3 Tdo 844/2007
Datum rozhodnutí: 01.08.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 844/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. srpna 2007 o dovolání V. L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 23 To 515/2006 ze dne 4. 9. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 15/2006, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání V. L. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 32 T 15/2006 ze dne 19. 4. 2006 byl dovolatel (spolu s dalšími obviněnými) uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), e), odst. 2 trestního zákona (pod bodem 1, 2 citovaného rozsudku), spáchaným dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen dle § 39a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 226 písm. c) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2006, č. j. ZT 1497/2005 110, pro další skutky uvedené pod bodem 1/ a 2/ v příslušné části citovaného rozsudku.

O odvolání, které proti předmětnému rozsudku V. L. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem sp. zn. 23 To 515/2006 ze dne 4. 9. 2006, a to tak, že dle § 258 odst. 1 písm. a), b), e), odst. 2 tr. ř. jej zrušil ve výroku o vině pod bodem 2/, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody u poškozené společnosti G. ČR, k.s. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, písm. b), e), odst. 2 tr. zák. účinného do 30. 6. 2006 formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za uvedený trestný čin mu uložil trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl o náhradě škody.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal V. L. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku k jednání pod bodem 1/ citovaného rozsudku uvedl, že pokud krajský soud dospěl k závěru, že důkaz spočívající v záznamu telekomunikačního provozu jeho mobilní telefonní stanice byl pořízen v rozporu s ustanovením § 88 odst. 1 tr. ř., neexistuje svědecky ani jinak žádný důkaz o tom, že obžalovaný zcizil předmětný automobil, není-li vycházeno z obsahu telefonních odposlechů. Žádný svědek, ani spoluobžalovaný K., vysloveně neuvedl, že se on trestného činu krádeže dopustil. V této souvislosti má za to, že v daném případě nemůže být vyloučena přezkumná pravomoc Nejvyššího soudu České republiky proto, že skutková zjištění a způsob hodnocení důkazů vybočují ze zákonných mezí, když prakticky jediným podkladem o částečné vině obžalovaného z pokračujícího deliktu se stává důkaz, který je označen jako procesně neúčinný. Pokud se týče jednání pod bodem 2/ citovaného rozsudku, je přesvědčen o tom, že za situace, kdy telefonní odposlechy jsou označeny jako důkaz získaný procesně nesprávným způsobem, neexistuje žádný procesně použitelný důkaz, kterým by byla vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tvrzení, že se trestné činnosti spolu s obžalovaným A. nedopouštěl i po datu, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 31 T 116/2005. Pak by mu soudy dle jeho názoru měly uložit souhrnný trest odnětí svobody. Odvolávání se na výpověď J. A. či jeho družky nepovažuje za správné. Soudí, že pokud by se Nejvyšší soud odmítl zabývat těmito námitkami, které mají zásadní vliv a dopad na právní kvalifikaci, dostal by se do rozporu s ústavním pořádkem České republiky, konkrétně se základními právy v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a násl. Ústavy České republiky. Dodal, že jím vznesené námitky související s námitkami ve vztahu ke skutkovým zjištěním mají za následek rozhodnutí spočívající na nesprávném posouzení skutku, nebo jiném hmotně právním posouzení. Je tedy přesvědčen, že jeho jednání pod bodem 1/ citovaného rozsudku nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2/ citovaného rozsudku není správným způsobem ohraničena délka pokračujícího jednání, zejména co do termínu jeho ukončení, a to v návaznosti na případné ukládání trestu ve smyslu ust. § 35 odst. 2 tr. zák. Na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že v konkrétní věci je zřejmé, že soud v případě odcizení osobního automobilu zn. Opel Omega vyšel zejména z výpovědi J. K., s níž korespondují výpovědi J. T. a J. V. V případě posouzení celkové doby, po kterou byla dovolatelem páchána trestná činnost v OD G. v Českých Budějovicích pak soud vyšel z výpovědi J. A., jež je nepřímo podpořena i výpovědí L. K. a zejména M. S., který od obviněného koupil odcizenou vrtačku v listopadu 2005. Poukázal na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, zejména pak odvolacího soudu, v němž jsou detailně a logicky vysvětleny důvody, pro něž soud neuvěřil obviněnému a opatřené důkazy (při odhlédnutí od odposlechu telekomunikačního provozu) považuje za dostačující. S těmito hodnotícími úvahami se státní zástupce plně ztotožnil. Dle něj je ale nutno uzavřít, že obviněný dovolání zaměřil výhradně do oblasti skutkových zjištění, jeho námitkám však nelze přiznat povahu právně relevantních námitek z pohledu uplatněného (ani žádného jiného) dovolacího důvodu. Napadená rozhodnutí tak netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad taxativně uvedených v ust. § 265b tr. ř. Vzhledem k uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby takto v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání, s čímž souhlasil i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.

Dovolatel ve svém podání namítl, že byl nesprávně odsouzen za trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., neboť na základě důkazů soudy shromážděných a provedených, kromě záznamů odposlechu jeho telefonní stanice, které byly vyhodnoceny jako nezákonné, k závěru o jeho vině tímto trestným činem nelze podle jeho přesvědčení dospět, a to ani u dílčího útoku uvedeného pod bodem 1/, ani u toho pod bodem 2/ rozsudku soudu druhého stupně. Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky, jež zpochybňují právní posouzení skutku a po obsahové stránce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, lze spatřovat pouze v té části, v níž dovolatel tvrdí, že jednání uvedeného pod bodem 2/ předmětného rozsudku se nedopouštěl po datu doručení trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích, a proto mu měl být ukládán souhrnný trest. Z věcného hlediska však nebylo možno ani této námitce přisvědčit.

Ze skutkových zjištění soudy učiněných vyplynulo, že dovolatel (společně s obviněným J. K.) vůz zn. Opel Omega skutečně odcizil poškozenému J. H., tento odtáhli do autodílny J. T., kde jej rozebrali na náhradní díly, z nichž některé prodal a takto získané peněžní prostředky si ponechal. U dílčího útoku pod bodem 2/ pak ze skutkových zjištění vyplynulo, že dovolatel po domluvě a ve spolupráci s obviněným J. A. od července do listopadu 2005 opakovaně provážel bez placení zboží v OD G. v Českých Budějovicích, které dále prodával různým osobám. Z rejstříku trestů se dále podává, že dovolatel se již v minulosti dopustil trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b, e), odst. 2 tr. zák.

Z takto prokázaného skutkového stavu věci tedy zcela nepochybně vyplývá, že ze strany dovolatele došlo k takovému jednání, které soudy posléze zcela správně posoudily jako pokračující trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Pokud jde o jeho námitku, že dílčího útoku pod bodem 2/ se měl dopouštět toliko do srpna 2005, a vzhledem k tomu, že trestní příkaz Okresního soudu v Českých Budějovicích za předchozí trestnou činnost mu byl doručen až dne 2. 9. 2005, měl mu být uložen souhrnný trest za oba uvedené trestné činy, nutno uvést, že tato jeho obhajoba byla soudy učiněnými skutkovými zjištěními zcela spolehlivě vyvrácena, a proto jí nelze přisvědčit. Oba soudy totiž vycházely z výpovědi spoluobviněného J. A., s nímž se měl předmětné trestné činnosti dopouštět, který v přípravném řízení zcela jasně uvedl, že poslední trestné jednání v OD G. se odehrálo dne 17. 11. 2005, když dovolatel jej kontaktoval ještě 20. 11. 2005 s tím, že 21. 11. 2005 se do OD G. oba dostavili, ale trestné činnosti se již ten den nedopustili, jelikož to nešlo (viz protokol o jeho výpovědi č. l. 140). Tato výpověď koresponduje navíc též s výpovědí přítelkyně dovolatele, svědkyně L. K., jež uvedla, že poslední nákup s dovolatelem v OD G. absolvovala dne 20. 11. 2005, a poté si všimla, že v bytě bylo nové nářadí v krabicích. Rovněž z výpovědi svědka M. S. se podává, že tento od dovolatele koupil příklepovou vrtačku zn. BOSCH dne 18. 11. 2005 (viz č. l. 269). V hlavním líčení pak J. A. nejdříve odmítl vypovídat, a posléze uvedl, že odcizování věcí skončilo v srpnu, dál už ne, v listopadu nic nebylo, nikam si to nepsal, neví, jestli bylo něco v říjnu. Z takto podaných výpovědí tedy soudy dovodily, že trestné jednání jednoznačně muselo pokračovat i po 2. 9. 2005, tedy po doručení předmětného trestního příkazu obviněnému. Vzhledem k takovýmto skutkovým závěrům tedy soudy pak ani logicky neměly důvod uvažovat o uložení souhrnného trestu odnětí svobody, když vzaly za nepochybné, že jednání dovolatele pokračovalo i poté, co mu byl předmětný trestní příkaz doručen. V daném případě proto nebyly splněny podmínky uvedené v ust. § 314e odst. 5 tr. ř., resp. v § 35 odst. 2 tr. zák. Takovou námitku tedy dovolací soud považoval za právně relevantní, když se jedná zcela nepochybně o jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nicméně ze shora uvedených důvodů za zjevně neopodstatněnou.

Pokud jde pak o zbytek argumentace dovolatele, musí dovolací soud konstatovat, že tento jimi brojí výhradně proti skutkovým zjištěním, k nimž soudy v dané věci po provedení a hodnocení důkazů dospěly, když takto uplatněné námitky z převážné míry napadají výhradně opatřování a provádění důkazů soudy a z toho vzešlých skutkových zjištění a jejich následné právní hodnocení. V této souvislosti však nutno opětovně zdůraznit, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Soudy prvního i druhého stupně však v odůvodněních přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, když vzaly za prokázané, že dovolatel se skutku dopustil způsobem ve výroku svých rozhodnutí přesně popsaným. Provedení a hodnocení důkazů před soudy obou stupňů, jakož i objasňování okolností předmětného skutku orgány činnými v trestním řízení v rámci přípravného řízení, lze však jednoznačně hodnotit jako provedené v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a na základě toho skutková zjištění celkově považovat za úplná a správná. Pokud by dovolatel ve svém podání uplatnil pouze takovéto námitky, bylo by nutno jeho dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než toho, který zákon stanoví (§ 265i odst. 1 písm. b/ tr. ř.).

Dovolatelovým námitkám uplatněným zčásti relevantně z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze potom přisvědčit, když tyto jsou zjevně neopodstatněné.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání odmítnout. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka