3 Tdo 839/2003
Datum rozhodnutí: 28.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 839/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2003 dovolání obviněného M. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 31 To 115/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 2/2003, a rozhodl t a k t o :

Dovolání M. L. se podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 3 T 2/2003, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona, a byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zákona za užití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

1) v L. dne 17. 10. 2002 v době od 19.30 hodin do 20.00 hod. vnikl nezamčenými dveřmi do šatny v K. D. L., kde odcizil ke škodě H. K., baťůžek v hodnotě 200,- Kč, brýle v hodnotě 1.600,- Kč, peněženku v hodnotě 200,- Kč s finanční hotovostí 250,- Kč, mobilní telefon ALCATEL v hodnotě 1.100,- Kč, parfém Ferari v hodnotě 100,- Kč, osobní doklady jako občanský průkaz, řidičský průkaz, průkaz pojištěnce, včetně bankovní karty Č. s., ke škodě I. S., odcizil kabelku v hodnotě 300,- Kč, peněženku v hodnotě 50,- Kč s hotovostí ve výši 200,- Kč, osobní doklady jako občanský průkaz, průkaz studenta, průkaz MHD a 2 kusy platebních karet Č. s. V. E., ke škodě J. P., odcizil mobilní telefon zn. Siemens C 35i v hodnotě 2.815,- Kč a ke škodě J. K., odcizil peněženku v hodnotě 80,- Kč s hotovostí ve výši 550,- Kč,

2) v L. a jinde v době od 17. 10. 2002 do zadržení, t.j. 24. 10. 2002, měl u sebe bankovní platební karty Č. s., které odcizil poškozeným H. K. a I. S., a to v počtu 3 kusů, ke kterým rovněž měl příslušné osobní doklady, které odcizil.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2003 Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci. Ten svým usnesením sp. zn. 31 To 115/2003 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku týkající se uznání vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, přičemž se neodkazuje na žádný z dovolacích důvodů dle § 265b tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání uvádí, že celé řízení počínaje vyšetřováním probíhalo příliš jednostranně a že tímto jednostranným postupem byla celá věc nesprávně posouzena. Vznáší námitky proti skutkovým zjištěním a postupu při hodnocení důkazů a vyslovuje názor, že trestný čin podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zákona nespáchal, resp. mu tento trestný čin nebyl prokázán a že kdyby soud akceptoval jeho výpovědi, pak by musel jeho jednání posoudit jako zatajení věci ve smyslu § 254 tr. zákona. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadenou část výroku odsuzujícího rozsudku a aby sám ve věci rozhodl o vině a trestu.

K podaném dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že podané dovolání postrádá zákonem stanovené náležitosti, konkrétně označení některého z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, a proto navrhuje, aby bylo toto dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda byl řádně uplatněn některý z těchto dovolacích důvodů, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že obviněný se ve svém dovolání na žádný z taxativně uvedených zákonných dovolacích důvodů neodkazuje. Obsah dovolání je tedy v rozporu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu, dle kterého musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr. řádu) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Z uvedeného ustanovení je jednoznačné, že dovolání musí obsahovat všechny náležitosti v tomto ustanovení uvedené, nikoli pouze některé, o nichž to obviněný se svým obhájcem uznají za vhodné.



Dovolání obviněného M. L. především postrádá odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, tedy náležitost stanovenou zákonem. Z obsahu dovolání by mohlo být dovozováno, že obviněný mohl mít na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jedna z námitek obsahuje úvahu o právní kvalifikaci skutku. Tomuto dovolacímu důvodu však obsah dovolání neodpovídá, neboť dovolání napadá výhradně skutková zjištění soudu (o právní kvalifikaci se zmiňuje až teprve v návaznosti na zpochybnění skutkových zjištění), která není možné v rámci řízení o dovolání přezkoumávat a dovolání by tedy muselo být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Výše uvedenou vadu dovolání již s ohledem na ustanovení § 265f odst. 2 tr. řádu nelze dodatečně odstranit, neboť se jedná o absenci uvedení některého ze zákonných důvodů dovolání a lhůta pro podání dovolání již uběhla.

Podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje li náležitosti obsahu dovolání. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání postrádá náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. L. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. srpna 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h