3 Tdo 810/2007
Datum rozhodnutí: 01.08.2007
Dotčené předpisy:




3 Tdo 810/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. srpna 2007 o dovolání J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 624/2006 ze dne 21. 11. 2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 108/2006, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání J. S. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově sp. zn. 102 T 108/2006 ze dne 11. 7. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen dle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání dvou roků.

O odvolání, které proti předmětnému rozsudku obviněný podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 5 To 624/2006 ze dne 21. 11. 2006, a to tak, že dle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jej zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 126 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. mu uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 7. 2005, č. j. 19 T 2/2005-74, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal J. S. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V důvodech takto užitého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se nemohl dopustit trestného činu zpronevěry. Svědku G. vozidlo BMW totiž neprodal, neboť v době uzavření tzv. kupní smlouvy jmenovaný svědek vozidlo držel, když ho měl u sebe na základě toho, že mu ho dovolatel předtím se souhlasem jeho vlastníka Ing. H. zapůjčil, přičemž dovolatel si jej nepřisvojil. Nezbytnou podmínkou převodu vlastnického práva prodejem movité věci je to, že věc musí být kupujícímu předána, což se v daném případě nestalo. Jestliže svědek G. na výzvu vrátil předmětné vozidlo jeho majiteli Ing. H., takovýto skutek nezakládá trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Dle jeho názoru neobstojí ani argumentace, že Ing. H. vznikla jeho jednáním škoda ve výši 119.600,- Kč, jelikož tento pravý vlastník uvedeného vozu ani nevěděl, že mu tato škoda vznikla, neboť byl v přesvědčení, že vozidlo užívá svědek G. jako podnájemce s jeho souhlasem. Právní posouzení skutku tak považuje za nesprávné a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K podanému dovolání se vyjádřila i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně). Ve svém vyjádření uvedla, že nelze přistoupit na argument dovolatele, že se trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. nedopustil, když jeho dispozice s vozidlem byly omezeny účelem svěření věci, a to jednak opravou vozidla BMW a jednak zápůjčkou, přičemž ani z jednoho z uvedených důvodů nebyl oprávněn disponovat vlastnictvím k takové věci, která mu byla takto svěřena. Každé předání věci, která je předmětem právního úkonu, je omezeno obsahem tohoto právního úkonu a není určeno samotným momentem faktického předání. Právní konstrukce, kterou obviněný v dovolání nastínil, je značně absurdní. Uvedla, že soudy také stanovily tzv. časovou hodnotu svěřené věci, tedy takovou, která byla stanovena k datu spáchání skutku, tedy k době, kdy obviněný v rozporu s dispozicemi poškozeného se svěřenou věcí naložil. Soudy přitom správně postupovaly dle § 89 odst. 12 tr. zák. Uzavřela, že v jednání obviněného tak byly správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a popis skutku odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky dané skutkové podstaty. Vzhledem k uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby takto v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání, s čímž souhlasila i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. To i v případě, že dovolatel nabízí další variantu skutkového děje bez ohledu na závěry soudu plynoucí z dostatečně zjištěného skutkového stavu.

Dovolatel ve svém podání namítl, že byl nesprávně odsouzen za trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., neboť vozidlo BMW, které měl zapůjčeno od svědka Ing. H. (jeho vlastníka), svědku G. neprodal, ale toliko zapůjčil, když tuto dispozici navíc provedl právě se souhlasem svědka H. Má tak za to, že jeho jednání nevykazuje znaky trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jelikož si nepřisvojil cizí věc, jež mu byla svěřena, a pokud navíc Ing. H. udělil souhlas s tím, aby předmětný vůz svědek G. užíval, nemohla tomuto ani být způsobena jakákoliv škoda.

Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky zpochybňují právní posouzení skutku a po obsahové stránce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Z věcného hlediska jim však nebylo možno přisvědčit. Ze skutkových zjištění soudy učiněných vyplynulo, že dovolatel vůz zn. BMW, který měl zapůjčen od jeho vlastníka Ing. H., na základě dohody o prodeji os. auta zn. BMW , , ze dne 24. 8. 2004 (viz č. l. 9) převedl (prodal) svědku G. za částku 85.000,- Kč, a to bez vědomí jmenovaného vlastníka vozu. Ze znaleckého posudku (viz č. l. 60 - 69) pak vyplynulo, že hodnota vozu v dané době činila 119.600,- Kč.

Z takto prokázaného skutkového stavu věci tedy zcela nepochybně vyplývá, že ze strany dovolatele došlo k takovému nakládání se svěřeným vozem jeho prodeji třetí osobě, která jej již předtím užívala poté, kdy mu byl zapůjčen proto, že neměl k dispozici vůz svůj vlastní. Toto jednání však bylo v rozporu s vůlí vlastníka předmětného vozu, neboť ten udělil souhlas toliko k tomu, aby vůz byl svědku G. dočasně zapůjčen, nikoliv prodán. K jeho námitce, že nemohl svědku H. způsobit škodu na jeho majetku, neboť tento o předmětné transakci nevěděl, nutno konstatovat, že skutečnost, zda je osobě poškozeného způsobena škoda či nikoliv, logicky nemůže záviset na tom, zda o tomto dotčená osoba ví či nikoliv (resp., zda se o tom dozví), když tento následek nutno vyvozovat na základě objektivních okolností každého jednotlivého případu. V této souvislosti nutno odmítnout rovněž jeho argument, že pokud jmenovanému bylo vozidlo svědkem G. poté, co tento zjistil, že Ing. H. je jeho vlastníkem, vráceno, nemohla mu být škoda způsobena, dovolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, že toto má význam pouze z hlediska náhrady škody, a nelze to považovat za zánik trestnosti u dovolatele (viz str. 3 rozsudku Krajského soudu v Ostravě). Dovolací soud proto uzavírá, že soudy zjištěný skutkový stav jednoznačně vykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a tomuto právnímu závěru soudů obou stupňů nelze nic vytýkat.

Dovolatelovy námitky v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze proto hodnotit jako uplatněné právně relevantně, nelze jim však přisvědčit, a proto jsou zjevně neopodstatněné.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než postupovat v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a takto podané dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka