMEN ENERGETICKÝ DEVELOPMENT s. r. o. (ad 13 výroku o vině) a Sluneční park Dubí, s. r. o. (ad 16, 17 a 19 výroku o vině). Současně vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.)

Obviněný P. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, přičemž obviněným byl uplatněn v jeho druhé alternativě. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Současně platí, že pokud soud druhého stupně vyhoví opravnému prostředku určité osoby jen částečně, ve zbytku ho již nezamítá, takže v tomto směru, tj. co do nevyhovění neúspěšné části opravného prostředku, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok v rozhodnutí soudu druhého stupně. Odvolání je totiž z hlediska rozhodování odvolacího soudu nedělitelné, a přestože mu nebylo vyhověno v celém rozsahu, stále se jedná o odvolání jediné, které se vztahuje k jednomu konkrétnímu obviněnému. Proto jestliže odvolací soud vyhověl podanému odvolání jen částečně, nelze již ve zbylé, neúspěšné části toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 388/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002). Obviněný v dovolání namítl, že v rozsudku odvolacího soudu je neúplný výrok o náhradě škody. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná, neboť jak z trestního spisu zjistil Nejvyšší soud, odvolací soud částečně vyhověl odvolání obviněného, přičemž v části směřující proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích poškozených na náhradu škody ve vztahu k obviněnému jej shledal nedůvodným, a proto odvolání v této části již podle § 256 tr. ř. nezamítal. Námitka obviněného je tak zjevně neopodstatněná a dovolaní podané jen z tohoto důvodu by bylo na místě odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem, ovšem jen tehdy, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3167). Jelikož obviněný namítl, že neexistuje příčinná souvislost mezi jednáním podílníka a vznikem škody způsobené krádeží, bylo dovolání s odkazem na tento dovolací důvod uplatněno relevantně.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvody, pro které by bylo třeba dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a posoudil, zda je dovolání důvodné.

Z rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl za jednání popsaná pod body 4), 5), 6), 8), 9), 10), 12), 13), 16) a 17) výroku rozsudku uznán vinným ze spáchání zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 5), 8), 9), 10), 12), 13), 16), 17) a 19) uložena povinnost k náhradě škody poškozeným, a to společně a nerozdílně s dalšími obviněnými, kteří byli ve vztahu k těmto skutkům uznáni vinnými ze spáchání různě kvalifikovaných trestných činů krádeže, a příp. též trestných činů poškození cizí věci.

Uložit obviněnému povinnost k náhradě škody postupem podle § 228 odst. 1 tr. ř. lze (při současném splnění ostatních, zákonem stanovených podmínek) pouze v případě, když škoda byla způsobena právě tím trestným činem, jímž byl obžalovaný uznán vinným v odsuzujícím rozsudku. Musí jít tedy o škodu, která byla následkem (účinkem) tohoto trestného činu, bez ohledu na to, zda a jak se projevila v právní kvalifikaci trestného činu. O takovou škodu jde tehdy, pokud její vznik je v příčinné souvislosti s jednáním pachatele (spolupachatele, účastníka) jako základní složkou skutku a znakem objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 3167). Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že příčinná souvislost není mezi škodou způsobenou určitým majetkovým trestným činem (např. krádeží podle § 205 tr. zákoníku, zpronevěrou podle § 206 tr. zákoníku, podvodem podle § 209 tr. zákoníku, apod.) a jednáním podílníka (§ 214 tr. zákoníku), který převzal věc získanou takovým predikativním trestným činem (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 13/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 7/1978-III Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 830/2012). V posuzovaném případě tak nebylo možné obviněného jako podílníka zavázat k povinnosti nahradit škodu, která byla způsobena jednáním dalších obviněných, kteří se dopustili trestných činů krádeže, a příp. trestných činů poškození cizí věci. Pokud tak soud prvního stupně učinil, a odvolací soud toto pochybení v rámci odvolacího řízení nenapravil, dopustily se oba soudy pochybení zakládajícího dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Od povinnosti k náhradě škody je třeba důsledně odlišovat povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, k němuž došlo v důsledku spáchání trestného činu, a kterou lze podle § 228 odst. 1 rovněž rozhodnutím soudu uložit. Bezdůvodným obohacením je podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Neoprávněný prospěch je ostatně i znakem kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podílnictví [srov. § 214 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 214 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, § 214 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku]. Nejen ve vztahu k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty, ale i ve vztahu k ukládání povinnosti vydat neoprávněný prospěch (bezdůvodné obohacené) podle § 228 odst. 1 tr. ř., však nelze pouze mechanicky vycházet z hodnoty věci či jiné majetkové hodnoty, ale je třeba zvažovat jen skutečně docílený prospěch, který může být rozdílný od hodnoty věci či jiné majetkové hodnoty (např. při pouhém ukrytí věci po určitou dobu s následným jejím vrácením nemusí mít pachatel podílnictví z takového ukrytí žádný prospěch, a naopak na ukrývání může vynaložit ještě i určité náklady). Proto je nutno vycházet z tzv. čistého prospěchu, který vyjadřuje skutečnou výši obohacení pachatele (podílníka) v době spáchání tohoto trestného činu. Podle okolností případu je nutno brát zřetel i na existenci konkrétních skutečností, jež mohou snižovat čistý prospěch podílníka (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávané věci nebylo dokazování na otázku výše případného neoprávněného prospěchu (bezdůvodného obohacení) získaného obviněným v souvislosti s jeho jednáním, za něž byl uznán vinným ze spáchání zločinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) , odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v potřebné míře zaměřeno, a proto nelze bez dalšího o výši prospěchu získaného na úkor jednotlivých poškozených rozhodnout. Jelikož z § 265m odst. 2 tr. ř. vyplývá, že je neúčelné a nepřípustné, aby se vedlo řízení výlučně o nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení podle trestního řádu, které je jako adhezní řízení ve své podstatě řízením civilním (občanskoprávním), nebo dokonce řízením, jež se jinak vede před jiným orgánem než soudem, nezbylo Nejvyššímu soudu než pouze rozhodnout o zrušení předmětných adhezních výroků.

Vzhledem k tomu, že podané dovolání bylo shledáno důvodným, zrušil Nejvyšší soud napadená rozhodnutí v jejich příslušných částech (§ 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. října 2013
Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký