3 Tdo 889/2003
Datum rozhodnutí: 09.09.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 889/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. září 2003 o dovolání podaném obviněným Z. J., nyní ve Vazební věznici H. K., zast. Mgr. V. B., AK H. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, č. j. 2 To 951/2002 205, ze dne 13. 3. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 37/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku, č. j. 2 T 37/2002 174, ze dne 14. 8. 2002, byl obviněný Z. J. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Jednalo se o celkem 4 skutky popsané podrobně ve výroku označeného rozhodnutí s tím, že dovolatel se popsaného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 2 T 153/2000, ze dne 1. 11. 2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10-ti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. V projednávané věci mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest a rozhodnuto o náhradě škody.

V předmětné věci podal dovolatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, dne 13. 3. 2003 usnesením č. j. 2 To 951/2002 205, tak že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl, když rozsudek soudu prvního stupně takto nabyl právní moci dne 13. 3. 2003.

Obviněný poté, jako oprávněná osoba, včas a prostřednictvím svého obhájce podal dovolání vedené proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, č. j. 2 To 951/2002 - 205, ze dne 13. 3. 2003, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech podaného dovolání pak argumentoval tím, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů přijatá v jeho věci spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení provedených důkazů. To proto, že doznání, která ohledně skutků, jimiž byl posléze shledán vinným učinil vždy s tím, že se jedná o doznání ve smyslu ust. § 309 tr. ř., když takto chtěl docílit zastavení svého trestního stíhání v důsledku schválení narovnání, což muselo být (i z jeho aktivní snahy v tomto směru) zřejmé zúčastněným orgánům činným v trestním řízení vedeném v jeho věci. Namítl, že odvolací soud posoudil důkazy zjištěné v předchozím řízení striktně formalisticky s tím, že pominul jejich přezkoumání z hlediska obsahu a logického rámce, do kterého je třeba jednotlivé důkazy zasadit. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl.

K podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal především na to, že dovolatel se výslovně opírá a dovolací důvod obsažený v ust. § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že navržený způsob rozhodnutí nevyhovuje požadavku konkrétnosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.), především však poukázal na to, že argumentace uplatněná (shromážděná) dovolatelem se nekryje s deklarovaným důvodem dovolání. Státní zástupce má za to, že dovolatel se mýlí, jestliže hodnocení důkazů z hlediska ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. považuje za hmotně právní posouzení důkazů , když pod tímto pojmem nutno rozumět posouzení stabilizovaných skutkových zjištění (ty jsou výsledkem hodnocení důkazů) podle příslušných ustanovení hmotného práva. Důvody, které vedly dovolatele k doznání jsou takto v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem zcela irelevantní. Navrhl tedy podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout s tím, že souhlasí, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 tr. ř.).

Na tomto místě nutno připomenout, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zákon tak předpokládá, že dovolání je v tomto případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem práva hmotného. Jinými slovy neumožňuje přezkum rozhodnutí z hledisek vymezených v příslušných předpisech procesního charakteru. Takto se tedy nelze domáhat přezkumu hmotných zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno, nelze proto ani hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu z hlediska ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V těchto souvislostech je na místě pouze poukázat na to, že pokud je pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích stran učiněných skutkových zjištění, umožňuje zákon dosáhnout nápravy v tomto směru ostatními mimořádnými opravnými prostředky.

V projednávané věci dovolatel ani nenamítá rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací. Vadné hmotně právní posouzení věci opřel o názor, že v průběhu trestního řízení vedeného proti své osobě se na spáchání skutků kladených mu za vinu doznal s přesvědčením, že se jedná o doznání ve smyslu ust. § 309 tr. ř., právě ve snaze docílit zastavení svého trestního stíhání v důsledku schválení narovnání, což muselo být všem orgánům činným v trestním řízení v jeho vlastní věci zřejmé. Proto také namítl, že odvolací soud posoudil shromážděné důkazy striktně formálně.

Ke vznesené námitce v důvodech svého rozhodnutí zaujal stanovisko odvolací soud, na které nelze než odkázat a se kterým se i Nejvyšší soud z hledisek uvedených v podaném dovolání shoduje. Je na místě souhlasit se závěrem, že podle § 309 odst. 1 tr. ř. může ze zákonem vymezených podmínek soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání. Obviněný má zajisté právo na řádný proces, nikoli však zákonný nárok na vyřízení věci odklonem od takového procesu, jde o fakultativní způsob vyřízení věci. V této souvislosti také odvolací soud vysvětlil z jakých důvodů postup z hlediska § 309 tr. ř. není ve věci dovolatele na místě a vysvětlil také zákonem odpovídajícím způsobem postup při zjišťování skutkových okolností případu.

Námitky uplatněné dovolatelem a vymezení dovolacího důvodu poukazem na ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. na uvedený případ zjevně nedopadají a nelze tak akceptovat výhrady, které se týkají vad ve skutkových zjištěních, jako důvodů, které měly mít vliv na navazující hmotně právní posouzení věci. Tak tomu není ani v případně uvažovaném dovolacím důvodu vymezeném v ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nestačí totiž odkázat pouze na zákonné ustanovení (§ 265b odst. 1 písm. a l) tr. ř., ale musí také obsah konkrétně uvedených dovolacích důvodů odpovídat právě důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona.

Protože Nejvyšší soud v předmětné věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, nezbylo mu než jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., odmítnout. Za splnění podmínek stanovených § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. září 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych



Vypracoval:

JUDr. Vladimír Jurka