3 Tdo 810/2009
Datum rozhodnutí: 22.07.2009
Dotčené předpisy:




3 Tdo 810/2009



U s n e s e n í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. července 2009 o dovolání obviněného J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 8 To 69/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 185/2008, t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. o d m í t á.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2008, sp. zn. 91 T 185/2008, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. (bod 1 výroku) a zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (bod 2).

Podle skutkových zjištění městského soudu se jich dopustil tím, že

1. v přesně nezjištěné době od 30. 8. 2008 do 9. 9. 2008 v B., T. g. P., jako zaměstnanec spol. A. s., a. s., odcizil na této pobočce společnosti, do níž měl oprávněný přístup, postupně notebook zn. HP nx 6310 Intel T 2300, včetně softwaru,a notebook zn. Acer Travel Mate 4652 LMi, a následně je prodal do různých zastaváren ve městě B., čímž poškozené společnosti A. s., a. s způsobil škodu na odcizených věcech ve výši asi 28.305,- Kč,

a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. 17 T 127/2007, odsouzen, mimo jiné, pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let, tedy do 24. 7. 2009,

2. v přesně nezjištěné době od 18. 8. 2008 do 09:55 hod. dne 12. 9. 2008 v B., jako zaměstnanec spol. A. s., a. s., neoprávněně prodal do různých zastaváren notebook zn. HP 6710B, s datovou SIM kartou a datovou kartou Edge Globetrotter, a autorádio zn. Kenwood MP 3/CD, které mu byly svěřeny k užívání po dobu pracovního poměru jeho zaměstnavatelem spol. A. s., a. s., čímž této společnosti způsobil škodu v celkové výši 20.869,- Kč,

Obviněnému byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudem v Brně ze dne 17. 2. 2009 zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako opožděné.

II.

Proti usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání uvádí, že k hlavnímu líčení dorazil později a poté čekal před soudní síní, ve které jednání probíhalo, takže přítomen byl až vyhlašování rozsudku ve věci samé, kdy již nemohl uplatnit své právo na obhajobu. Má přitom za to, že okresní soud neměl rozhodovat v jeho nepřítomnosti, jelikož nebyly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. Nemohl se totiž vyjádřit především k okolnostem, které mu polehčovaly, a k předchozím uloženým trestům.

Obviněný v další části dovolání zdůrazňuje, že nezpochybňuje, že jednání, kterým byl uznán vinným, se skutečně dopustil, nesouhlasí pouze s tím, že trest odnětí svobody mu byl uložen jako nepodmíněný. Poukazuje v této souvislosti na to, že si našel novou práci, část škody již poškozenému uhradil a v brzké době bude uhrazena škoda celá. V další části dovolání vysvětluje, že odvolání podal opožděně, neboť se domníval, že lhůta pro jeho podání v průběhu vánočních svátků neběží.

V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně takto postupoval ve vztahu k rozsudku okresního soudu. Současně Nejvyšší soud žádá, aby rozhodl o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. do data neveřejného zasedání písemně nevyjádřila.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Přípustnost dovolání je upravena v ust. § 265a tr. ř. tak, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, tj. že soud druhého stupně vydal některé z rozhodnutí taxativně vypočtených v § 265a odst. 2 tr. ř. Přitom pokud soud druhého stupně nerozhodne sám některým z meritorních rozhodnutí uvedených v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat jen proti rozhodnutí, kterým tento soud zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvého stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Dovolání je tedy přípustné pouze tehdy, brojí-li proti tomu, že soud druhého stupně buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu naplňující některý z dovolacích důvodů, anebo takovou vadu způsobenou soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil či neodstranil, ač tak měl a mohl učinit. Jinými slovy dovolatel může rozhodnutí soudu druhého stupně napadat pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud povinen přezkoumat, resp. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.

Jestliže tedy obviněný J. Z. podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty a v důsledku toho nemohl odvolací soud věcně přezkoumávat rozsudek prvního stupně, ale byl nucen dovolání zamítnout jako opožděné dle § 253 odst. 1 tr. ř., není proti takovémuto rozhodnutí odvolacího soudu dovolání přípustné, ledaže by dovolatel namítal v dovolání, že odvolání nebylo opožděné a že byl tudíž naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., alternativa prvá, spočívající v zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.

To ovšem obviněný J. Z. ve svém dovolání nenamítá, když sám konstatuje, že odvolání podal opožděně vinou vlastního omylu o běhu lhůty k podání odvolání, aniž by namítal, že by odvolací soud tímto postupem nějak pochybil. Ostatně taková námitka by byla jednoznačně lichá, když k zamítnutí odvolání usnesením krajského soudu pro jeho opožděnost došlo zcela v souladu s ust. § 253 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud tak nemohl a ani nesměl rozsudek soudu prvého stupně přezkoumávat po věcné stránce, tedy nemohl a nesměl ani zkoumat, zda byly splněny podmínky uvedené v § 202 odst. 2 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného Z., resp. zda bylo namístě uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 700/2006, 5 Tdo 1135/2003). Z toho logicky plyne, že obviněný uplatnil dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) alternativa druhá tr. ř., tj. že v předcházejícím řízení byl dán jiný dovolací důvod, konkrétně dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

IV.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného J. Z. ve vztahu k oběma uplatněným dovolacím důvodům jako nepřípustné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pokud jde o žádost obviněného o odklad uloženého trestu odnětí svobody, s ohledem na způsob rozhodnutí o jeho dovolání Nejvyšší soud podmínky pro odklad uloženého výkonu trestu odnětí svobody neshledal (§ 265o odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr