3 Tdo 856/2003
Datum rozhodnutí: 14.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 856/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 4 To 248/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 187/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 2 T 187/2001, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. /bod 1) výroku rozsudku/, trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. /bod 2) výroku rozsudku/ a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. /bod 3) výroku rozsudku/.

Za to byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému J. S. částku 9.321,60 Kč.

Podle § 80 odst. 1 tr. ř. byly vráceny L. V. videokazeta Sony E210 a obviněnému M. B. černý nůž Smith Wesson, mobilní telefon Panasonic, SIM karta Twist, SIM karta Oskar, 2 balíčky operátora Oskar s kartami Oskar, koženkový poznámkový blok, obal se zipem s osobními písemnostmi, obyčejná tužka a sluneční brýle. Podle téhož zákonného ustanovení byla poškozenému J. S. vydána částka 678,40 Kč.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 4 To 248/2002, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 6. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.

Dovolatel především uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutkového stavu věci, zejména jeho jednání. V návaznosti na to zdůraznil, že skutkové okolnosti případu, včetně jeho jednání s věcí souvisejícího, lze v daném trestním řízení bez důvodných pochybností objasnit, avšak soudy obou stupňů na základě nesprávného hodnocení důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a vadným právním závěrům, které nevyvracejí obhajobu, tedy zejména k usnesení krajského soudu nebyly splněny podmínky § 2 odst. 5 trestního řádu. Podle názoru dovolatele nebylo z důkazů provedených v průběhu trestního řízení jednoznačně a bez důvodných pochybností zjištěno a prokázáno, že právě on spáchal skutky popsané pod body 1) a 2) rozsudku okresního soudu. V souvislosti s tím vyjádřil výhrady vůči výpovědi poškozeného J. S., o kterou, jako v podstatě jediný přímý důkaz, soudy opřely výrok o vině, s tím, že zbylé důkazy (nepřímé) dostatečně nenahrazují absenci přímého svědectví a neopodstatňují výrok o vině. Soudy obou stupňů se podle dovolatele nevypořádaly s podrobnou obhajobou a jejími důkazními návrhy, přičemž zejména nebyly vyčerpány všechny možné a zcela dostupné důkazní prostředky, a to právě důkazy zamýšlené v jeho prospěch.

V petitu dovolání proto dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 4 To 248/2002 a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Podle jeho názoru napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, jež jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad taxativně uvedených v ust. § 265b tr. ř. Obviněný, ač formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neuplatňuje konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, nýbrž namítá toliko nesprávnost hodnocení důkazů a napadá tak výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný M. B. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř. Dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení. Tato skutečnost je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).



V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž poukazuje na to, že nebyly patřičně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, nebyly ani provedeny všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, což mělo vést k tomu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, pokud byl označen za pachatele skutků popsaných pod body 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně.

Nutno proto shrnout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem ve skutečnosti spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel se tedy v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Buďto nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou (chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout), nebo sice určitý výrok byl učiněn, ale není úplný (např. výrok o nepodmíněném trestu je neúplným výrokem, jestliže soud nerozhodl o způsobu výkonu tohoto trestu). O žádný z takových případů však v posuzované věci nejde. Ostatně ani sám dovolatel nekonkretizoval vadu či vady napadeného rozhodnutí, v nichž by tento dovolací důvod, pokud se na něj formálně odvolává, měl spočívat.

Námitky dovolatele však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb., jímž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno ust. § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o žádnou z těchto alternativ uvedeného dovolacího důvodu nemůže jít, neboť uplatněné námitky směřují vůči tvrzené neúplnosti důkazního řízení, proti hodnocení důkazů a v konečném důsledku proti skutkovým závěrům napadeného rozhodnutí (resp. rozhodnutí soudu prvního stupně). Jak ovšem již shora uvedeno, v řízení o dovolání se nelze domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm odstranit ani případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. srpna 2003





Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler



Vypracoval :

JUDr. Vladimír Veselý