3 Tdo 857/2010
Datum rozhodnutí: 28.07.2010
Dotčené předpisy: § 88 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1,2 tr. zák.




3 Tdo 857/2010

U s n e s e n í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání obviněného JUDr. R. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 4 To 264/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 10/2007, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. R. S. odmítá .

Odůvodnění:

I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2009, č. j. 4 T 10/2007-366 , byl obviněný JUDr. R. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

Toho se podle skutkových zjištění městského soudu dopustil tím, že:

dne 24. srpna 2005 v B. uzavřel na základě plné moci udělené jednatelem společnosti RENATE SALVET, spol. s r. o., se sídlem B., S. (nyní sídlem U., Ú. n. L.), M. S., s jednatelem společnosti EKOCOMP, s. r. o., se sídlem B., S., Ing. J. H., smlouvu o nájmu nebytových prostor na ulici S. v B. a dále dne 20. 12. 2005 dodatek číslo 1 k této smlouvě, přičemž si musel být vědom skutečnosti, že společnost RENATE SALVET, spol. s r. o., je v takové finanční situaci, kdy nebude moci splnit závazek vyplývající z předmětné smlouvy a jejího dodatku, a to s ohledem na existenci svých předchozích neuhrazených závazků vůči jiným partnerům, kdy tyto vznikly před uzavřením předmětné smlouvy, za současné podnikatelské neaktivnosti společnosti, tuto skutečnost při uzavírání smlouvy o nájmu nebytových prostor vědomě zamlčel a rovněž tak v době uzavření dodatku číslo 1 smlouvy zamlčel změnu osoby jednatele a sídla společnosti RENATE SALVET, spol. s r. o., a tedy za vyúčtované nájemné a služby související s nájmem nebyla společnost RENATE SALVET, spol. s r. o., schopna hradit příslušné vystavené faktury, čímž společnosti EKOCOMP, s. r. o., způsobil škodu ve výši 46.244,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozené společnosti EKOCOMP, s. r. o., se sídlem B., S., způsobenou škodu ve výši 46.244,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 4 To 264/2009, podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl jako nedůvodné.

II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný JUDr. R. S. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť se domnívá, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, z něhož plyne i nesprávný výrok o trestu a náhradě škody.

V úvodu poukázal na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1463/2008, kterým zrušil napadená rozhodnutí a přikázal soudu prvého stupně věc znovu projednat a rozhodnout. Obviněný má za to, že důkazy, které vyvracely jeho vinu, nevzaly soudy v potaz. Odvolacímu soudu vytýká, že pouze souhlasně odkazuje na rozhodnutí soudu nalézacího, aniž by sám učinil jakékoliv právní rozbory.

Soud prvého stupně pak podle názoru dovolatele pochybil tím, že sice doplnil dokazování podle pokynů Nejvyššího soudu, jeho argumentace však zůstala nezměněna. Obviněný je přesvědčen, že soud prvého stupně vedl celé dokazování tendenčně v jeho neprospěch a některé nesrovnalosti ve zjištění skutkového stavu sám subjektivně doplnil (např. nedostatečné zjištění způsobené škody) tak, aby mohl učinit právní závěr o jeho vině. Tento postup soudu je podle přesvědčení dovolatele v rozporu s právem na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Podle názoru obviněného se soud rovněž nedostatečně zabýval subjektivní stránkou jeho jednání. Opakuje v tomto směru svou obhajobu, podle níž nevěděl, že v době uzavření nájemní smlouvy je proti společnosti Renate Salvet, s. r. o., vedeno exekuční řízení a neměl ani důvod tuto skutečnost předpokládat.

Trvá také na tom, že uzavřená nájemní smlouva byla neplatná z důvodu nesprávného vymezení předmětu nájmu, který postrádá specifikaci katastrálního území. Z toho dovozuje, že faktura ze strany poškozené společnosti byla vystavena na základě neplatného právního úkonu. Dovolatel také opakuje, že jako nájemce nemohl předmětné prostory řádně využívat, jelikož pronajímatel prostory nevyklidil a nevymaloval dle dohody.

Obviněný nesouhlasí ani s vyčíslením škody, která podle něj neodpovídá realitě. Má za to, že jeho jednání by mělo být předmětem civilního sporu a nechápe, jak je možné je kriminalizovat. Je přesvědčen, že neexistuje příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobenou škodou, kterou soud prvého stupně neprokázal. Má za to, že škoda spíše vznikla na straně jeho společnosti, která nemohla pronajaté prostory užívat. Zdůraznil, že rozhodně nikoho neuvedl v omyl, neboť skutečnost, že jeho společnost Renate Salvet, s. r. o., nemohla nájemné hradit, byla způsobena okolnostmi, které obviněný ani společnost nemohli nijak ovlivnit.

Závěrem obviněný shrnul, že soudy podle jeho mínění nesprávně posoudily jeho jednání, nevyřešily otázku zavinění, ani navazující otázku škodlivosti činu pro společnost. V petitu proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená rozhodnutí a on byl zproštěn obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. V úvodu svého vyjádření oponuje názoru dovolatele, že šlo o občanskoprávní věc, a to poukazem na předcházející rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, podle něhož neplacením nájemného za nebytové prostory se pachatel (za splnění dalších podmínek) může dopustit trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Dále poukázala na to, že nalézací soud doplnil dokazování a dospěl k závěru, že předmětné prostory byly řádně předány a pronajímatel nebránil obviněnému v jejich užívání. Podle nejvyšší státní zástupkyně směřují četné námitky dovolatele proti hodnocení důkazů soudy, takže obsahově neodpovídají obviněným deklarovanému dovolacímu důvodu. Jako neopodstatněnou hodnotí námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu, neboť dovolatel tím odmítá skutková zjištění uvedená ve skutkové větě ( musel si být vědom skutečnosti ) a následně v odůvodnění rozsudku.

Uvedla dále, že podle jejího názoru je příčinná souvislost mezi jednáním obviněného spočívajícím v neplacení nájemného a mezi vznikem škody nepochybná. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila rovněž k námitce neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor a odkázala na argumentaci městského soudu. Shodně s ním má za to, že pronajmuté prostory byly specifikovány dostatečně, takže v žádném případě nebylo možno dovozovat neurčitost smlouvy.

Nejvyšší státní zástupkyně připustila, že soudy ne zcela důsledně zkoumaly podmínky uvedené v ust. § 88 odst. 1 tr. zák. pro použití kvalifikované skutkové podstaty podle § 250 odst. 2 tr. zák., jak jim to v předchozím rozhodnutí uložil Nejvyšší soud. Podle ní poškozená společnost neplacení nájemného obviněným dlouhodobě tolerovala, což poněkud zpochybňuje citelnost způsobené újmy. Nicméně nejvyšší státní zástupkyně má za to, že v tomto ohledu dovolatel rozhodnutí nenapadl, přičemž protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek, je prostředkem značně formalizovaným, lze napadené rozhodnutí přezkoumávat pouze z důvodů dovolatelem výslovně uvedeným.

V petitu svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání JUDr. R. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .

Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný JUDr. R. S. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání opakuje námitky, které uplatnil v předcházejícím dovolání, resp. námitky, které uplatnil již v předchozích řízeních, a které byly částečně důvodem pro zrušení předchozích rozhodnutí. Nyní však Nejvyšší soud konstatuje, že městský soud se v souladu s pokyny Nejvyššího soudu zabýval všemi skutečnostmi, které dovolací soud označil za rozhodné pro posouzení věci, a odstranil tak pochybnosti, jež v případě původních rozhodnutí vyvstávaly.

K námitce obviněného, že se jedná o civilní spor , se v podstatě Nejvyšší soud vyjádřil již v předchozím rozhodnutí v této věci, když konstatoval, že v obecné rovině skutkovou podstatu trestného činu podvodu lze naplnit i sjednáním smlouvy o nájmu nebytových prostor, kterou nájemce uzavírá se záměrem nájemné neplatit či s vědomím, že je nebude s to platit. K obohacení pachatele a ke vzniku škody na straně pronajímatele za této situace dochází, ať již nájemce prostory skutečně využívá nebo tak (ovšem z vlastní vůle) nečiní. Škodou je v tomto případě dlužné nájemné, obohacením na straně pachatele je možnost dispozice s nebytovými prostorami, ať již této možnosti využije či tak z vlastní vůle neučinil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 1463/2008). Obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu dle § 250 tr. zák. Mezi jednáním obviněného (neplacením nájemného) a mezi škodou způsobenou poškozené společnosti zcela evidentně existuje příčinná souvislost.

Nejvyšší soud se neztotožnil ani s námitkou dovolatele, že nebylo prokázáno jeho zavinění. Tomu věnoval městský soud odpovídající pozornost, když na str. 8-10 odůvodnění rozsudku podrobně rozebral skutečnosti charakterizující ekonomickou situaci společnosti Renate Salvet, s. r. o., a důvodně dospěl k závěru o nereálnosti předpokladu obviněného na získání prostředků k úhradě nájemného v době, k níž se smluvně zavázal. Přitom nalézací soud výstižně vzhledem k prokázaným skutečnostem uzavřel, že nejde o zavinění ve formě úmyslu přímého, nýbrž ve formě úmyslu nepřímého dle § 4 písm. b) tr. zák. (viz str. 13 rozsudku).

V souladu s pokyny Nejvyššího soudu městský soud odstranil rovněž pochybnosti ve vztahu k tvrzení obviněného, že nemohl pronajaté prostory užívat vzhledem k překážkám způsobeným pronajímatelem (blíže viz str. 10-11 rozsudku). Pokud pak ve vztahu ke stavu pronajatých prostor některé svědecké výpovědi vyznívaly rozporně, nalézací soud podrobně a přesvědčivě v souladu s ust. § 2 odst. 6 tr. ř. vysvětlil na str. 10 rozsudku, které z výpovědí a proč považoval za věrohodné (výpovědi svědků Ing. H., Ing. T., D., Ing. G.) a které nikoli (výpovědi svědků H. a Č.).

Městský soud se rovněž zabýval otázkou platnosti nájemní smlouvy (blíže viz str. 11-12 odůvodnění rozsudku) a důvodně dovodil, že smlouva obsahovala veškeré náležitosti, které činily předmět nájmu určitý a nezaměnitelný. Námitky obviněného se ve světle argumentace soudu jeví jako nepodložené.

Konečně se městský soud neopomněl zabývat ani otázkou materiální podmínky podle § 88 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k naplnění kvalifikované skutkové podstaty § 250 odst. 2 tr. zák. (str. 12 rozsudku). Soud v tomto směru prohloubil dokazování výslechem majitele poškozené společnosti EKOCOMP, s. r. o., který potvrdil, že způsobená škoda rozhodně nebyla pro společnost zanedbatelná, což vyústilo z jejich strany v podání trestního oznámení. Městský soud v rozsudku rozvedl úvahy, které jej vedly ke kladnému závěru o splnění podmínek ust. § 88 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud tyto závěry soudu sdílí s tím, že pro ně svědčí i to, že obviněný nevyvinul nejmenší snahu způsobenou škodu ani dodatečně uhradit. Dovolací soud také poukazuje na fakt, že při hodnocení stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost nelze přehlížet ani skutečnost, že trestné činnosti se dopustil nedlouho poté, co si odpykal nepodmíněné tresty za trestnou činnost majetkového charakteru.

Neopodstatněné shledal Nejvyšší soud i výhrady dovolatele vůči postupu odvolacího soudu při přezkumu jím vznesených námitek proti rozsudku městského soudu. Za situace, kdy obviněný v odvolání opakoval zcela shodné námitky, se kterými se bezezbytku vypořádal soud prvého stupně (nešlo tedy o jiné námitky, které by si vyžadovaly zaujetí nového stanoviska odvolacím soudem), nelze v postupu krajského soudu, který odkázal na argumentaci městského soudu jako na správnou, spatřovat porušení jeho povinnosti přezkoumat napadený rozsudek.

IV.
Nejvyšší soud proto ze shora rozvedených důvodů posoudil dovolání obviněného JUDr. R. S. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. července 2010

Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr