3 Tdo 820/2003
Datum rozhodnutí: 14.08.2003
Dotčené předpisy:




3 Tdo 820/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným J. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 5 To 322/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 T 22/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 13 T 22/2003, byl obviněný J. Č. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák, trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 241 odst. 1 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil skutky popsanými bod body 1 a 2 výrokové části rozsudku. Za uvedené trestné činy byl podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. d) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to jednoho páru kožené kotníkové obuvi hnědé barvy. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené M. K. částku 200,- Kč a poškozené A. Š. částku 10.450,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená A. Š. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud dále podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. obviněnému uložil ochranné opatření spočívající v zabrání věci dámské bundy z mikroplyše černé barvy.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě unesením ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 5 To 322/2003, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 5. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Obviněný J. Č. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl shora citované usnesení odvolacího soudu i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. 13 T 22/2003. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukázal především na to, že bylo porušeno jeho právo na plné uplatnění obhajoby, když orgány činné v trestním řízení nerespektovaly jeho námitky vůči osobě znalce MUDr. V. a proti formám posouzení jeho duševního stavu tímto znalcem. Dovolatel zdůraznil, že ve vztahu k ženám není schopen ovládat své jednání a tato skutečnost pak ovlivnila i jeho další skutky. Podle přesvědčení dovolatele právě jeho závažná deviace jej přivedla ke střetu se zákonem, když při předcházejícím dlouhodobém pobytu ve výkonu trestu se jinak choval vzorně, což následně vedlo k jeho podmíněnému propuštění za současného uložení ústavního ochranného psychiatricko-sexuologického léčení. Změna tohoto léčení na ambulantní formu byla ovšem předčasná, aniž by si podle dovolatele tuto skutečnost výše uvedený znalec sebekriticky přiznal. Vzhledem k namítaným skutečnostem měl být v nynější trestní věci zdravotní stav obviněného posuzován zvlášť bedlivě, a to znalci z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie, psychologie a sexuologie, jmenovanými lékařskou fakultou nebo odbornou komisí Ministerstva zdravotnictví ČR. Poněvadž se tak nestalo, jsou napadená rozhodnutí založena na nesprávném právním posouzení, což podle dovolatele platí i ohledně jeho hodnocení jako zvlášť nebezpečného recidivisty. Správně mělo být rozhodnuto pouze o uložení dalšího ústavního léčení a nikoli o dlouhodobém výkonu nepodmíněného trestu.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům dovolatel v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí na podkladě nově zpracovaného znaleckého posudku.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ) a uvedla, že dovolatel namítá, že dokazování zůstalo neúplné, pokud nebyl vypracován revizní posudek psychiatricko-sexuologický, čímž si soud nevytvořil dostatečný podklad pro správný závěr o jeho trestní odpovědnosti. Dovolatel má za to, že opatřením tohoto důkazu by byla zjištěna jeho nepříčetnost ve vztahu k trestné činnosti páchané na ženách. Soudu tedy vytýká nesprávné skutkové závěry. Podle názoru státní zástupkyně tak ve skutečnosti neuplatňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však není v ustanovení § 265b tr. ř. jako dovolací důvod uveden. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný J. Č. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Obviněný J. Č. v podaném dovolání uplatnil v podstatě totožné argumenty jako předtím v řádném opravném prostředku, neboť již ve svém odvolání nesouhlasil se znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. V. a namítal, že tento znalec náležitě neposoudil jeho ovládácí a rozpoznávací schopnosti ve vztahu k násilí na ženách, ačkoliv obviněný nebyl ze své sexuální deviace vyléčen. Poukazoval rovněž na své kladné hodnocení z předcházejícího trestu i na to, že vinou MUDr. V. bylo jeho ochranné ústavní léčení změněno předčasně na ambulatní formu. Proto žádal, aby bylo dokazování doplněno novým znaleckým posudkem. Se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem pak poukázal rovněž na to, že byl soudem prvního stupně nesprávně posuzován jako zvlášť nebezpečný recidivista, ačkoliv neměl být odsouzen, ale spíše dlouhodobě léčen. Jak vyplývá ze str. 2, 3 napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 5 To 322/2003 odvolací soud se ve svém rozhodnutí se všemi uvedenými námitkami vypořádal.

Pokud podal obviněný ze stejných důvodů mimořádný opravný prostředek dovolání, jež opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo třeba vzít v úvahu, že jeho výtky směřují proti závěrům znaleckého posudku a skutkovým zjištěním, k nimž soudy obou stupňů na podkladě tohoto důkazu dospěly. Ve skutečnosti tak namítá nesprávně zjištěný skutkový stav věci (tj. zjištěný v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jež měl vést k následnému vadnému posouzení hmotně právních otázek týkajících se trestní odpovědnosti dovolatele (§ 12 tr. zák.) a posuzování jeho osoby jako zvlášť nebezpečného recidivisty (§ 41 odst. 1 tr. zák.).

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. Č. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. srpna 2003

Předseda senátu : JUDr. Eduard Teschler