3 Tdo 862/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy:




3 Tdo 862/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2005 dovolání obviněných L. B ., a Ing. J. V ., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 7 To 36/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 181/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání L. B. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

Dovolání Ing. J. V. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 3 T 181/2003, byli obvinění L. B. a Ing. J. V. uznání vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Ze tento trestný čin byli oba odsouzeni podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byli podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazeni do věznice s ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, podrobně rozvedené ve výroku odsuzujícího rozsudku.

Součástí rozsudku je i rozhodnutí soudu o povinnosti obviněných L. B., Ing. J. V. a P. V. podle § 228 odst. 1 tr. řádu o náhradě škody poškozeným leasingovým společnostem.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba jmenovaní obvinění, dále obviněný P. V., roz.Odehnal i státní zástupce odvolání. Těmito odvoláními se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 10. 3. 2005 Krajský soud v Brně. Ten svým rozsudkem sp. zn. 7 To 36/2005 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil u obviněných L. B., Ing. J. V. a P. V. ve výrocích o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu zařadil pro výkon trestu tyto obviněné do věznice s dozorem. Odvolání státního zástupce bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto.



Prostřednictvím svých obhájců podali obvinění L. B. a Ing. J. V. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Blansku dovolání.

Obě dovolání směřují proti rozhodnutí soudů obou stupňů ve všech výrocích, tedy ve výroku o vině, ve výroku o uloženém trestu a ve výroku o náhradě škody, přičemž obě dovolání se výslovně odkazují na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu.

Obviněný L. B. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vytýká soudům obou stupňů nerespektování základních zásad trestního řízení, které spatřuje v porušení ustanovení § 2 odst. 2, odst. 5, odst. 6 a odst. 8 tr. řádu s tím, že soudní rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Dle tvrzení dovolatele skutek tak, jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, neodpovídá zjištění skutkového stavu, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti. Dle názoru obviněného soud vyhodnotil skutková zjištění zcela jednostranně a účelově bez toho, aniž by akceptoval např. návrh obviněného na revizní znalecký posudek. Dovolatel má za to, že bylo prokázáno, že se trestné činnosti nedopustil, resp. že nenaplnil znaky žádné skutkové podstaty trestného činu. Dovolatel rovněž upozorňuje na rozpor mezi návětím výroku o vině odsuzujícího rozsudku a skutečností, že jeho vina je obsažena pouze ve výroku pod body 1, 2 a 3, nikoli však již v bodech 4 a 5 tohoto výroku. S ohledem na to, že byl shledán vinným jen v bodech 1, 2 a 3 výroku odsuzujícího rozsudku, vyslovuje námitku i proti uloženému trestu a uvádí, že přiměřený by byl pouze podmíněný trest výchovného charakteru.

Dále napadá i výrok o povinnosti k náhradě škody, a to jednak vzhledem k tomu, že se jak opakovaně uvádí trestné činnosti nedopustil a jestliže ano, pak jen u třech útoků. Kromě toho vznáší výhrady i proti tomu, že mu nebylo umožněno seznámit se se zvukovou nahrávkou pořízenou v průběhu hlavního líčení a upozorňuje i na liknavost soudu prvního stupně ohledně poskytnutí spisového materiálu znalcům za účelem vypracování znaleckých posudků z oboru grafologie.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně žádá o odklad výkonu trestu odnětí svobody. K této žádosti nebyl doložen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu.

Obviněný Ing. J. V. ve svém mimořádném opravném prostředku namítá, že soudy obou stupňů se neřídily zásadami trestního řízení podle § 2 odst. 5, odst. 6 a odst. 13 tr. řádu, § 31 odst. 1 tr. zákona, § 88 odst. 1 tr. zákona. Uvádí, že Krajský soud v Brně nepřihlédl k jeho výpovědi obsažené v podaném odvolání. Dále vznáší námitku proti tomu, že tento soud odmítl další dokazování, v čemž spatřuje jednak porušení práva na obhajobu, jednak porušení zásady materiální a vyhledávací i zásady volného hodnocení důkazů. Vyslovuje názor, že nemohl být správně zjištěn skutkový stav věci nezbytný pro výrok o vině trestným činem, ani míra zavinění potřebná ke zjištění společenské nebezpečnosti jednání dovolatele a tím i vyslovení výroků o trestech a náhradě škody poškozeným.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně žádá o odklad výkonu trestu odnětí svobody; k této žádosti nebyl rovněž předložen příslušný návrh předsedy senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. řádu.

K podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ztotožňuje se v plném rozsahu se závěry soudu druhého stupně, který se zabýval totožnou argumentací obviněných v rámci řádného opravného prostředku. Konstatuje, že skutková zjištění učiněná soudem nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněných a proto navrhuje, aby obě podaná dovolání byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění obou dovolání vyplývá, obvinění v nich sice formálně uplatňují zmíněný dovolací důvod, ve zjevném rozporu s tím však vznášejí námitky proti skutkovým zjištěním, prosazují odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Na jedné straně se tedy obvinění snaží charakterizovat svá dovolání jako dovolání odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na druhé straně však tím, že se cestou dovolání ve skutečnosti domáhají nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usilují o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.

Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. Nejvyšší soud přitom musí vycházet ze skutečného obsahu dovolání, nikoli z jeho formálního označení včetně označení dovolacího důvodu.

Obdobně pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, na který se oba obvinění ve svém mimořádném opravném prostředku odkazují, není obsah samotných dovolání naplněn. Z obsahu obou dovolání vyplývá, že tento dovolací důvod oba dovolatelé uplatňují ve vazbě na své tvrzení, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a tedy že byl dán dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jelikož však s tímto dovolacím důvodem žádné z podaných dovolání v souladu není, nelze ani potažmo dovodit, že by byl dán dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání sice formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky obou dovolatelů uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že žádné z obou posuzovaných dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného L. B. i dovolání obviněného Ing. J. V. odmítají. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud současně neshledal důvody, jež by jej před rozhodnutím o dovolání vedly k přerušení výkonu rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. řádu, jehož se oba dovolatelé v rámci svých mimořádných opravných prostředků domáhali.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. srpna 2005

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h