3 Tdo 821/2003
Datum rozhodnutí: 22.10.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 821/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2003 dovolání obviněného Ing. B. F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 7 To 320/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 146/2001, a rozhodl t a k t o :

Dovolání Ing. B. F. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 5 T 146/2001, byl obviněný Ing. B. F. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele dle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zákona jako účastník (pomocník) dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, a byl odsouzen podle § 256 odst. 1 tr. zákona s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. řádu k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zákona bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil uhradil změřenou pohledávku OSSZ B.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené v bodu 1) výroku odsuzujícího rozsudku, že obvinění B. F. a Ing. B. F. společně poté, co společnost D. u., s. r. o., kde byl obv. B. F. jedním z jednatelů a obv. Ing. B. F. zaměstnancem, bylo dne 8. 10. 1999 doručeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení B. o přikázání pohledávky z účtu společnosti D. u., s. r. o., vedeného u GE C. B., a. s., ve výši 114.635,- Kč, a poté, co 25. 10. 1999 došlo k odepsání částky 1.773,28 Kč z tohoto účtu ve prospěch OSSZ B., obv. B. F. dne 15. 11. 1999 založil nový účet u Č. s., a. s., a téhož dne Ing. B. F. požádal Finanční úřad pro P., aby tento úřad vrátil přeplatky na DPH na nový účet společnosti vedený u ČS, a. s., přičemž nepravdivě uvedl, že původní účet společnosti u GE C. B., a. s., byl zrušen, a proto FÚ pro P. dne 25. 11. 1999 zaslal částku 281.664,- Kč na účet společnosti u ČS, a. s., přičemž ji obviněný Ing. B. F. v následující den vybral v hotovosti, a takto bylo zmařeno uspokojení pohledávky OSSZ B.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obvinění B. F., Ing. B. F. a J. H. odvolání, kterým se zabýval dne 27. 9. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 7 To 320/2002 zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného J. H. ve výroku o trestu, v plném rozsahu ohledně obžalovaného B. F. a ohledně těchto dvou obviněných sám znovu rozhodl. Odvolání Ing. B. F. bylo výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný Ing. B. F. ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 dovolání, které směřuje jak proti výroku o vině, tak proti uložené povinnosti k úhradě pohledávky OSSZ. Dovolatel se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že u obou soudů došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a jinému hmotně právnímu posouzení.

V odůvodnění svého dovolání poukazuje především na skutečnost, že svým jednáním nezmařil uspokojení svého věřitele tím, že by odstranil část svého majetku, neboť se nejednalo o majetek jeho, nýbrž společnosti D., s. r. o. Dle jeho názoru tedy je odsuzující rozsudek založen na nesprávném právním posouzení skutku, když on svým jednáním znaky skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele nenaplnil. Další nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje v postupu odvolacího soudu, který kvalifikoval jeho jednání jako poskytnutí pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona, ačkoli vůči hlavnímu pachateli bylo stíhání zastaveno z důvodu jeho smrti a nebyla tedy jeho vina pravomocně zjištěna. Další námitky pak vznáší proti hodnocení důkazů jeho výpovědi a výpovědí svědků. V souvislosti s tím namítá nedodržení zásady in dubio pro reo . Námitku vznáší i proti tomu, že mu byla stanovena povinnost k úhradě pohledávky OSSZ v B., když on nikdy nebyl společníkem společnosti D., s. r. o.



V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se do doby rozhodování o podaném dovolání písemně nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje mimo jiné v nesprávném hodnocení provedených důkazů, resp. výpovědi obviněného a svědků, v čemž spatřuje nedodržení zásady in dubio pro reo . V této části dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, neboť směřuje proti učiněným skutkovým zjištěním soudu, která ovšem v rámci řízení o dovolání přezkoumávat nelze, naopak je jimi dovolací soud vázán. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Pokud jde o námitku do nesprávné právní kvalifikace jeho jednání, Nejvyšší soud konstatuje, že tato námitka je s uplatněným dovolacím důvodem v souladu, neboť směřuje skutečně vůči právnímu posouzení skutku. Z hlediska důvodnosti této námitky Nejvyšší soud však shledal, že tuto část dovolání je nutno považovat za zjevně neopodstatněnou.

Nelze považovat za relevantní námitku obviněného, že nezmařil uspokojení svého věřitele tím, že by zmenšil svůj majetek, a to především proto, že naplnění těchto znaků skutkové podstaty soud nutně posuzoval u hlavního pachatele B. F. Obviněný Ing. B. F. také nebyl uznán vinným ze spáchání trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a) tr. zákona, ale z účasti na tomto trestném činu ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona.

Stejně tak nepovažuje Nejvyšší soud za opodstatněnou námitku dovolatele, týkající se úmrtí hlavního pachatele B. F. staršího, zastavení jeho trestního stíhání a v důsledku toho i názor dovolatele, že rovněž jeho trestní stíhání mělo být zastaveno. V posuzované věci je totiž zcela zjevné, že rozsudkem odvolacího soudu bylo sice zastaveno trestní stíhání zemřelého B. F. staršího, to však neznamená, že by v důsledku tohoto rozhodnutí odvolacího soudu byl navozen stav, jakoby se skutek uvedený pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně nestal. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud se touto otázkou zevrubně zabýval. Na podkladě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která označil za dostatečná a správná, vznesl sice výhrady k právní kvalifikaci jednání dovolatele, nicméně ponechal ji beze změny z důvodu výhodnosti přijaté právní kvalifikace soudem prvního stupně pro Ing. B. F. ml. Úmrtí B. F. staršího mělo a muselo mít za následek sice zastavení jeho trestního stíhání před pravomocným skončením, ale tím, že současně bylo zamítnuto odvolání Ing. B. F. mladšího beze změny popisu skutku uvedeného v bodu 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, se stal tento výrok pravomocným nezávisle na výsledku trestního stíhání hlavního pachatele zemřelého B. F. staršího. Je tedy zjevné, že z hlediska jednání Ing. B. F. mladšího byla vina konstatována pravomocným rozhodnutím soudu a zastavení trestního stíhání B. F. staršího z důvodu jeho úmrtí není právní moci tohoto rozhodnutí ohledně dovolatele na překážku.

Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou námitku dovolatele ohledně jeho povinnosti k úhradě pohledávky OSSZ v B. I touto námitkou se zabýval již odvolací soud a je nutno přisvědčit jeho názoru, že rozhodnutí o uložení této povinnosti Ing. B. F. mladšímu odpovídá skutkovým zjištěním týkajícím se reálného postavení tohoto obviněného ve firmě i jeho podílu na trestném činu.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. B. F. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. října 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h