3 Tdo 841/2011
Datum rozhodnutí: 27.07.2011
Dotčené předpisy: § 187 odst. 1,2 písm. a) tr. zák.




3 Tdo 841/2011 -44 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 o dovolání podaném Z. W. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 115/2009 ze dne 11. ledna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 1/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 2 T 1/2009 ze dne 15. června 2009 byl dovolatel uznán vinným ad 1/ trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 písm. c) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. a ad 2/ trestným činem nedovolené výrony a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a pěti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilních telefonů přesně specifikovaných v předmětném rozhodnutí. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.

O odvolání Z. W. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 11 To 115/2009, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek ohledně Z. W. ve výroku o vině pod bodem 1/ a ve výrocích ohledně trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci, a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným pod bodem 1/ trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Za výše uvedený trestný čin a za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. v bodě 2/ výroku o vině napadeného rozsudku, který zůstal nedotčen, byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to mobilních telefonů přesně specifikovaných v citovaném rozhodnutí.

Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal Z. W. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že vinu popírá, když v přípravném řízení za přítomnosti obhájců uvedl, že od J. nikdy žádné drogy nepřebíral a nikdy se pašování drog z Holandska nedopustil. Shrnul vývoj svého vztahu s odsouzeným J., a co se týče bodu 1/ obžaloby uvedl, že věděl o tom, že J. pěstuje v Holandsku konopí s tím, že tam je to povolené. Dále se velmi obšírně vyjádřil ke svým rozhovorům s J., k událostem v souvislosti s jeho kontakty s J. a k jeho vztahu k dalším osobám zapojeným do celé kauzy. Taktéž se vyjádřil ke skutku pod bodem 2/ s tím, že osoby zde uvedené nezná, o žádném prodeji heroinu neví; co se týče vah, které byly zajištěny u něj ve vozidle, mohly v autě vypadnout M., jak se na ně dostaly stopy heroinu a kokainu neví. Dále se také vyjádřil k charakteru vztahu, jaký měl s obviněnou H., k dopisu, který byl zajištěn ve Vazební věznici Liberec a objasnil, proč jezdil do P. (kvůli starožitnostem, v žádném případě kvůli heroinu). Též se vyjádřil ke způsobům komunikace, kdy objasnil některé výrazy, které padly (nebo měly padnout) v rámci komunikace (např. telefonické) jako kombajnování , seno , koleje , chlupatý zelený , bílý , batoh a další a vyjádřil se k některým sms zprávám s podáním vlastního vysvětlení jejich obsahu. Též ze svědeckých výpovědí dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že neměl s předmětnou trestnou činností nic společného s tím, že lze konstatovat, že chybí přímé důkazy pro tvrzení, že se měl dopustit jemu přisuzované trestné činnosti. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Vrchnímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznil, že údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu dle § 265b tr. ř. být nemohou. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Poukázal na skutečnost, že navrhované rozhodnutí lze podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání, což současně navrhl. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že veškeré námitky, které dovolatel uvedl v rámci podaného dovolání, jsou námitky ryze skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím předložil dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje a brojil proti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Takto vedené námitky (s ohledem na již vyslovené) nemohou být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání. Oba soudy zejména i v odůvodnění (svých) přijatých rozhodnutí pečlivě a srozumitelně objasnily, proč uznaly dovolatele vinným výše uvedenými trestnými činy, když vycházely především z telefonních rozhovorů a sms zpráv, z protokolu o provedení domovní prohlídky dne 17. 8. 2008 (č. l. 171-173), z protokolu o provedení prohlídky osobního automobilu zn. Audi ze dne 17. 8. 2008 (č. l. 149-150) a vypracovaných znaleckých posudků, stejně tak podrobně vysvětlily, proč se obhajoba zvolená dovolatelem jeví jako nevěrohodná. Proto také ve věci podané dovolání, které je pouze opakováním dosavadní obhajoby dovolatele (s tím, že spáchání jakékoli trestné činnosti nadále popírá a trvá na vlastní verzi skutkového děje), nelze hodnotit jako podané z důvodů, které zákon pro podání dovolání připouští.

Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.

S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. července 2011

Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka