3 Tdo 813/2011
Datum rozhodnutí: 13.07.2011
Dotčené předpisy: § 140 tr. zákoník




3 Tdo 813/2011 -38 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. července 2011 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala obviněná I. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 To 11/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 12/2010, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. L. odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

I.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 46 T 12/2010 , byla obviněná I. L. uznána vinnou zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník ), kterého se dopustila tím, že dne 29. 9. 2010 v přesně nezjištěné době kolem 18.30 hod. v B., u křížení ulic Z. P., v prostoru volně přístupné zdevastované unimobuňky nacházející se u přechodové lávky k Ústřednímu autobusovému nádraží, ovlivněna alkoholem, po vzájemné slovní a fyzické rozepři napadla poškozeného J. P., bytem D., okres Z., tak, že za použití blíže nezjištěného kuchyňského nože mu způsobila drobné povrchní bodněřezné rány v pravé spánkové krajině, na hřbetu pravé a levé ruky, v dolní třetině vnitřní plochy levého stehna a čtyři bodněřezné rány na pravé straně krku, z nichž jednou ránou zasáhla velkou krční žílu a poškozený na místě v důsledku této rány zemřel, když bezprostřední příčinou jeho smrti bylo vykrvácení po bodněřezné ráně krku, přičemž věděla, že za použití nože útokem do míst těla poškozeného, kde jsou uloženy životně důležité orgány, může způsobit smrt a s takovým následkem byla srozuměna .

Za to byla obviněná odsouzena podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti (10) let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.

Současně bylo rozhodnuto, že se podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškození I. P., K. B., , L., U., P. P., a M. P., odkazují s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 To 11/2011 , a to tak, že odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

II.
Proti usnesení odvolacího soudu podala obviněná I. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 482 - 485) opírající se o výslovně uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.

Obviněná uvedla, že trestnou činnost v rozsahu, jak se jí měla podle rozsudku Krajského soudu v Brně dopustit, nespáchala a na místě činu se v inkriminované době nenacházela, cítí se nevinná a je ochotna se podrobit čemukoliv, co by její nevinu prokázalo. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval její obhajobou. Své rozhodnutí nevypovídat v rámci řízení u soudu prvního stupně odůvodnila s odkazem na svůj inteligenční deficit, který ovlivnil i její výpověď v přípravném řízení, v rámci níž se doznala. V této souvislosti uvedla, že její doznání bylo učiněno pod nátlakem vyslýchajících policistů, kteří na ni naléhali, aby se přiznala, že to tak pro ni bude nejlepší. Jeden z policistů na ni křičel, a proto vypovídala tak, jak si přál a jak jí bylo předestíráno. Nevydržela psychický nátlak z jeho strany a posléze jí připadalo hloupé svou výpověď měnit. K osobě poškozeného uvedla, že tohoto sice znala, ale v inkriminovanou dobu s ním nebyla, jelikož celý den strávila se svědkem V. M., se kterým jako obvykle konzumovala alkoholické nápoje, což ostatně vyplývá i z jeho výpovědi. Právě s poukazem na množství zkonzumovaného alkoholu uvedla, že byla značně opilá a v takovém stavu mohla jen těžko vyvinout takovou sílu, aby zaútočila na poškozeného způsobem, který odpovídá jeho poraněním. S ohledem na její stav opilosti a fyzickou konstituci moment silného odmrštění těla poškozeného nepřipadá v úvahu. Dále se vyjádřila k vražedné zbrani. Uvedla, že pod nátlakem ze strany vyslýchajícího policisty, který se jí dotazoval, kde vzala vražednou zbraň, vypověděla, že ji vzala své babičce M. K., která to však zcela podle pravdy popřela, čímž je dle přesvědčení obviněné neudržitelné tvrzení o její vině, neboť tím padá verze, že měla vražednou zbraň u sebe, tuto použila proti poškozenému a následně ji zahodila. Poukazuje na výpověď svědka M., který vypověděl, že sice měli u sebe dva nože, ale tyto měl fyzicky u sebe sám, a to až do doby, než byla obviněná zadržena, a následně je ztratil i s batohem, v němž byly uloženy. Obviněná se dále zaměřila na vyhodnocení kriminalisticky použitelných stop (biologických, daktyloskopických a věcných) a vyslovila přesvědčení, že z těchto jednoznačně vyplývá, že pokud jde o kriminalisticky využitelné stopy, nebyl proveden jediný důkaz, který by ji usvědčoval z přítomnosti na místě činu a z kontaktu s osobou poškozeného. Domnívá se, že přes její původní doznání v přípravném řízení zůstala nezodpovězena řada otázek, kterými se měly nalézací i odvolací soud při rozhodování o vině zabývat. V této souvislosti citovala ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., v rámci něhož je stanoveno, že přiznání pachatele nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. Závěrem citovala nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04 naznačujíc, že mohlo být zasaženo její právo na spravedlivý proces.

Na základě výše uvedených námitek obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil a následně věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněné se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Poté, co zopakovala průběh dosavadního řízení a námitky obviněné, uvedla, že v projednávaném případě byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Skutková zjištění, která našla odraz ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, soud učinil nejen na základě výpovědi samotné obviněné, nýbrž i na základě svědecké výpovědi L. P. a závěrů opatřených znaleckých posudků a odborných vyjádření, dále z protokolu o ohledání místa činu, zajištěných stop a listinných důkazů. Pokud obviněná nově namítla, že na místě činu nebyla a trestnou činnost nespáchala, pak pouze uvádí svou novou verzi událostí, než uvedla ve výpovědi z přípravného řízení, kdy se ke skutkovým okolnostem částečně doznala. Obviněná tak především polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků zločinu, pro nějž je stíhána. Současně státní zástupkyně neshledala, že by se jednalo o případ tzv. extrémního nesouladu. Námitky obviněné tedy směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak uvedla, že tento je podmíněn opodstatněností dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné I. L. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 1 To 11/2011, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou I. L. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněné je však naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněné řádně projednal. Skutečnost, že námitky obviněné shledal nedůvodnými, je pro daný závěr bezpředmětná. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.

V úvahu tedy přichází tento dovolací důvod toliko v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněná konkrétně uplatnila odkaz na dovolací důvod uvedeným pod písm. g).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V uvedeném případě námitky obviněné směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Obviněná totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (především výpovědi svědka V. M., a dále výpověď soudního znalce prof. MUDr. Miroslava Hirta, CSc., a s tím souvisejícího znaleckého posudku; důkazy týkající se zajištění biologických, daktyloskopických a věcných stop konkrétně pak odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie (č. 1. 291), znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie (č. 1. 298 - 300), znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví mechanoskopie (č. l. 302 - 304) ve vztahu k bundě a kalhotám poškozeného J. P. a povaze bodnořezných poškození a s tím související identifikace použitého nástroje, a znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetiky týkajících se zajištěných stop DNA) a vadná skutková zjištění (námitka, že se jí za vinu kladeného jednání nedopustila, především pak, že se vůbec nenacházela na inkriminovaném místě a že se s poškozeným J. P. daného dne vůbec nesetkala; námitka, že celý den strávila se svědkem V. M., se kterým konzumovala alkoholické nápoje na obvyklých místech, nejdříve na M. n. a později na B. u.; námitka dotýkající se povahy zranění poškozeného J. P., které s ohledem na svou tělesnou konstituci a značnou opilost nebyla sto poškozenému způsobit; námitka týkající se vražedné zbraně, resp. závěru, že tuto zbraň měla obviněná u sebe, použila ji proti poškozenému J. P. a následně ji zahodila), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, konkrétně pak, že zmíněný moment silného odmrštění nekoresponduje s její výpovědí, ani se zjištěními na místě činu co do lokalizování nálezu těla poškozeného, a že pokud jde o kriminalisticky využitelné stopy, nebyl proveden jediný důkaz, který by ji usvědčoval z přítomnosti na místě činu a z kontaktu s poškozeným J. P.) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněná uvedla, že se jí za vinu kladeného jednání nedopustila, neboť celý den byla neustále s V. M., se kterým popíjela víno na různých místech tak jako obvykle, hlavně pak na M. n., později s ním byla i v Ch. na B. u., celý den se od sebe neoddělili a s poškozeným J. P. se tak v inkriminovaný den a na uvedeném místě vůbec nesetkala; V. M. měl pak u sebe dva nože, a to až do doby, než byla obviněná zadržena a teprve poté si trošku připil a celý batoh s věcmi včetně obou nožů ztratil). Z uvedených skutkových (procesních) výhrad pak vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněná, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná I. L. uplatnila, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněná namítla nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozovala především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Pod dané lze s určitou mírou benevolence podřadit námitky obviněné dotýkající se procesní stránky řízení, především pak důvodů, pro které nevypovídala v hlavním líčení, změny její výpovědi u odvolacího soudu oproti její výpovědi v rámci přípravného řízení, v níž se k uvedenému jednání doznala, a okolností jejího výslechu v přípravném řízení obecně. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Pro úplnost je třeba poznamenat, že se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy . Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Brně, která se stala podkladem napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy.

Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku soudu Krajského soudu v Brně celkově plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Z odůvodnění odvolacího soudu se pak podává, že tento se se závěry Krajského soudu v Brně ztotožnil. Na straně 5 až 8 pak podrobně rozvedl úvahy, pro které jednání obviněné nebylo možno kvalifikovat jako trestný čin zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku, kdy shledal, že v projednávaném případě nelze dovodit dřívější zavrženíhodné jednání poškozeného , či jako zločin ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, neboť se jednalo o úmyslné zavinění a nikoli nedbalostní formu jednání. Současně odvolací soud uvedl, že právní kvalifikaci skutku sdílí i přesto, že se částečně rozchází v náhledu na otázku, v jakém stavu se obžalovaná zločinu vraždy dopustila , maje za to, že nebylo na místě aplikovat ustanovení § 27 tr. zákoníku, tedy že se obviněná jednání dopustila ve stavu tzv. zmenšené příčetnosti.

IV.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněné I. L. odmítl . Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. července 2011

Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a