3 Tdo 887/2003
Datum rozhodnutí: 15.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 887/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2003 dovolání obviněných Z. S. a M. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 5 To 254/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 103/2001, a rozhodl t a k t o :

Dovolání obviněných Z. S. a M. F. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 9 T 103/2001, byli obvinění Z. S. a M. F. uznáni vinnými trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, za které byli odsouzeni každý zvlášť podle § 155 odst. 2, § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 16 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jim byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozenému R. B. škodu ve výši 675,- Kč, poškozenému S. P. škodu ve výši 662,50 Kč a R. b. p. v O. škodu ve výši 756,- Kč.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, podrobně rozvedené ve výroku rozsudku.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání dne 3. 12. 2002 Krajský soud v Ostravě. Ten svým rozsudkem sp. zn. 5 To 254/2002 zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek v celém rozsahu. Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného Z. S. uznal vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zákona a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, za které jej odsoudil podle § 155 odst. 1 tr. zákona, za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku.

Obviněný M. F. byl uvedeným rozsudkem odvolacího soudu uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákona a trestným činem výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zákona, za které byl odsouzen podle § 155 odst. 2 tr. zákona za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit R. b. p. v O. škodu ve výši 756,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený R. B. odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Podle § 229 odst. 3 tr. řádu byl poškozený S. P. odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že obvinění Z. S. a M. F. dne 11. 11. 2000 kolem 18.20 hod. v O. L., okres K., na ul. O. u dětského areálu Z. š. U k. po předchozím požití alkoholických nápojů v době, kdy byl obžalovaný Z. S. vyzván strážníkem Městské policie O. R. B. k předložení dokladu ke zjištění totožnosti, když s vozidlem parkoval na nesprávném místě, po vystoupení z vozidla výzvy neuposlechl, nereagoval ani na další výzvu, aby jej následoval ke služebnímu vozidlu, začal ho slovně napadat a poté napadl i fyzicky tak, že jej prudce odstrčil, chytil rukama za služební oděv, cloumal s ním a utrhl mu pravou náprsní kapsu služební bundy, a když oba spadli na zem, následně se pak k napadání přidal i obžalovaný M. F., který začal zezadu škrtit strážníka R. B. a tak se mu snažil zabránit ve služebním zákroku vůči obžalovanému Z. S., a když mu chtěl strážník D. O. zabránit v jeho jednání, žduchl do něj, kdy v tomto jednání pokračovali až do příjezdu další hlídky Městské policie O. ve složení strážník R. G. a strážmistr S. P., kdy byli oba obžalovaní přes kladený odpor spoutáni a při zákroku došlo ke zranění strážníka R. B., který utrpěl podvrtnutí levého loketního kloubu a jednáním obžalovaného M. F. mu bylo způsobeno zhmoždění krku s pracovní neschopností od 11. 11. 2000 do 3. 12. 2000, dále při útoku došlo k poškození služebního stejnokroje strážníka S. P. se škodou 70,-Kč a k poškození služebního stejnokroje u strážníka R. B. se škodou 120,- Kč, vše ke škodě Město O.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné podali oba obvinění prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadají celý výrok o vině, trestu i náhradě škody, přičemž se odkazují na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.



V odůvodnění svého dovolání uvádějí, že jejich jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako výtržnictví, když oni sami toto jednání aktivně nevyvolali, nýbrž byli neoprávněně napadeni městskými strážníky, kteří překročili meze své pravomoci. Překročení pravomoci městských strážníků spatřují v tom, že proti obviněným provedli bez vážného důvodu zákrok, který z jejich strany splňoval kvalifikaci dle § 202 tr. zákona, svým postupem vůči obviněným překročili svá oprávnění a způsobili obviněnému Z. S. poškození zdraví. Dle názorů dovolatelů mělo být jejich jednání odvolacím soudem posouzeno jako jednání v nutné obraně, když se bránili útoku osob, které překročily své pravomoci.



V petitu svého dovolání navrhují zrušení rozsudku odvolacího soudu a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta především konstatuje, že ačkoli dovolání napadá výslovně právní kvalifikaci dle § 202 odst. 1 tr. zákona, z obsahu uplatněných námitek je třeba dovodit, že dovolání směřuje zejména k trestnému činu útoku na veřejného činitele podle § 155 tr. zákona. Jako jedinou relevantní námitku ve smyslu zvoleného dovolacího důvodu označuje státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství námitku o tom, že jednání obviněných mělo být posouzeno jako jednání v nutné obraně podle § 13 tr. zákona. Tuto námitku však považuje za zjevně neopodstatněnou s tím, že městští policisté použili dovolených prostředků, včetně fyzické síly, k předvedení řidiče motorového vozidla důvodně podezřelého z požití alkoholických nápojů, který odmítl dobrovolně se nechat předvést a zákroku policie se vzpíral, přičemž takto jednal za pomoci dalšího pasažéra motorového vozidla, který se do konfliktu zapojil později. Při takto zjištěném skutkovém stavu dle názoru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nepřicházela v úvahu aplikace ustanovení § 13 tr. zákona. K ostatním námitkám uplatněným v dovolání státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství konstatuje, že směřují proti samotným skutkovým zjištěním soudu a nelze je tedy přezkoumávat v řízení o dovolání. S ohledem na svoje stanovisko tedy navrhuje, aby dovolání obou obviněných bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Protože dovolání lze podat pouze v případech taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda obsah dovolání je v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, popřípadě jiným ze zákonných dovolacích důvodů.



V té části dovolání, kde obvinění uvádějí jiné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěl soud, jde o námitky proti skutkovým zjištěním soudu, které v rámci řízení o dovolání přezkoumávat nelze, neboť neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů a dovolací soud je skutkovými zjištěními soudu ve svém rozhodování vázán.



Těžištěm posuzovaného dovolání jsou však námitky směřující proti nesprávné právní kvalifikaci jednání obou obviněných, když dovolatelé tvrdí, že strážníci městské policie překročili své pravomoci a v důsledku toho jednání obviněných postrádá znak trestnosti, neboť se jednalo o jednání v nutné obraně. Posouzení okolností vedoucích k rozhodnutí, zda se jednalo či nejednalo o nutnou obranu podle § 13 tr. zákona, patří mezi ta zjištění soudu, která jsou určující pro právní posouzení trestnosti činu. Ve smyslu námitky dovolatelů by se o odvracení útoku na zájem chráněný trestním zákonem jednalo nepochybně tehdy, jestliže by jednání strážníků městské policie vykazovalo znaky zneužití jejich pravomocí. Potom by za předpokladu, že se nejednalo o obranu zcela zjevně nepřiměřenou způsobu útoku, musel soud právně posoudit taková zjištění jako jednání v nutné obraně a tedy jednání, které není trestným činem. V posuzovaném případě však je zjevné, že taková skutková zjištění soud neučinil a tedy nemohl dospět k právnímu posouzení jednání obviněných jako jednání v nutné obraně. Protože skutková zjištění soudu nelze jak výše uvedeno v řízení o dovolání přezkoumávat, nemohl Nejvyšší soud dospět k jinému závěru, než že použitá právní kvalifikace včetně posouzení otázky nutné obrany je zcela v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními soudu a dovolání obou obviněných je tudíž zjevně neopodstatněné.



Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněných Z. S. a M. F. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. října 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h